A Achnatonův Hymnus na Atona „Chvalozpěv na Slunce“, přeložil Břetislav Vachla,
Krásně vycházíš v záři
na nebeském obzoru,
ty žijící Slunce, jež dáváš život!
Vycházíš na východním obzoru
a naplňuješ všechny země tvojí krásou.
Jsi působivé, mocné a třpytivé,
vysoko nad všemi zeměmi.
Tvé paprsky pronikají do zemí, stejně jako
tvoje tvořivá síla:
jako Re je dosáhneš
a podrobíš pro svého milovaného syna.
I když jsi tak vzdálené, tvé paprsky jsou na
zemi,
i když jsi vidět, tvé putování nelze poznat.
II
I když se odebereš k západnímu obzoru,
země se ocitne ve tmě,
v říši smrti.
Lidé spí v ložnicích s hlavami zakrytými,
jedno oko nevidí druhé.
A kdyby jim ukradli všechny věci pod
hlavou,
ani by o tom nevěděli.
Všechny šelmy vycházejí ze svých doupat,
všechna havěť bodá.
Tma je hrob:
země je tichá,
neboť její stvořitel odpočívá na obzoru.
III
Jakmile ráno vyjdeš na obzoru,
záříš, ty denní Slunce.
Zaháníš tmu a vysíláš paprsky
a Obě země mohou denně slavit svátek.
Kdo má nohy, probudí se: díky tobě lidé
vstávají,
myjí se a oblékají
a zdviženými pažemi tě uctívají, protože
ses objevilo
v záři.
Celá země se pustí do práce.
75
IV
Dobytek se uspokojuje svou krmí,
stromy a rostliny rostou.
Ptáci vylétají z hnízd
a křídly tě zdraví.
Zvěř skáče
a vše, co odlétá a přilétá,
žije, neboť pro ně vycházíš.
Lidé se plaví po proudu i proti proudu:
všechny cesty jsou otevřeny, protože jsi
vysoko v záři.
Ryby v řece
před tebou vyskakují,
neboť tvé paprsky pronikají i do moře.
V
Díky tobě se v ženě vyvíjí semeno,
z něhož vytváříš lidi.
Udržuješ při životě syna v matčině lůnu
a konejšíš ho, když pláče.
Opatruješ ho v matčině lůnu
a dodáváš mu dechu,
neboť chceš zachovat na živu vše, co jsi
stvořilo.
A když vyjde z lůna
a sám začne od prvního dne dýchat,
otevřeš mu ústa a postaráš se o něho.
VI
Když se nevylíhlé kuře
ozve ve skořápce,
dodáš mu dechu, abys je udrželo při životě.
Po době, kterou jsi mu vymezilo,
rozbije vejce,
povstane z něho
a hned začne pípat.
A sotva se z něho dostane,
už běhá po svých.
VII
Kolik jsi toho jen stvořilo
a zraku je to skryté!
Jediné božstvo, jemuž není podobného!
Když jsi bylo samojediné, stvořilo jsi podle
svého zemi
s lidmi, stády dobytka a zvěří,
se vším, co je na ní a běhá po nohou,
se vším, co je ve vzduchu a létá na
křídlech.
Všem zemím – Sýrii, Núbii
i egyptské zemi –
VIII
jsi přidělilo území a poskytlo obživu.
Jeden každý má co jíst a má určenou dobu
života.
Jazyky lidí se liší,
právě tak jako jejich vlastnosti –
i barvu pleti mají různou: tak jsi odlišilo
cizince.
IX
Stvořilo jsi Nil v Západní říši
a přivádíš ho, jak si přeješ,
abys udrželo při životě lidstvo, jež jsi
stvořilo:
76
jsi jeho pánem, který se s ním souží.
Pane všech zemí, jenž pro ně vycházíš,
denní Slunce, majestátné!
Všem vzdáleným zemím jsi poskytlo život.
Vytvořilo jsi na nebi Nil, aby k nim
sestupoval:
a on se vlní mezi horami jako moře
a zaplavuje jim pole u sídlišť.
X
Jak znamenité jsou tvé úmysly, Pane
věčnosti!
Nebeský Nil dáváš cizím národům
i pádící zvěři všech hornatých zemí.
A Nil přichází ze Západní říše do Egypta.
Tvé paprsky vyživují louky:
když vycházíš, zelenají se a rostou, jak si
přeješ.
Vytvořilo jsi roční období, aby mohlo růst
to, co jsi stvořilo:
zimu, abys vše ochladilo,
léto, aby tě vše pocítilo.
Vyzdvihlo jsi nebe, abys na něm mohlo
vycházet
a abys pozorovalo vše, co jsi samojediné
stvořilo.
XI
V podobě žijícího Slunce
vycházíš a záříš,
vzdaluješ se i přibližuješ.
Vytváříš miliony podob sebe, Jediného:
města a vesnice,
pole, cesty i řeky.
Každý zrak na tobě spočine,
když jsi nad hlavou, ty denní Slunce!
A třebaže odejdeš – a potom tě už neuvidí
žádné oko,
jež jsi právě ty obdařilo vnímavostí -,
XII
abys nemuselo hledět na své výtvory,
mám tě stále na paměti, neboť nikdo tě
nezná
kromě tvého syna Nefercheprurea-vaenrea
(Achnaton).
Jen jeho seznamuješ se svými úmysly a
svou mocí!
Země povstává díky tobě,
neboť jsi ji stvořilo:
když vycházíš, žije se,
když zapadáš, umírá se.
Oči hledí na tvou krásu, když zapadáš;
veškeré práce ustávají, když mizíš na
západě.
Když znovu vyjdeš, vše rozkvete pro krále;
rovnováha vládne od okamžiku, kdy jsi
vytvořilo zemi.
Zřídilo jsi vše pro svého syna, jenž z tebe
vzešel,
krále Horního a Dolního Egypta, jenž žije
pravdou,
Pána Obou zemí Nefercheprurea-vaenrea,
syna Reova, jenž žije pravdou;
a pro milovanou Velkou manželku krále,
Paní Obou zemí Neferneferuaton Nefertiti,
77
jež žije a je mladá na věky věků.
A Achnatonův Hymnus na Atona **„Chvalozpěv na Slunce“**, přeložil Břetislav Vachla,
Krásně vycházíš v záři
na nebeském obzoru,
ty žijící Slunce, jež dáváš život!
Vycházíš na východním obzoru
a naplňuješ všechny země tvojí krásou.
Jsi působivé, mocné a třpytivé,
vysoko nad všemi zeměmi.
Tvé paprsky pronikají do zemí, stejně jako
tvoje tvořivá síla:
jako Re je dosáhneš
a podrobíš pro svého milovaného syna.
I když jsi tak vzdálené, tvé paprsky jsou na
zemi,
i když jsi vidět, tvé putování nelze poznat.
II
I když se odebereš k západnímu obzoru,
země se ocitne ve tmě,
v říši smrti.
Lidé spí v ložnicích s hlavami zakrytými,
jedno oko nevidí druhé.
A kdyby jim ukradli všechny věci pod
hlavou,
ani by o tom nevěděli.
Všechny šelmy vycházejí ze svých doupat,
všechna havěť bodá.
Tma je hrob:
země je tichá,
neboť její stvořitel odpočívá na obzoru.
III
Jakmile ráno vyjdeš na obzoru,
záříš, ty denní Slunce.
Zaháníš tmu a vysíláš paprsky
a Obě země mohou denně slavit svátek.
Kdo má nohy, probudí se: díky tobě lidé
vstávají,
myjí se a oblékají
a zdviženými pažemi tě uctívají, protože
ses objevilo
v záři.
Celá země se pustí do práce.
75
IV
Dobytek se uspokojuje svou krmí,
stromy a rostliny rostou.
Ptáci vylétají z hnízd
a křídly tě zdraví.
Zvěř skáče
a vše, co odlétá a přilétá,
žije, neboť pro ně vycházíš.
Lidé se plaví po proudu i proti proudu:
všechny cesty jsou otevřeny, protože jsi
vysoko v záři.
Ryby v řece
před tebou vyskakují,
neboť tvé paprsky pronikají i do moře.
V
Díky tobě se v ženě vyvíjí semeno,
z něhož vytváříš lidi.
Udržuješ při životě syna v matčině lůnu
a konejšíš ho, když pláče.
Opatruješ ho v matčině lůnu
a dodáváš mu dechu,
neboť chceš zachovat na živu vše, co jsi
stvořilo.
A když vyjde z lůna
a sám začne od prvního dne dýchat,
otevřeš mu ústa a postaráš se o něho.
VI
Když se nevylíhlé kuře
ozve ve skořápce,
dodáš mu dechu, abys je udrželo při životě.
Po době, kterou jsi mu vymezilo,
rozbije vejce,
povstane z něho
a hned začne pípat.
A sotva se z něho dostane,
už běhá po svých.
VII
Kolik jsi toho jen stvořilo
a zraku je to skryté!
Jediné božstvo, jemuž není podobného!
Když jsi bylo samojediné, stvořilo jsi podle
svého zemi
s lidmi, stády dobytka a zvěří,
se vším, co je na ní a běhá po nohou,
se vším, co je ve vzduchu a létá na
křídlech.
Všem zemím – Sýrii, Núbii
i egyptské zemi –
VIII
jsi přidělilo území a poskytlo obživu.
Jeden každý má co jíst a má určenou dobu
života.
Jazyky lidí se liší,
právě tak jako jejich vlastnosti –
i barvu pleti mají různou: tak jsi odlišilo
cizince.
IX
Stvořilo jsi Nil v Západní říši
a přivádíš ho, jak si přeješ,
abys udrželo při životě lidstvo, jež jsi
stvořilo:
76
jsi jeho pánem, který se s ním souží.
Pane všech zemí, jenž pro ně vycházíš,
denní Slunce, majestátné!
Všem vzdáleným zemím jsi poskytlo život.
Vytvořilo jsi na nebi Nil, aby k nim
sestupoval:
a on se vlní mezi horami jako moře
a zaplavuje jim pole u sídlišť.
X
Jak znamenité jsou tvé úmysly, Pane
věčnosti!
Nebeský Nil dáváš cizím národům
i pádící zvěři všech hornatých zemí.
A Nil přichází ze Západní říše do Egypta.
Tvé paprsky vyživují louky:
když vycházíš, zelenají se a rostou, jak si
přeješ.
Vytvořilo jsi roční období, aby mohlo růst
to, co jsi stvořilo:
zimu, abys vše ochladilo,
léto, aby tě vše pocítilo.
Vyzdvihlo jsi nebe, abys na něm mohlo
vycházet
a abys pozorovalo vše, co jsi samojediné
stvořilo.
XI
V podobě žijícího Slunce
vycházíš a záříš,
vzdaluješ se i přibližuješ.
Vytváříš miliony podob sebe, Jediného:
města a vesnice,
pole, cesty i řeky.
Každý zrak na tobě spočine,
když jsi nad hlavou, ty denní Slunce!
A třebaže odejdeš – a potom tě už neuvidí
žádné oko,
jež jsi právě ty obdařilo vnímavostí -,
XII
abys nemuselo hledět na své výtvory,
mám tě stále na paměti, neboť nikdo tě
nezná
kromě tvého syna Nefercheprurea-vaenrea
(Achnaton).
Jen jeho seznamuješ se svými úmysly a
svou mocí!
Země povstává díky tobě,
neboť jsi ji stvořilo:
když vycházíš, žije se,
když zapadáš, umírá se.
Oči hledí na tvou krásu, když zapadáš;
veškeré práce ustávají, když mizíš na
západě.
Když znovu vyjdeš, vše rozkvete pro krále;
rovnováha vládne od okamžiku, kdy jsi
vytvořilo zemi.
Zřídilo jsi vše pro svého syna, jenž z tebe
vzešel,
krále Horního a Dolního Egypta, jenž žije
pravdou,
Pána Obou zemí Nefercheprurea-vaenrea,
syna Reova, jenž žije pravdou;
a pro milovanou Velkou manželku krále,
Paní Obou zemí Neferneferuaton Nefertiti,
77
jež žije a je mladá na věky věků.