KAZACHSTÁN: PETROLEJOVÝ PROTEST, BAREVNÁ REVOLUCE NEBO?
Autor: Andrew Korybko
Pro pozorovatele je důležité si uvědomit, že Kazachstán, stejně jako většina zemí, má již existující socioekonomické a politické problémy, které se vnitřní síly čas od času organicky pokoušejí využít, ať už se zahraničními vazbami nebo bez nich.
Středoasijským Kazachstánem od začátku roku otřásají stále násilnější protesty kvůli zdvojnásobení cen zkapalněného ropného plynu (LPG), které bylo vyhlášeno v rámci reforem energetického průmyslu v roce 2019 s cílem zabránit tomu, aby tato sféra při výrobě tohoto produktu nadále fungovala se ztrátou. Ceny vyskočily během jednoho či dvou dnů na dvojnásobek, což posloužilo jako záminka k rozsáhlým nepovoleným shromážděním v jeho bývalém hlavním městě Almaty a energetickém centru Žanaozenu, z nichž druhé bylo v roce 2011 dějištěm nepokojů.
Bezpečnostním službám se zřejmě podařilo nepokoje úspěšně potlačit poté, co vláda v těchto dvou oblastech zavedla dvoutýdenní výjimečný stav a s ním spojený zákaz vycházení. Od té doby bylo zadrženo přes 200 osob, téměř 100 policistů bylo zraněno a k 5. lednu bylo poškozeno několik desítek služebních vozidel. Politická složka státní deeskalační strategie zahrnovala demisi vlády, obvinění prezidenta Tokajeva z nedbalého provádění reforem a jeho obvinění předních energetických společností v zemi a jeho nařízení šestiměsíční regulace cen energií.
Prezident Tokajev rovněž vyzval občany k obezřetnosti a zdržení se nezákonné činnosti, jako je vandalismus a útoky na příslušníky bezpečnostních služeb. Kromě toho slíbil, že se země nezhroutí, a prohlásil, že její politický systém zůstane nezměněn. Díky jeho aktivnímu a pragmatickému vedení se zdá, že to nejhorší z této zdánlivě nečekané krize je již zažehnáno. Pochvalu si zaslouží také bezpečnostní služby, které nereagovaly na násilnosti nepřiměřeným způsobem, který by mohl být zmanipulován nepřátelskými silami doma i v zahraničí k další eskalaci napětí.
Mnoho pozorovatelů si klade otázku, zda nedávné události svědčí o protestech původních obyvatel proti zvýšení cen ropy, nebo zda se v nich mohou objevit stopy barevné revoluce. To, co se skutečně stalo, se zdá být směsicí opozičních a kriminálních sil oportunisticky využívajících takzvanou "spouštěcí událost", která se spojila se spekulacemi zahraničních médií, aby vyvolala otázky ohledně dříve vychvalované stability Kazachstánu v jeho stereotypně nestabilním regionu.
Jinými slovy, skutečných (nicméně nepovolených, a tudíž nezákonných) protestů se zmocnily domácí síly vedené postranními úmysly, jejichž jednání zase využily vnější síly k manipulaci s globálním vnímáním této geostrategicky položené země, která se nachází v centru rusko-čínského strategického partnerství. Opozice v bývalých sovětských republikách běžně spolupracuje s kriminálními živly a spoléhá na nepřímou mediální podporu Západu, aby legitimizovala své povrchně politické násilné činy, jejichž cílem je prosadit se k moci.
Po vysvětlení všech těchto skutečností je nepravděpodobné, že by Západ pod vedením USA myslel změnu režimu v Kazachstánu vážně. Spíše již v této zemi a v mnoha dalších vytvořil rozsáhlé vlivové sítě, které mají organicky reagovat na "spouštěcí události", jako je předem plánované zvýšení cen (přesněji řečeno plánované zrušení některých dotací v rámci státních sektorových reforem v tomto případě) nebo volby. Nejčastěji o tom, zda se situace vyhrotí, rozhoduje politická reakce cílového státu a kinetická reakce jeho bezpečnostních služeb.
Objektivně řečeno, USA nemají skutečný zájem katalyzovat nekontrolovatelný chaos v Kazachstánu. Tato země již s Amerikou úzce spolupracuje a je členem takzvaného "Partnerství pro mír" NATO. Kromě toho hostí také některé americké biologické laboratoře. Amerika se navíc v posledních letech snaží rozšířit své ekonomické vazby s Kazachstánem v souladu se svou "Strategií pro Střední Asii 2019-2025", která se zaměřuje především na takzvanou "ekonomickou diplomacii" namísto geopolitiky "rozděl a panuj", jíž byla dříve regionální politika Washingtonu definována.
Cynikové by mohli spekulovat, a přiznejme si, že ne bez předchozího, jak bylo právě naznačeno v předchozí větě, že by se USA mohly pokusit aktivně destabilizovat Kazachstán v naději, že nestabilita vyvolaná terorismem se přelije přes ruské a čínské hranice. To je sice vždy možné, ale takový scénář se zdá nepravděpodobný, zejména proto, že ruský spojenec Kazachstánu v rámci CSTO pro vzájemnou obranu by mu pomáhal všemi možnými prostředky, aby tomu zabránil. Důkazy o americkém vměšování by také okamžitě ukončily snahy této země o regionální pomoc, které jsou založeny na "ekonomické diplomacii".
Přesto je skutečně možné, že některé opoziční a zločinecké skupiny odpovědné za nedávné nepokoje mají určité vazby na americké nebo jiné západní struktury, včetně nevládních organizací, a také těch, které mohou být dokonce organizovány/podporovány vládou ("GONGO"
. I kdyby tomu tak však bylo, bylo by to pouze důkazem, že rozsáhlé sítě vlivu jsou v této zemi již hluboce zakořeněny, ale nebylo by to samo o sobě důkazem, že každý jednotlivý čin osob s nimi spojených byl organizován jejich zahraničními partnery.
Je důležité, aby pozorovatelé uznali, že Kazachstán, stejně jako většina zemí, má již existující socioekonomické a politické problémy, které se vnitřní síly čas od času organicky pokoušejí využít, ať už s jakýmikoliv zahraničními vazbami nebo bez nich. Přestože tato země patří k největším úspěchům od dob staré studené války, stále existují rozdíly v příjmech a určitá část obyvatelstva se cítí být vynechána z astronomického růstu Kazachstánu v posledních třech desetiletích. Právě jich se prudký nárůst cen pohonných hmot dotýká nejvíce a právě oni by mohli být ovlivněni ostatními.
Prezident Tokajev si to velmi dobře uvědomuje, a proto správně obvinil svou vládu a energetické společnosti z nedbalého provádění plánovaných sektorových reforem od roku 2019. Mohly mnohem lépe připravit obyvatelstvo na toto zvýšení cen, které mělo být provedeno postupně a nemělo se rovnat téměř okamžitému zdvojnásobení ceny. Nemluvil by o tom, kdyby to nebyla pravda, a proto by pozorovatelé neměli divoce spekulovat, že vše je součástí nějakého spiknutí americké barevné revoluce. Kdyby tomu tak bylo, prezident Tokajev by to označil, místo aby z toho obviňoval svou vládu.
Jako z každého vývoje, který přitahuje mezinárodní pozornost, i z toho, co se právě stalo v Kazachstánu, si lze vzít několik ponaučení. Zaprvé, reformy v energetickém sektoru je třeba provádět postupně a zodpovědně, aby náhodou nesloužily jako "spouštěcí událost", kterou by mohly využít zištné politické a kriminální síly. Zadruhé, ti jedinci s dobrými úmysly, kteří se nechali svést k účasti na nepovolených (nezákonných) shromážděních, by se měli chovat zodpovědně a přinejmenším se zdržet dalších aktivit porušujících zákon, jako je vandalismus a útoky na policisty.
Zatřetí, výjimečný stav a zákaz vycházení jsou účinnými prostředky k potlačení náhlých nepokojů. Za čtvrté, bezpečnostní politika musí být doprovázena politikou politickou, stejně jako politikou, která se snaží získat zpět kontrolu nad národním narativem, aby bylo možné úspěšně deeskalovat situaci přesně tak, jak to udělal prezident Tokajev. A za páté, ne každý zdánlivě neočekávaný výbuch nepokojů je spiknutím americké barevné revoluce, takže by pozorovatelé udělali dobře, kdyby rychle se vyvíjející situace objektivněji posoudili, než učiní ukvapené závěry, jak to již někteří členové Alt-Media Community v uplynulých dnech udělali.
Autor: Andrew Korybko
Zde se nabízí spekulativní otázka. Proč právě teď.
KAZACHSTÁN: PETROLEJOVÝ PROTEST, BAREVNÁ REVOLUCE NEBO?
Autor: Andrew Korybko
Pro pozorovatele je důležité si uvědomit, že Kazachstán, stejně jako většina zemí, má již existující socioekonomické a politické problémy, které se vnitřní síly čas od času organicky pokoušejí využít, ať už se zahraničními vazbami nebo bez nich.
Středoasijským Kazachstánem od začátku roku otřásají stále násilnější protesty kvůli zdvojnásobení cen zkapalněného ropného plynu (LPG), které bylo vyhlášeno v rámci reforem energetického průmyslu v roce 2019 s cílem zabránit tomu, aby tato sféra při výrobě tohoto produktu nadále fungovala se ztrátou. Ceny vyskočily během jednoho či dvou dnů na dvojnásobek, což posloužilo jako záminka k rozsáhlým nepovoleným shromážděním v jeho bývalém hlavním městě Almaty a energetickém centru Žanaozenu, z nichž druhé bylo v roce 2011 dějištěm nepokojů.
Bezpečnostním službám se zřejmě podařilo nepokoje úspěšně potlačit poté, co vláda v těchto dvou oblastech zavedla dvoutýdenní výjimečný stav a s ním spojený zákaz vycházení. Od té doby bylo zadrženo přes 200 osob, téměř 100 policistů bylo zraněno a k 5. lednu bylo poškozeno několik desítek služebních vozidel. Politická složka státní deeskalační strategie zahrnovala demisi vlády, obvinění prezidenta Tokajeva z nedbalého provádění reforem a jeho obvinění předních energetických společností v zemi a jeho nařízení šestiměsíční regulace cen energií.
Prezident Tokajev rovněž vyzval občany k obezřetnosti a zdržení se nezákonné činnosti, jako je vandalismus a útoky na příslušníky bezpečnostních služeb. Kromě toho slíbil, že se země nezhroutí, a prohlásil, že její politický systém zůstane nezměněn. Díky jeho aktivnímu a pragmatickému vedení se zdá, že to nejhorší z této zdánlivě nečekané krize je již zažehnáno. Pochvalu si zaslouží také bezpečnostní služby, které nereagovaly na násilnosti nepřiměřeným způsobem, který by mohl být zmanipulován nepřátelskými silami doma i v zahraničí k další eskalaci napětí.
Mnoho pozorovatelů si klade otázku, zda nedávné události svědčí o protestech původních obyvatel proti zvýšení cen ropy, nebo zda se v nich mohou objevit stopy barevné revoluce. To, co se skutečně stalo, se zdá být směsicí opozičních a kriminálních sil oportunisticky využívajících takzvanou "spouštěcí událost", která se spojila se spekulacemi zahraničních médií, aby vyvolala otázky ohledně dříve vychvalované stability Kazachstánu v jeho stereotypně nestabilním regionu.
Jinými slovy, skutečných (nicméně nepovolených, a tudíž nezákonných) protestů se zmocnily domácí síly vedené postranními úmysly, jejichž jednání zase využily vnější síly k manipulaci s globálním vnímáním této geostrategicky položené země, která se nachází v centru rusko-čínského strategického partnerství. Opozice v bývalých sovětských republikách běžně spolupracuje s kriminálními živly a spoléhá na nepřímou mediální podporu Západu, aby legitimizovala své povrchně politické násilné činy, jejichž cílem je prosadit se k moci.
Po vysvětlení všech těchto skutečností je nepravděpodobné, že by Západ pod vedením USA myslel změnu režimu v Kazachstánu vážně. Spíše již v této zemi a v mnoha dalších vytvořil rozsáhlé vlivové sítě, které mají organicky reagovat na "spouštěcí události", jako je předem plánované zvýšení cen (přesněji řečeno plánované zrušení některých dotací v rámci státních sektorových reforem v tomto případě) nebo volby. Nejčastěji o tom, zda se situace vyhrotí, rozhoduje politická reakce cílového státu a kinetická reakce jeho bezpečnostních služeb.
Objektivně řečeno, USA nemají skutečný zájem katalyzovat nekontrolovatelný chaos v Kazachstánu. Tato země již s Amerikou úzce spolupracuje a je členem takzvaného "Partnerství pro mír" NATO. Kromě toho hostí také některé americké biologické laboratoře. Amerika se navíc v posledních letech snaží rozšířit své ekonomické vazby s Kazachstánem v souladu se svou "Strategií pro Střední Asii 2019-2025", která se zaměřuje především na takzvanou "ekonomickou diplomacii" namísto geopolitiky "rozděl a panuj", jíž byla dříve regionální politika Washingtonu definována.
Cynikové by mohli spekulovat, a přiznejme si, že ne bez předchozího, jak bylo právě naznačeno v předchozí větě, že by se USA mohly pokusit aktivně destabilizovat Kazachstán v naději, že nestabilita vyvolaná terorismem se přelije přes ruské a čínské hranice. To je sice vždy možné, ale takový scénář se zdá nepravděpodobný, zejména proto, že ruský spojenec Kazachstánu v rámci CSTO pro vzájemnou obranu by mu pomáhal všemi možnými prostředky, aby tomu zabránil. Důkazy o americkém vměšování by také okamžitě ukončily snahy této země o regionální pomoc, které jsou založeny na "ekonomické diplomacii".
Přesto je skutečně možné, že některé opoziční a zločinecké skupiny odpovědné za nedávné nepokoje mají určité vazby na americké nebo jiné západní struktury, včetně nevládních organizací, a také těch, které mohou být dokonce organizovány/podporovány vládou ("GONGO"). I kdyby tomu tak však bylo, bylo by to pouze důkazem, že rozsáhlé sítě vlivu jsou v této zemi již hluboce zakořeněny, ale nebylo by to samo o sobě důkazem, že každý jednotlivý čin osob s nimi spojených byl organizován jejich zahraničními partnery.
Je důležité, aby pozorovatelé uznali, že Kazachstán, stejně jako většina zemí, má již existující socioekonomické a politické problémy, které se vnitřní síly čas od času organicky pokoušejí využít, ať už s jakýmikoliv zahraničními vazbami nebo bez nich. Přestože tato země patří k největším úspěchům od dob staré studené války, stále existují rozdíly v příjmech a určitá část obyvatelstva se cítí být vynechána z astronomického růstu Kazachstánu v posledních třech desetiletích. Právě jich se prudký nárůst cen pohonných hmot dotýká nejvíce a právě oni by mohli být ovlivněni ostatními.
Prezident Tokajev si to velmi dobře uvědomuje, a proto správně obvinil svou vládu a energetické společnosti z nedbalého provádění plánovaných sektorových reforem od roku 2019. Mohly mnohem lépe připravit obyvatelstvo na toto zvýšení cen, které mělo být provedeno postupně a nemělo se rovnat téměř okamžitému zdvojnásobení ceny. Nemluvil by o tom, kdyby to nebyla pravda, a proto by pozorovatelé neměli divoce spekulovat, že vše je součástí nějakého spiknutí americké barevné revoluce. Kdyby tomu tak bylo, prezident Tokajev by to označil, místo aby z toho obviňoval svou vládu.
Jako z každého vývoje, který přitahuje mezinárodní pozornost, i z toho, co se právě stalo v Kazachstánu, si lze vzít několik ponaučení. Zaprvé, reformy v energetickém sektoru je třeba provádět postupně a zodpovědně, aby náhodou nesloužily jako "spouštěcí událost", kterou by mohly využít zištné politické a kriminální síly. Zadruhé, ti jedinci s dobrými úmysly, kteří se nechali svést k účasti na nepovolených (nezákonných) shromážděních, by se měli chovat zodpovědně a přinejmenším se zdržet dalších aktivit porušujících zákon, jako je vandalismus a útoky na policisty.
Zatřetí, výjimečný stav a zákaz vycházení jsou účinnými prostředky k potlačení náhlých nepokojů. Za čtvrté, bezpečnostní politika musí být doprovázena politikou politickou, stejně jako politikou, která se snaží získat zpět kontrolu nad národním narativem, aby bylo možné úspěšně deeskalovat situaci přesně tak, jak to udělal prezident Tokajev. A za páté, ne každý zdánlivě neočekávaný výbuch nepokojů je spiknutím americké barevné revoluce, takže by pozorovatelé udělali dobře, kdyby rychle se vyvíjející situace objektivněji posoudili, než učiní ukvapené závěry, jak to již někteří členové Alt-Media Community v uplynulých dnech udělali.
Autor: Andrew Korybko
____
Zde se nabízí spekulativní otázka. Proč právě teď.
