Tento videoklip vypráví o pocitech sovětských vojáků po osvobození Osvětimi.
Autor připomíná, jak je důležité nikdy nezapomenout - a nesmířit se! S nacismem a fašismem se smířit nedá - je to jiný svět, tolik od našeho odlišný.
V současnosti nám říkají: "Co se tam pořád natřásáte s tím svým Vítězstvím? Už zapomeňte a smiřte se. S minulostí i s nepřáteli, kteří se nijak nestyděli a nekáli. Buďte přece tolerantní. Už zapomeňte na předky, nechte je spát - vždyť to byla válka!"
Ne - nesmíříme se. Všechno si budeme pamatovat - i Vítězství, i předky - protože moc dobře víme, co bude pak. Začnete natáčet filmy o "ubohých a milých lidech" jako byla krásná a milá fotomodelka Wanda Barkmann, která prostě jen měla zálibu ve spalování malých dětí v peci. To ti zlí čekisti jí o život připravili, nenechali ji nastoupit do vlaku a odjet do bezpečí - nechápali jí, neodpustili.
Wanda Barkmann:
https://www.dotyk.cz/magazin/j-w-barkmann-dozorkyne-koncentracni-tabor-30001025.html
Říká se, že tolerance je taková nemoc, se kterou obelhaný organismus přestane bojovat. Říká se, že ďábel si ze všeho nejvíc přeje, aby v něho lidé nevěřili. Protože pak se mu snadněji svádějí duše.
Ve videjku je citovaný dopis sovětského důstojníka své ženě. Svěřuje se, že co viděl v Osvětimi, pro to nejsou slova... On nejí, nespí a stále má před očima ty hrůzné obrazy. Za celou frontu, po celý čas bojů a válečných hrůz neviděl to, co v Osvětimi. Nikdy ty obrazy nevymaže z paměti.
Autor dál zmiňuje, že když Američané osvobodili Dachau a uviděli ty hrůzy, neudrželi se a sami - bez soudu - se "vypořádali" s dozorci a personálem tábora. A to neměli Američané za sebou hrůzné zážitky, jak Němci naložili s jejich rodinami, s jejich rodnými vesnicemi a městy, s jejich spoluobčany. Oni byli cizí v cizím - a přesto se neudrželi.
V Osvětimi se Rudá armáda udržela... a jakoby přetransformovala svůj vztek a bolest do vůle urychleně pokračovat dál, co nejdříve se zbavit té jeskynní primitivnosti fašismu a nacismu.
https://www.youtube.com/watch?v=2SDXLo-KR80
Tento videoklip vypráví o pocitech sovětských vojáků po osvobození Osvětimi.
Autor připomíná, jak je důležité nikdy nezapomenout - **a nesmířit se!** S nacismem a fašismem se smířit nedá - je to jiný svět, tolik od našeho odlišný.
V současnosti nám říkají: "Co se tam pořád natřásáte s tím svým Vítězstvím? Už zapomeňte a smiřte se. S minulostí i s nepřáteli, kteří se nijak nestyděli a nekáli. Buďte přece tolerantní. Už zapomeňte na předky, nechte je spát - vždyť to byla válka!"
Ne - nesmíříme se. Všechno si budeme pamatovat - i Vítězství, i předky - protože moc dobře víme, co bude pak. Začnete natáčet filmy o "ubohých a milých lidech" jako byla krásná a milá fotomodelka Wanda Barkmann, která prostě jen měla zálibu ve spalování malých dětí v peci. To ti zlí čekisti jí o život připravili, nenechali ji nastoupit do vlaku a odjet do bezpečí - nechápali jí, neodpustili.
Wanda Barkmann:
https://www.dotyk.cz/magazin/j-w-barkmann-dozorkyne-koncentracni-tabor-30001025.html
**Říká se, že tolerance je taková nemoc, se kterou obelhaný organismus přestane bojovat.** Říká se, že ďábel si ze všeho nejvíc přeje, aby v něho lidé nevěřili. Protože pak se mu snadněji svádějí duše.
Ve videjku je citovaný dopis sovětského důstojníka své ženě. Svěřuje se, že co viděl v Osvětimi, pro to nejsou slova... On nejí, nespí a stále má před očima ty hrůzné obrazy. Za celou frontu, po celý čas bojů a válečných hrůz neviděl to, co v Osvětimi. Nikdy ty obrazy nevymaže z paměti.
Autor dál zmiňuje, že když Američané osvobodili Dachau a uviděli ty hrůzy, neudrželi se a sami - bez soudu - se "vypořádali" s dozorci a personálem tábora. A to neměli Američané za sebou hrůzné zážitky, jak Němci naložili s jejich rodinami, s jejich rodnými vesnicemi a městy, s jejich spoluobčany. Oni byli cizí v cizím - a přesto se neudrželi.
V Osvětimi se Rudá armáda udržela... a jakoby přetransformovala svůj vztek a bolest do vůle urychleně pokračovat dál, co nejdříve se zbavit té jeskynní primitivnosti fašismu a nacismu.
https://www.youtube.com/watch?v=2SDXLo-KR80
Upravené 4. 5. 2022 o 11:18
