### Vliv egregoru na člověka Mnozí lidé mohou, dle povahy jimi nesených informací (a různým fragmentům jejich informační výbavy jako celku) vyhovovat různým egregorům; to se týká i biologické shodnosti, tzn. osobitostí nastavení (vyladění) energetiky člověka jako vysílatele (nebo příjemce), nezávislého ve smyslu vztahu k charakteru informace, považované samu za sebe (samostatnou). V důsledku toho mohou (lidé) v různých obdobích (časových intervalech (i v různých okamžicích v rámci určitého období)), interagovat (navzájem se ovlivňovat) s různými egregory a různé egregory mohou mít energetický a informační vliv na jednoho a téhož člověka, souběžně doplňujíce jeden druhého, navzájem se střídajíce, nebo vstupujíce do konfliktu kvůli ovládání člověka. Egregor jako celek – to je jedinečný organismus, ne však stvořený z látek (hmoty), nýbrž z polí, která jsou vlastní lidem, jež do něj vstupují. Ve vztahu k němu biopolová struktura každého člověka a každé skupiny lidí zaujímá tu samou hierarchickou pozici (místo v hierarchii), jakou zaujímají v souboru individuálního lidského organismu buňky, specializované orgány a systémy jimi vytvořené. Rozdíl je pouze v tom, že „sestavení“ organismu egregoru do jedinečného celku v hierarchii Vesmíru je uskutečněno ne na úrovni látek (hmoty) biomasy, nýbrž na úrovni biopolí. ### Vliv egregoru na společnost Přitom, podobně jako v lidském organismu běží proces obnovy buněk, se i lidé rodí v dlouhověkých egregorech a vyrůstají v jejich opatrovnictví (péči); a když se stanou dospělými, svými biopolemi nadále podporují egregor do své tělesné (fyzické) smrti nebo do vystoupení (opuštění) z daného egregoru. Jednání lidí zahrnutých do egregoru jsou tímto egregorem kordinována, doplňujíce ve své fragmentálnosti jedno druhé v souladu s osobnostními možnostmi každého člověka v nějakém uceleném egregoriálně-účelném procesu. Toto se uskutečňuje pomocí dalekodosahujících kanálů energoinformační výměny biopolového charakteru a děje se to dokonce i tehdy, když lidé nevědí nic jeden o druhém: o každém z nich „ví“ egregor, kolektivní duch. Každý egregor je nadosobnostním (transpersonálním) faktorem, způsobilým k různorodému směrování (řízení) a větší či menší měrou lidi usměrňujícím (řídícím). V takovémto pojetí slova „egregor“ se jedna ze stran objektivně společenského jevu (fenoménu), nazývaného jako „duchovní kultura“, jeví jako zrození a přetváření společnostem vlastních egregorů – kolektivních duchů, soudržností, obsahujících kultuře společnosti vlastní informace v nezhmotnělé formě, na biopolové úrovni v hierarchii Vesmíru. Síla egregoru je mnohem větší, než energetická a informační síla osobnosti. Proto, pokud parametry nastavení energetiky osobnosti odpovídají nějakému egregoru, může egregor člověka energeticky rozdrtit, strhnout a odnést, spálit nebo pohltit; může se to stát v případě, pokud se v odpovídajícím nastavení energetiky sám člověk ve svém vnitřním světě nasměruje k informaci společné s egregorem, nebo není schopen odladit se od egregoriálních pokusů o aktivaci této informace v něm, v jeho vnitřním chování, vědomém a podvědomém pojetí světa a myšlení. ### Vzájemný vztah a podpora (interakce) mezi egregorem a jeho adeptem (uchazečem) V případě nastolení stabilního energetického kontaktu a minimální informační soudržnosti s egregorem skrze soustavu (systém) asociací – vzájemných (obousměrných) spojení pojmů a obrazů (včetně těch ne vědomých) ve vnitřním světě člověka – všechny ostatní jím (egregorem) nesené informace (při neexistenci blokování přístupu k nim) mohou být egregorem oživeny (aktivizovány) v chování člověka. Stejným způsobem může egregor člověku poskytnout přístup ke dříve pro danou osobnost ne vlastním informacím (nebo do ní (osobnosti) takové informace vnést v procesu biopolového kontaktu) a dočasně více či méně efektivně blokovat paměť, intelekt a jiné úrovně a systémy v psychice. Stejně tak může být v úmyslech a chování člověka zřetelná egregoriální a osobnostní složka (komponent). Pokud je psychika člověka uzavřena ve vzájemně protichůdných (antagonistických) egregorech, potom je v dostatečně dlouhých časových intervalech jeho chování krajně nelogické, bez napohled patrných a jemu samotnému jasných příčin, tzn. vnitřně konfliktní a efektivně navzájem se vyřazující (vzájemně se ničící) . Kromě toho může člověk náhle a bez zvenčí viditelných a jemu samotnému pochopitelných příčin pociťovat slabost a oslabení psychiky, protože některé ze vzájemně protichůdných egregorů ho mohou využívat pouze jako energetickou „dojnou krávu, neboť jiné varianty využívání egregorů člověkem jsou potlačeny jinými, akceschopnějšími egregory nebo samotným člověkem; stejně tak bezdůvodnou a nesmyslnou se může jevit emocionální vypjatost (vzrušení), podobná intoxikaci. Pokud existuje egregoriální vedení ze strany vzájemně ne protichůdných egregorů, jejichž doba života přesahuje délku života lidského, tak je to v chování člověka, pro něj samotného i pro lidi okolo něho méně postřehnutelné (patrné), nežli v případě konfliktu mezi vůdčími egregory. Protože v tomto případě se vedení uskutečňuje v souladu s dlouhodobou, vnitřně neantagonistickou egregoriální strategií a začíná ještě v období utváření osobnosti v dětství, tak to vyvolává iluzi vlastní moudrosti a jasnozřivosti a to proto, že skrze egregor, tak či onak, je člověku dostupná životní zkušenost a schopnosti mnoha lidí z řady pokolení. Kromě toho egregor ochraňuje před vstupem do situací, ve kterých by byla osobní neakceschopnost vedeného nesporně očividná. Může se při tom dít jak sebesvádění iluzí vlastní nebo vycházející z cizí jasnozřivé moudrosti, tak i úmyslné a neúmyslné svádění lidí v okolí ze strany osoby, pramenící ze zcela reálné statistiky bezchybnosti drtivé většiny touto osobou přijímaných a doporučovaných řešení a opatření. ### Egregor jako prostředek řízení Pokud se ve společnosti vyskytují praktikující mágové (šamani, „senzibilové“), je pro ně každý dostupný egregor (včetně nelidských) prostředkem řízení životních okolností ( situace jako systému zahrnujícího množinu lidí) a, zejména, společnosti na základě pokřivení a potlačení svobodné vůle lidí, jejichž psychika je uzavřena v jimi kontrolovaných egregorech. To vede ve větší či menší míře k vytlačení živoucího náboženství a Boha různými druhy egregoriálních přeludů. Egregor se pro ně rovněž může stát prostředkem využívání osob(nost)ních možností jiných lidí, obsažených v daném egregoru, k dosažení svých cílů, pokud jsou (tito lidé) neschopni zjistit tematicky orientované vybuzení jejich psychiky z vnějšku skrze egregor a nejsou schopni ohraničit svůj vnitřní svět, aby zabránili egregoru do něj proniknout. Přičemž mág, kontrolující egregor, může být sám řízen z vnějšku jako biorobot prostředky, překračujícími hranice jeho možností v porozumění působení na něj samotného, neboť mág, jako každý člověk, není vládcem nad Bohem jemu poskytovaným Rozlišováním (rozeznáváním, rozpoznáváním); jeho citlivost (vnímavost) také není bezbřehá; psychika je hierarchicky organizována, a ne všechny úrovně (stupně) v její hierarchii jsou sledovatelné (čitelné) stejně plně (kompletně), zrovna tak úroveň vědomí. Nemusí si své ovladatelnosti (podřízenosti) všimnout v důsledku zablokovanosti a/nebo poškození některých fragmentů jeho psychiky a dokonce ani nemusí vnímat své skutky jako magii (kouzlo), jako řízení egregorem (ze strany egregoru) a pokusy o zasahování do psychiky jiných lidí skrze egregor. Kromě toho může být samotný mág nevolníkem egregoru z důvodu biopolové energetické závislosti na egregoru, kdy je jeho obvyklá, komfortní úroveň jeho energetického potenciálu zajišťována na účet (díky) egregoriálního přerozdělování energie v jeho prospěch. Pokus o svévolné vymanění se z egregoriálního řízení v utvořivší se stabilní egregoriální zacílenosti (nastavení k dosažení cíle) bude v takovém případě doprovázen narušením biopolí mága-nevolníka, ne schopného přivést je (biopole) vně egregoru na obvyklou, pro něj konfortní úroveň energetického potenciálu.