Kdo schvaluje že si Pjakin přivlastnil značku VP SSSR a začal publikovat pod touto značkou svoje texty, ten schvaluje lež a klam. Je to celkem jednoduché.
V tomto je celý problém,že značku VP SSSR si hned přivlastnil Veličko a hned začal pod tou značkou publikovat, aniž by na Petěrburgském fóru došlo k nějakému koncenzu, jak to dále bude s tím autorstvím vypadat. Pjakin navrhoval, aby publikovalo více autorů po vzájemných konzultacích mezi sebou. Toto Veličko přešel mlčením a dále už víme, jak pokračoval. Tj. zformovat metodologicky zdatný kolektiv neumožnil.
Dále víme, jak to s jeho publikacemi pod značkou VP SSSR vypadalo. Hned první poznámka k penzijní reformě praštila do oči, protože bylo jasné, že duch autorského kolektivu se vytratil. Na námitky Pjakina k té poznámce nereagoval a k dalším pracím také. Tj. vyloučil jakoukoli diskuzi na téma svých prací a tím i tandemový princip. Pokud měl nějaké přitakávače ve své blizkosti, neznamená to, že ten tandemový přístup zachoval.
Co bylo dále? A dále vznikla práce "O etice...", kde byl zaveden termín "mafie" do prostředí KSB a v souvislosti s tím vznikla řada velkých skandálů, která vedla k rozkolu v prostředí KSB.
Nebudu unavovat výčetem Veličkových přešlapů buď náhodnýých nebo záměrných. Faktem je, že jeho činnost jako VP SSSR neprospěla hnutí KOB, nehledě na to, že jeho prediktorská činnost nejenže zaostávala za procesy, probíhajícími ve světě a ruské společnosti, ale navíc byla mírně řečeno kontraverzní.
V tom smyslu chápu Pjakinovou aktivitu, který začal publikovat pod stejnou značkou, vycházející z toho, že vnitřním prediktorem SSSR se má stát ten, kdo ve větší míře prokáže svoji metodologickou "sostojatěljnost" (nevím, jak to přeložit) a ne ten kdo se domnívá, že má jakási dědická práva.
A o tom, kdo více odpovídá titulu VP SSSR, má rozhodnout ruský národ. Ne jednotlivec nebo skupinka lidí.
Ano, výsledkem bylo, že vznikly dva VP SSSR a jakýsi tvůrčí konkurz mezi ními.
Jak to dopadlo víme. Veličko utíkal zaregistrovat autorská práva na všechná díla VP SSSR, na což neměl právo, ani morální, ani faktická. Jaké to bude mít právní následky, neodvažují se domyslet. Protože se klidně může stát, že nikdo nebude moci překládat a piblikovat díla VP SSSR bez jeho souhlasu. Nebo bude muset odvádět mu část získu z prodeje knih. Nebo on bude moci vnášet korektury do děl VP SSSR atd.
Takže takto.
[quote="pid:67537, uid:235"]Kdo schvaluje že si Pjakin přivlastnil značku VP SSSR a začal publikovat pod touto značkou svoje texty, ten schvaluje lež a klam. Je to celkem jednoduché.[/quote]
V tomto je celý problém,že značku VP SSSR si hned přivlastnil Veličko a hned začal pod tou značkou publikovat, aniž by na Petěrburgském fóru došlo k nějakému koncenzu, jak to dále bude s tím autorstvím vypadat. Pjakin navrhoval, aby publikovalo více autorů po vzájemných konzultacích mezi sebou. Toto Veličko přešel mlčením a dále už víme, jak pokračoval. Tj. zformovat metodologicky zdatný kolektiv neumožnil.
Dále víme, jak to s jeho publikacemi pod značkou VP SSSR vypadalo. Hned první poznámka k penzijní reformě praštila do oči, protože bylo jasné, že duch autorského kolektivu se vytratil. Na námitky Pjakina k té poznámce nereagoval a k dalším pracím také. Tj. vyloučil jakoukoli diskuzi na téma svých prací a tím i tandemový princip. Pokud měl nějaké přitakávače ve své blizkosti, neznamená to, že ten tandemový přístup zachoval.
Co bylo dále? A dále vznikla práce "O etice...", kde byl zaveden termín "mafie" do prostředí KSB a v souvislosti s tím vznikla řada velkých skandálů, která vedla k rozkolu v prostředí KSB.
Nebudu unavovat výčetem Veličkových přešlapů buď náhodnýých nebo záměrných. Faktem je, že jeho činnost jako VP SSSR neprospěla hnutí KOB, nehledě na to, že jeho prediktorská činnost nejenže zaostávala za procesy, probíhajícími ve světě a ruské společnosti, ale navíc byla mírně řečeno kontraverzní.
V tom smyslu chápu Pjakinovou aktivitu, který začal publikovat pod stejnou značkou, vycházející z toho, že vnitřním prediktorem SSSR se má stát ten, kdo ve větší míře prokáže svoji metodologickou "sostojatěljnost" (nevím, jak to přeložit) a ne ten kdo se domnívá, že má jakási dědická práva.
A o tom, kdo více odpovídá titulu VP SSSR, má rozhodnout ruský národ. Ne jednotlivec nebo skupinka lidí.
Ano, výsledkem bylo, že vznikly dva VP SSSR a jakýsi tvůrčí konkurz mezi ními.
Jak to dopadlo víme. Veličko utíkal zaregistrovat autorská práva na všechná díla VP SSSR, na což neměl právo, ani morální, ani faktická. Jaké to bude mít právní následky, neodvažují se domyslet. Protože se klidně může stát, že nikdo nebude moci překládat a piblikovat díla VP SSSR bez jeho souhlasu. Nebo bude muset odvádět mu část získu z prodeje knih. Nebo on bude moci vnášet korektury do děl VP SSSR atd.
Takže takto.