Dlouho jsem přemýšlel jestli otevřít toto téma. Ale myslím si, že to možná bude někoho zajímat. Nejedná se o jednorázový projekt, ale myslím, že by měl mít kolem 30 pokračování. Budu se snažit tady soustředit všechny své znalosti o jazyku Slovanů. Nebude to z hlediska gramatiky a dalších moderních hledisek nebo metod. Nebude to ani výklad Bukvice, který si můžete vyhledat na internetu. A nebude to také z velké míry mé autorství, moje poznatky tam budou tak z 20%. Budu vycházet z poznatků mých Ruských učitelů. Soustředím se na to nejpodstatnější.
Proč jinak? Protože současná hlediska a moderní metody k nám přišly ze západu a všichni naši jazykovědci „naskočili“ na společné západní principy. Myslím si, že Slovanský a potažmo Ruský jazyk může osvětlit, jenom Slovan (Rus) a pootevřít vrátka významu slov ve druhé i třetí významové rovině.
Garantuji Vám, že se dozvíte mnoho nového a zajímavého jak z dějin, společenských vztahů, etnografie a dalších oblastí. Pro zjednodušení budu mluvit o Ruském jazyce, ale platí to pro všechny Slovanské jazyky. Takže začínáme.

Díl 1.
Co je „jasna“ a čemu se říká „matice“ aneb, jak se tvoří slova.
Jak víme, v Bibli se píše, že na začátku bylo slovo. Správnější by bylo napsat, že to bylo slovo Ruské. Ruský jazyk je jediný jazyk na světě, který se skládá ze 4 věží (bašen). Nebo jinak řečeno, Ruský jazyk je jazykem 4 stěn.
Každá z věží je jedním ze způsobu tvorby slov jazyka, přičemž jsou všechny 4 věže tj. způsoby navzájem spojeny. Z toho plyne, že je jenom jeden způsob tvorby jazyka skládající se ze 4 navzájem spojených způsobů. Tomuto způsobu se říká „matice“, na západě „matrice“.
Podle „matice“ se netvoří jen slova, ale i pravidla, podle kterých se slova tvoří, postavení slov ve větě, všechny další vidy slov atd. Toto tvoření má 12 pravidel. Každé z těchto pravidel má své neměnné místo a tato pravidla jsou uzavřena v kruhu. Každé pravidlo je svázáno s předchozím a také následujícím pravidlem.
Tento kruh těchto 12 pravidel se nazývá „jasna“. Jasna má své vnitřní složité zákony. Jasna není vynálezem, jasna je odpozorována z přírodních procesů. Naši předci ji odpozorovali v hluboké minulosti a je nad zákony. Jinými slovy, je základním zákonem světa potažmo vesmíru. Jasna je souborem zákonů, podle kterých je stvořeno vše. Jakákoli zákonitost v přírodě probíhá podle tohoto scénáře. Každá věc na světě je definována těmito 12 pravidly.
Představte si kruhovou místnost, rozdělenou na 12 částí a kolem dokola této místnosti jsou poličky, podobné těm, jaké jsou v knihovnách. Každá z těch poliček má své označení a je projevem počátku jasny. Jestli u nějakého předmětu, nebo jevu určíme těch 12 pravidel, polička je definována. V tomto případě je předmět nebo jev člověku „jasný“.
Z toho pak pramení slova, jako projasnit, vyjasnit, rozjasnit, jasnovid, pokud člověk vyjasní problém, řekne „je mi to jasné“. To znamená, že všechna pravidla zapadla na ty správné poličky „jasny“. Z toho i pochází přísloví v Ruském jazyce „rozložit po polkach (poličkách)“.
Jestli se nám povedlo správně definovat věc nebo jev podle „jasny“ přichází další fáze. A sice, staví se její „oříšek“. Její tvrdá základní část. Od toho pochází úsloví „rozlousknout problém“, nebo,“ to je tvrdý oříšek“.
Podle „jasny“ jsou vystavena všechna slova, písmena, čárky, tečky, název číslic, všechny nuansy, které definují výslovnost, abeceda i pořadí písmen v abecedě. V současné době je toto pořadí písmen změněno, u jedněch víc u druhých méně. No současná lingvistika tomuto nevěnuje pozornost.
Každý národ měl svoje kulturní centrum, kde byly postaveny různé stavby jako chrámy, observatoře, stadiony. Všechny byly postaveny podle pravidel “ jasny“ a jejich soubor měl společné pojmenování „bašnja“ (věž). Tato věž byla centrem znalostí národů. U Rusů byla tato „bašnja“ největší, protože ruský jazyk byl prvotní, ze kterého pak vznikaly další jazyky. U Rusů se tato „bašnja“ ještě jmenovala „kolomna“, později se tak začalo nazývat město, které vyrostlo nedaleko od této „bašnji“. Město nese název Kolomna. Tato věž měla okruh své působnosti po celém Slovanském světě.
Dostal jsem se až na konec dnešního dílu. Rozlousknutím dnešního oříšku se nám vyjasnilo, proč Puškin napsal svoji povídku „Domik v Kolomně“ a ne například Domik v Novgorodu. Do své práce zašifroval místo, kde měli Rusové svůj chrám znalostí a kde byla uschována jejich „jasna“.
Také již víme, co znamená „Matice Slovenská“. Právě v ní je ukryta „jasna“ (věž) Slováků, a právě proto je proti ní veden takový boj.

Vidim, ze chces pouzit slovo zakon v zmysle prvotnej nemeniacej sa pravdy. Presne na to pouzivam slovo KON. zaKon - je nieco za konom, tjs to uz nie je prvotna pravda, ale len nejaka pseudovpravda (vymyslena, ustanovena niekym, nie prirodou).

Díl 2.
100 путей 100 дорог (100 putí 100 drah – cest)
Dnes se budu věnovat putování a cestám, drahám. V každé staré pohádce hlavní hrdina někam putuje. Přes hory, přes doly. Když si zadáte do google název dnešního dílu, google Vám ji přeloží 100 cest 100 cest. Tudíž vůbec nerozeznává rozdíl mezi slovy путь (puť, cesta) a дорога (doroga – silnice). Tato dvě slova mají diametrálně odlišný význam.
Z dávných časů si lidé stavěli svá obydlí v blízkosti řek. Samozřejmě, že chodili podél těchto řek. Tak cesty, které vedly podél řek se jmenovaly дороги. No a protože velké ruské řeky tečou z jihu na sever, nebo ze severu na jih, дороги jsou cesty, které vedly ze severu na jih. Od slova дороги, pochází slova dlouhý, délka atd. Délka kroku představuje kousek délky Země.
Cesty, které směřovaly kolmo na дороги a tudíž spojovaly jednu řeku s druhou se jmenovaly пути. Takže пути jsou cesty, které směřovaly z východu na západ. Pohybovat se po дорогах bylo jednoduché, vedly podél řek a člověk vždy přišel k nějakému obydlenému místu. S путями to bylo horší, člověk se musel spolehnou sám na sebe. Proto se i říká, že člověk má svoji životní pouť. Jeho životní poutí jej doprovází někdo, kdo je starší, staví dítě na jeho pouť, těmto lidem se říká наставники (mentoři). Jestli člověk nejde po své pouti, ale stal se z něj např. zloděj, stal se распутникем (sešel ze své poutě) Rusové mají na to slovní spojení „человек пошел по кривой дорожке“.
Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Takže Slunce vykonává svoji pouť. Všechna vesmírná tělesa se pohybuji po svojí poutí. Nepohybují se po drahách. Proto, když člověk zemře, jeho pohřeb je jeho poslední pouť. Když se v minulosti zeptal jeden člověk druhého kam jde, zeptal se ho, kam putuješ? To slyšíme často v pohádkách. V dávných dobách, kdy lidé putovali, stávalo se, že zabloudili. Proto se orientovali podle hvězdy (s dnešním názvem) Severky. No a proto, že tato hvězda lidi zachraňovala (спасала) dostala název Спасская hvězda. Odtud název Spasskaja bašnja (Spasská věž). V každé takové věži bylo pod jejím vrškem маковкой (kupolou) okénko ve kterém hořel oheň a ukazoval poutníkům cestu. Odtud odvození slova маяк (maják) a obě slova, jak makovka a maják jsou odvozeny od slova máj. Slovo šířka má bezprostřední vztah ke slovu pouť. Aby se člověk na pouti zorientoval, postavil se tváří na sever, rozkročil se a v tom případě stojí podél zemské šířky, jakoby stál jednou nohou na jednom břehu říčky a druhou nohou na druhém břehu říčky, co představuje šířku mostu a také říčky. Teď je možné říct, co znamená ruské slovo путешествие (cestování). Je složeno ze slov путь a шествие. Ruské slovo шествие pochází od slova шаг (krok). Právě od tohoto slova pochází slova street, strasse a další podobné. Ve Slovenštině se pozůstatek slova шествие zachoval v pojmenování stezky, chodníku – pešník u nás ve slově spěch, spěchat.

Pokud chtěli lidé na těchto poutích překonat řeku, museli někde najít brod. Na jaře byly řeky plné vody, ale uprostřed léta měly řeky nejnižší hladinu a na některých úsecích řeky se objevovala místa, která se dala lehce překonat. Tento úsek řeky poutníci přebrodili. Lidé bydlící v blízkosti brodů se o toto místo starali, jelikož jim to přinášelo prospěch. Proto brod opravovali, zpevňovali tím, že do něj мостили (pokládali) kameny, aby bylo snadnější brod přejít. Toto slovo se do dneška zachovalo v srbštině a znamená zpevnit. U nás se toto slovo v přeneseném významu používá ve slovním spojení „mastit karty“. Ale také namazat chleba, nebo namazat něco na něco.
Postupem času se v místech brodů začaly stavět konstrukce, které dostali odvozením od slova мостит název most. Ze začátku, aby lidé odlišili „mastěný brod“ od mostu nad vodou, dávali slovu most různé přívlastky např. visací most, dřevěný most, nakonec se ujalo jednoslovné pojmenování most. V odvozených jazycích, jakým je například angličtina pochází jejich název mostu bridge ( a také další slova jako Bruggy atd.) od slova brod. Od slova most vzniklo další slovo между (mezi), které popisovalo prostor mezi jedním a druhým břehem mostu. Od slova most jsou odvozeny i další slova jako místo, mísit atd.
Někdy ale lidé spěchali, nebo museli obejít nějakou přírodní překážku, nebo jeli na koni křížem, krážem a tyto šikmé cestičky dostaly název тропинки, тропа (trapinky- stezky), odvozené od starého názvu pro koně тoроп (torop). Dodnes nám v našem jazyku zůstalo slovní spojení „je v trapu“. Od slova torop je odvozeno slovo торопиться (spěchat). Odtud také pochází výraz „chod koněm“ a znamená uříznout úhel. Také můstek z mola na loď má název trap.
Myslím, že na dnes to stačí. Kromě jiného jsme se dozvěděli, že příjmení Prezidenta Putina neznamená jenom cestu, ale cestu z východu na západ. A, že příjmení historické osobnosti Rasputin, znamená člověka, který sešel ze své cesty.

Nie on bol zástupca klanu miestnych znacharov.

Díl 3.
O řekách.
V minulém dílu jsem psal o cestách podél řek, o brodech, mostech. Dnes budu mluvit o řekách.
Začnu ale docela neobvykle, z částí těla člověka. V daleké minulosti rozlišovali části těla člověka podle toho, o kterou stranu těla se jednalo. Tak, pravá strana těla byla mužská a měla barvu černou, levá strana se považovala za ženskou a její barva byla bílá. Tyto dvě barvy označovaly protiklady, ale nejednalo se o lepší, nebo horší stranu.
Hlavním směrem, kam je orientováno geografické směrování lidí na severní polokouli, je sever, k hvězdě Severce (Polárka), ale my už víme, že u Slovanů se jmenovala Spasská hvězda. Podle této hvězdy se orientovali. Nepoužívali slovo „orientovat se“, ale „spasať sa“(zachránit se) Slovo kompas, je právě odvozeno od slova „spas“. Dnes používáme slovo orientovat se, zorientovat. Slovo orientovat se odtrhlo od svého původního významu od slova „orienta“, které ne na ruském jazyce znamenalo východ. V Ruštine se východ nazýval „горн“ (gorn). Tímhle slovem se označovalo jenom to místo, kde Slunce vychází. Místo, kde Slunce zapadá, se jmenovalo „západ“ nebo také „горизонт“ (horizont). Slunce vychází na „востоке“(východě) a zapadá „за горизонт“ (za horizont). Víme, že Slované uctívali Slunce. Světlem se kdysi nazýval východ. Od slova „свет“(světlo) je odvozeno i slovo víra.
Když se naši předkové postavili tváří k východu Slunce, tak po pravé ruce měli jih a po levé ruce měli sever. A tak jih, jako pravá strana měl barvu černou a po levé ruce sever, stranu bílou. Toto se jeví základem pro Ruskou geografii.
Z tohoto základního pravidla pak vychází, že řeky, které tečou na jih jsou černé, a řeky, které tečou na sever, jsou bílé. A pak dál, černé řeky se vlévají do Černého moře a bílé řeky se vlévají do Bílého moře. Právě proto se Bílé moře nazývá bílé a Černé moře, černé.
Další dva pojmy pro určení geografie jsou ruka a řeka. Když se podíváte na svojí ruku, představuje vlastně řeku, kde od zápěstí po konečky prstů představuje deltu řeky, která se vlévá do moře. Slovo ruka a slovo řeka mají stejný původ. Ke slovům „ruka, ručička“ mame slovo „река, ручеёк“(řeka, říčka). Slovo delta řeky, pochází od slova dělit, kde se řeka dělí na více menších říček při jejím vlévání do moře. Delta tvoří trojúhelník, který připomíná ruské písmeno D. Prsty na ruce mají také pojmenování „доли“(doli, díly) a velký palec se nazývá „узинец“ (uziněc). Takže v deltě se řeka rozpadá na doli a uziňce nebo uzicie. Místo řeky, kterému říkáme „ústí“ vzniklo právě ze slova uziňce nebo uzicie. Místo, na ruce, které se dnes nazývá zápěstí a na které se dávají vězňům pouta má spojení se slovem „узник“ (vězeň.)
A teď zpátky ke geografii. Již víme, že řeky tekoucí na jih jsou černé, na sever bílé. Na jih tečou tři významné černé řeky Volga, Dněpr, Don.
Začneme řekou Volgou. Ta, i když se vlévá do Kaspiku, řadí se k černým řekám. Její délka je kolem 3500 km. Na v jejím povodí žilo a žije mnoho národů a národností. A tak u každého z nich byl i svůj název řeky. Zmíním jen některé. Volga, Itiľ, Aza, Árija, Járija, Džárija, Dárija, Džadža, Darda, Jaza, Jachuza, Ijauza, Ra, Ranha.
Pojmenování Aza a Jaza jsou nejstaršími jmény řeky Volgy. A místa obydlené kolem této řeky se nazývala Azia a Jazya. Od řeky Azy, dostal celý kontinent jméno Ásie. Od pojmenování Jarja, pochází jméno velkého ruského města Jaroslavľ. Také Slunce má další pojmenování Jarja, od toho jsou pak odvozena slova jako „яркий“ (jasný). Proč má Slunce i řeka stejné pojmenování? To bude v jednom z dalších dílů. Áriji se nazývali lidé, kteří žili na březích řeky Áriji a obdělávali půdu.
Celý tok této řeky se jmenoval „pусь“ (rus). Slovo rus=řeka. Lidé, kteří žili na území u rusi se nazývali Rusi.
A protože Volga byla velká řeka měla přívlastek velká a říkali ji Velká rus (velká řeka). Dněpr je o něco menší a proto mu říkali Malá rus (malá řeka.) Všechny země přiléhající k Velké rusi nesou název „Великорсие“(Velikorossija) a země přiléhající k Malé rusi „Малороссие“ (Malorossija). Tedy žili tam obyvatelé, kterým se říkalo Velikorussi a Malorussi.
Řeka Západná Dvina, tím že teče na sever se jmenovala „Белая русь“ (Bílá rus) a obyvatelé, kteří žijí v povodí této řeky se nazývají Бело русси.
Všechny tyto řeky pramení na Ruské vrchovině Valdaj. Všechny tři dělí ruskou rovinu na 3 díly, takže tvoří „раздолье“, kterému se ještě jinak říká Русский мир.
Řeka Dněpr měla také původně jiné pojmenování. A jmenovala se Ukrajina. Takže Ukrajina není žádná okrajina Ruska a lidé, kteří žijí v současné Ukrajině, jsou vlastně lidé, žijící v povodí řeky Ukrajina – Dněpr a jsou tudíž Malorosové.
Závěrem, co jsme se dnes dozvěděli. Víme, podle čeho dostalo slovo „ústí“ své pojmenování, víme, co znamená slovní spojení „dal jsem mu pořádnou dardu“, také už víme, proč je Černé moře černé a Bílé moře bílé. Také víme, kdo jsou Velkorusy, Malorusy a Bělorusy. Také víme, odkud se vzal název Asie, no a také víme, proč V.V. Pjakin nosí pořád černou košili.
Malý bonus
https://www.youtube.com/watch?v=54mmukvcCFE&ab_channel=AlexanderBogdanov

Čo sa týka Rasputina, tak to nebolo jeho reálne meno. Vlastným menom sa volal Novych, ako prišiel k prezývke Rasputin, nie som si istý (Aj jeho otec mal prísť k menu Novych okľukou, pôvodne sa volal Vilkin). Ale je pravda, že v mladosti holdoval alkoholu a rád sa bil.
"Rasputnik" sa prekladá ako nemravník, zhýralec.
Ale je tu aj slovo "Rasputje" a to znamená "rázcestie".
"Rasputica" je výraz pre obdobie nezjazdných ciest, keď sú rozbahnené.

Píše sa, že na zvrhnutí Nikolaja II mal záujem jeho príbuzný, veľké knieža Nikolaj Nikolajevič a časť šľachty okolo neho, plus niektorí cirkevní hodnostári spriaznení s NN. Rasputin chceli využiť na ovplyvnenie Nikolaja II. Biskupi Feofan a Germogen sa toho ujali, a dostali Rasputina do blízkosti cárkeho páru.
Intriga im ale nevyšla, lebo Rasputin naozaj začal pomáhať aj cárovi (v prvom rade liečil ich syna) a dávať rady ktoré Rusko chránili. Preto sa ho rozhodli odstrániť. NN bol vrchným veliteľom vojsk, a mal záujem na vstupe Ruska do vojny. Na radu Rasputina ho Nikolaj II z tohto postu odvolal a zobral úlohy veliteľa vojsk na seba (čo ale tiež nebola veľká výhra).

Tie špinavé klebety o tom, že bol milencom cárovnej a pod, boli rozšírené pučistami, prestali Rasputina považovať sa "starca" a zanevrali na cársky pár, t.j. aby sa Rusko čím skôr okúpalo v krvi.

Rasputin vedel, že ho zabijú. Raz povedal, že ak ho zabijú najatí obyčajní ľudia z národa, tak cár sa nemusí ničoho báť a bude ešte dlho carovať. Ak ho ale zabije šľachtická elita, tak nastane bratovražedná vojna a nikto z cárskej rodiny neprežije dlhšie ako 2 roky.

Inak tie vojny, ktoré Rusku hrozili na začiatku 20. storočia aj smrť carskej rodiny nepredpovedal cárovi priamo len Rasputin, ale aj ďalší proroci tej doby, vrátane jurodivých z minulosti. V tomto ohľade bol Nikolaj II najinformovanejši z cárov o blížiacom sa nebezpečenstve pre krajinu. Je otázka, či to bral ako danosť a nebojoval "proti osudu" alebo bol len zlý manažér, ktorý nedokázal Rusko ochrániť pred týmto najhorším scenárom budúcnosti.

Tu by som chcel podotknúť, že dva najdôležitejšie predmety z hľadiska poznania pre každého človeka sú: matematika a jazykoveda.

Z hľadiska KSB sú všetky materiálne objekty stvorené z Informácie a Miery (ak sa správne spoja tieto dve zložky, matéria sa k nim pridá vždy automaticky).

MIERA to sú čísla a súvzťažnosti medzi číslami. Tým sa zaoberá matematika.

INFORMÁCIA vyjadrená v zrozumiteľnej forme (pre človeka) je slovo. Celý svet, všetky veci sú popísané termínmi. Všetky procesy sú popísané termínmi. Všetko na svete sa dá kategorizovať do zovšeobecnených skupín (čo do nich patrí a čo už nie). Logike slov a jazyku (ako nástroju na slovný opis vecí a procesov) sa venuje jazykoveda.

Ak je jeden z týchto dvoch nástrojov (matematika alebo rodný jazyk) v mysli človeka defektný, nemá šancu adekvátne spoznať svet. Diverzia voči matematike a jazyku je diverzia na 1. priorite ZPR.

Ostatné predmety sú už iba nadstavbou týchto dvoch najzákladnejších!!!

A aby poznávanie sveta mohlo správne fungovať, musí si človek osvojiť aj dialektiku.

Biely Váh pramení severnejšie, na južnej strane Kriváňa (Vysoké Tatry). Steká na juh, a potom to stočí na západ. Čierny Váh pramení južnejšie, na svahu Kráľovej hole (Nízke Tatry). Steká na sever, a potom to stočí na západ. Pri Kráľovej Lehote sa zlievajú do Váhu.
Biela a čierna poloha prameňov by teda sedela...

Karimov, Ruský etnograf, vysvetľuje slovo Ra ako slnko. HO RA - vyššie ako slnko. Zatieni slnko. Pred nedávnom mi kolega Rus vysvetlil pomenovanie prvého satelitu Sputnik. Údajne od slova súpútnik, čiže ten, kto putuje s tebou. Satelit putuje so zemou. Pomenovanie Družica by mohlo byť od slov Družiť Sa. Ale čo som chcel povedať je, že Rasputin mi príde skôr ako súpútnik slnka, čiže ten, kto putuje so slnkom. Teda z východu na západ. Dáva mi to väčší zmysel, ako človek, ktorí zišiel zo svojej cesty.

V Ruštine, Slovenčine, Češtine (neviem, ako iné slovanské jazyky) na tento vzťah (matematika-jazyk) priamo poukazuje spoločný slovný základ slov

čí-slo, slo- vo

Připravuji nový díl, který se věnuje žrecům. K tomuto dílu je předmluva, kterou jsem pro Vás připravil. Jinak díl je dlouhý a náročný, takže bude chvíli trvat, než jej napíšu. Jen dodám, že bude nabitý informacemi.
Takže zatím předmluva.
Vzkaz od těch, kteří poskytli tyto informace. Doslovný překlad:
Není to pokus dát svůj vklad vědě o jazyku. A také, nezpůsobit nějaký svár mezi vědci, obírajících se těmito vědami. To, co se tady dozvíte, je „lže“ nauka, protože to, co se dozvíte tady, je mimo vědu. Tyto informace nenajdete nikde jinde. Společné s těmito vědami je jenom to, že je stejný předmět, kterým se zaobíráme. To, že jsme mimo vědu, děláme záměrně. Ve vědě není to, co potřebujeme vrátit a hledali jsme to, och, jak jsme to hledali, ale nenašli. Kromě toho chceme oznámit, že nemáme žádný vztah k žádným zdrojům financování, církvím, zednářům, sektám, tajným společnostem, světlým, nebo temným silám, reptiloidům a … Nebudu je všechny vyjmenovávat.(moje poznámka) Nás zajímá jen jazyk a jediným objednavatelem jste vy. Je čas vrátit se k tomu co k nám došlo z předchozích staletí a možná i tisíciletí. Tato dnešní hodina není výzkumem, nebo vědeckou prací. Jedná se o oznámení toho, co víme přesně. Oznamujeme to tak, jak považujeme za nutné, a nebo už možným vám toto oznámit. Žádné důkazy neočekávejte. Toto není historické přemýšlení, je to fakt. Nemáme úkol někoho přesvědčovat, nebo utvrzovat. A také nemáme žádný dluh před vědou a něco jí dokazovat.

za chvíli na SVCS Věra Ovečková O původu písma a řeči

Díl 4. první část
Jak vznikla řeč, písmo a žrecové

Tato část je trochu rozvláčná, ale důležitá pro pochopení pointy.
V dávné minulosti se lidé osídlovali podél řek hlavně na jejich ohybech. Těmto ohybům říkali „бай“(niva). Na jaře byla tato území zaplavována úrodným jílem, v létě byla voda lehce dostupná. V té době byl člověk velmi odolným. Jedl vše, co nalezl, nebo ulovil a jedl převážně syrovou stravu. No po čase se člověk naučil žít i v nějaké dostupné vzdálenosti od řeky. Začal žít nejen přímo u řeky ale na širokém území podél těchto řek. Vznikala velká pole vzdálená od řek, lidí přibývalo, a byla potřeba vody nejen z řek, ale také byla velká potřeba vody z dešťů.
Deště přicházely, někdy byly tak silné, že smyly celou úrodu, no častěji se lidé potýkali se suchem. I v té době řeky vysychaly, byl nedostatek vláhy, a proto byl největším očekáváním lidí, déšť. Člověk se naučil pěstovat různé rostliny, lovit zvěř, ryby, stavět obydlí a také různé kultovní stavby. No hlavně, se naučil mluvit a řečené se naučil zapisovat. Objevil se jazyk a písmo. Začalo to jednotlivými zvuky, psanými čárky, no jak šel vývoj a znalosti lidí se zvětšovaly, bylo víc a víc potřeba všechny tyto znalosti zaznamenávat. Lidé v té době byli obklopeni Bohy, vše bylo Bohem. Všechny jevy v přírodě byly projevem Bohů, nebo projevem jejich sil. Hlavními Bohy byly Bůh Nebe, Bohyně Země, Bůh Slunce a Bohyně Řeka. Všechno to, bez čeho není možný život na Zemi.
Pak byli objeveni od Boha Slunce Bůh Oheň, od Bohyně Řeky Bohyně Voda, Od Boha Nebe přišel Bůh Vítr a od Bohyně Země Bůh a Bohyně Plodnosti. Bohyně řeka byla Bohyní toku, Bohyní všeho toku nejen řeky ale i toku času. A na nebi byla jejím ztělesněním Bohyně Luna. Nebeská pouť Bohyně Luny se považovala za nebeskou řeku, nekonečné vody a čas, tekoucí po nebi. Tudíž v minulosti člověk měřil čas měsíčními fázemi. Z nebe tedy přišel Bůh Oheň a od Bohyně Luny přišla Bohyně Voda. Oheň i voda tvoří základ života na Zemi. Od té doby proteklo hodně vody, prošly celé epochy. Hlavní, čeho člověk za tu dobu dosáhl, byla větší, nebo menší stabilita v jeho životě. Jeho život se stal usedlým. Pěstoval různé rostliny, choval domácí zvířata, nebo jako dřív, je také lovil. Člověk měl dobré znalosti o fungování přírody. Lidé velice dobře zvládli to, jak je člověk ustrojen a také jak jsou ustrojena zvířata a rostliny. A pořád byli obklopeni Bohy.
Po dlouhodobém pozorování a geniálním prozřením lidí objevili přesnou shodu všech částí lidského těla se všemi jevy, nebo projevy přírody. Tj. lidem se povedlo najít shodu všech částí lidského těla se všemi Bohy, kteří jej obklopovali. Tak se člověku povedlo přesně pojmenovat části těla a všechny jevy v přírodě tak, že chování i vzájemné působení, přesně odpovídaly jevům a vzájemnému působení jevů v přírodě, tudíž odpovídaly působení Bohů. Přitom základ slov, který pojmenovával části těla člověka, přesně odpovídal jevům a vzájemnému působení v přírodě a taktéž Bohům. Byly společné. Ukázalo se, že lidé stvořili takový jazyk, že tímto jazykem byli schopni rozmlouvat nejen mezi sebou, ale i s Bohy. Život částí těla s životem a jevy přírody, se stal životem samotného jazyka.
Působení všech částí jazyka správně zobrazovaly a charakterizovaly i vnitřní život člověka, i život člověka v přírodě i život přírody obklopující člověka i život všech Bohů a Bohyň. Pravidla jazyka se staly životaschopnými, ohebnými, lehkými, pravda jazyk se ukázal obšírným, objemným s velkým množstvím slov. Stvoření všech jmen Bohů, Bohyň a Bůžků je stvoření slov. A soubor těchto jemných a přesných, vzájemně svázaných slov, se stalo základem jazyka.
V představách dalekých předků, na vrchu Bohů seděli hlavní Bohové. Níž na této hoře seděli druhořadí, třeťořadí. Přirozeně i jejich váha, vliv a možnosti byl různý. Ti z nejhlavnějších Bohů odpovídaly, prstům a palci na ruce člověka. V nějakém smyslu by se dalo říct, že člověk = prsty rukou.

Vše, čeho člověk dosáhl je zásluhou jeho prstů a palce rukou. To je to, co udělalo člověka člověkem. Takové ruce, jaké jsou u člověka, nemá nikdo jiný. Někteří z lidí byly vždy blíže k Bohům, přesněji k jejich porozumění. Jinak řečeno, byli to lidé, kteří lépe, než druzí znali a rozuměli přírodě. Lépe cítili a rozuměli vazbám v přírodě. Tím, že rozuměli, věděli a používali tyto znalosti, dokázali na ostatní mít takový vliv, že ostatní lidé viděli, že tito lidé dokáží rozmlouvat s Bohy. Takové lidi nazývali různě. Volchvy, šamany, veduny, kolduny…, v současné vědě je souborně nazývají žreci. Žreci byli prostředníky mezi Bohy a lidmi. Předávali Bohům prosby, trápení, přání lidí, přinášeli Bohům dary od lidí, skládali chvalozpěvy, hymny. Pracovali hlavně s ohněm.
Oheň považovali za svého bratra. Přes něj se radili se všemi Bohy nebeskými i zemními. Přesně věděli jak pracují vzdušné masy, věděli na kterých místech rozložit oheň, jakou intenzitou má ten oheň hořet, co spalovat a jak dlouho spalovat. Věděli, jaký dým má z ohně vycházet, jakou má mít barvu, teplotu, množství sazí. Déšť byl vyvoláván spalováním tuků z nějakého zvířete, hustý černý dým se dostával do té správné výšky, kde se na částečky dýmu navazovaly vodní páry, které se pak na předem určených místech shlukovaly a přinášely déšť. Proto se obětovali hlavně tučná zvířata. Lidé si představovali, že vůně dýmu se dostává do nozder nebeského býka a ta vůně se mu líbí. Nebeským býkem nazývali lidé vítr. Který honil mračná – nebeské krávy. Lidé, za svoji oběť dostávali nebeské mléko – déšť. Nebeského býka lidé považovali za nebeský oheň. Oheň pro ně přestavoval sílu. Síla je vždy oheň. Síla oheň v řece, je síla toku vody. Síla ohně ve vzduchu je vítr. A vše síly ohně pocházení od ohně prvotního os Slunce.
Takže Bůh v současných náboženstvích a Bůh daleké minulosti není jedno a totéž. Jak už bylo řečeno, Bohům na těle člověka odpovídají ruce. Mohou něco dát, mohou něco vzít. Poznáme úsloví „Bůh dal, Bůh vzal“. Nebeský býk má své jméno „dážť bog“ nebo „dvaždbog“- „dožďbog“-„bagbog“-“bykbog“ tj. Bůh Býk = Bůh deště, Bůh, který přináší déšť. Je to letní Bůh a jeho vláda trvá až do konce polních prací, tj. do konce měsíce „rusnika“(říjen). Je to měsíc her, svateb kde každý účastník měl svoji roli, účastnilo se až 300 lidí. V zimě chodí po nebi jeho bratr „stribog“. Jedná se o zkrácený název a pochází od „stireg bog“ –„sineg bog“ Bůh Sněhu. On posílá na zemi sníh, chlad a mráz. Přikryje přírodu peřinou, pod kterou spí. Ale nejdříve zapracuje. Pomáhá semlít zrno ve mlýnech na mouku silou větru, v zimě pomáhá provětrávat sklady a sklepy. Stribok je také silou, větrem, také je ohněm ale chladným. Nenechává se zemním ohňům rozhořet.
Ruské slovo „крест“ znamená oheň, odtud slovo křesadlo. Slovo „кресень“ označuje zimní mrazy hořící chladem. Od toho slovní spojení „spálil mráz“. Nedává ale prostor hnití, a hnití je také pomalé, nepozorovatelné hoření. Tak slovo hnít, hnití, shnít pochází také od slova oheň.

Poznámka: Vedle kolega psal o tom, že Atlanťané zabili posvátného Býka a z jeho vnitřností vyčetli, že by měli začat válku s Hyperboreou. Pokud víme, co znamenal Bůh Býk, mohlo by se klidně jednat o použití nějaké klimatické zbraně. Zabití posvátného Býka by mohlo znamenat, že vyvolali vražedné sucho. Prostě Bůh Býk nepřinášel vláhu. Pokud si pamatuji, tak i ve Starověkém Egyptě uznávali Boha Býka. https://www.starovekyegypt.net/zajimavosti/egyptsky-posvatny-byk-hapi.php

[quote="pid:10782, uid:312"]Ještě doplnění pro Slováky. Máte Bílý a Černý Váh. Zajímalo by mě, který je který. Na mapě to nemohu rozeznat.[/quote
Nech sa páči, strany súhlasia... Biely Váh pramení na svahoch Kriváňa vo Vysokých Tatrách, Čierny Váh pramení pod Kráľovou hoľou v Nízkych Tatrách. https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Váh

@Rusofil ďakujem za seriál o prastarých predkoch, je to rozhodne zaujímavé.
K tej štvrtej časti len taká poznámka na okraj. U človek nemohla vzniknúť reč sama od seba v tom zmysle, že človek najprv nevedel hovoriť, vydával zvuky, a neskôr sa sám naučil hovoriť. Takto to nefunguje. Ak človek-dieťa v rannom veku nie je vystavený stimulom pre rozvoj reči (alebo uvažovaniu v slovách, napr. u hluchonemých), tak jeho intelekt sa nerozvinie. Deti maugli nemajú s rozprávkovým maugli nič spoločné. Nevedia rozprávať a ich intelekt je na úrovni zvierat. Je to bludný kruh, z ktorého sa sám človek bez pomoci nedostane. Človek buď musel byť buď stvorený s tým, že už vedel hovoriť (Boh prvých ľudí naučil hovoriť, ako to robí každý rodič), alebo ho NIEKTO cudzí hovoriť naučil (rozvinul od mala tento jeho potenciál).

To sa týka aj jazykov. Ak sa skúma štruktúra a algoritmika jazykov, tak vidno, že niektoré jazyky majú rovnaký mechanizmus tvorby slov (gramatiku) a sú odvodené od iných jazykov. Ale sú aj jazyky, ktoré sú gramaticky natoľko odlišné, že v žiadnom prípade nemohli vzniknúť z iných jazykov. Odkiaľ sa vzali tieto cudzie jazyky? Od ľudí celkom iste nie.

Inak niekde som čítal o "Vsejasvetnoj gramote", kde sa hovorí o tom, že na počiatku existoval prvotný jazyk, ktorý bol odvodený od prírody. Ľudia používajúci tento jazyk oveľa lepšie rozumeli prírode a jej javom. Mal to byť prvý celosvetový jazyk. Údajne od stvorenia sveta.

K poslednemu odstavcu o "bohoch". Je dost vela opisov ako primitivne \ jednoduchsie kmene, narody, rasy povazovali za bohov priselcov, ktori disponovali pokrocilou technikou, vedomostami a myslenim. Tjs ked v afrike videli mobil, tak povazovali jeho nositela za boha. Dodnes kdesi v dzungli oslavuju stroskotane lietadla za bozstva.
Takze ak sa zacina hovorit o bohoch a o obetovani zvierat alebo cohokovlek ineho, tak treba zacat uvazovat inak. Vacsinou k takymto javom dochadza pri degradacii spolocenstva, kultury atd ... V minulsoti to bolo viac viditelne, pretoze na zemi zili aj neandrtalci, pitekantropy a ini archantropi. Ano vsetky spomenute vetvy cloveka zili v tom istom casovom ramci. Potvrdzuju to aj vykopavky, kde sa na nejakej urovni nasli lebky a kosti neandrtalca, avsak ovela hlbsie sa nasli kosti a lebky cloveka dnesneho, rozumneho. Tjs neandrtalec je nieco ako zdegenerovany clovek rozumny. Archantropi degradovali desiatky tisic rokov, kym dosiahli formu, ktoru vidime v ucebniciach.
A prave ti neandrtalci, archantropi + ich krizenci s clovekom rozumnym mali stale tendenciu vsetko povazovat za zazrak, chvalit bohov, obetovat zvierata a rastilny.... ano viem, pohania obetovali uz len nekrvave obety, ale to nic nemeni na podstate toho, ze uz neboli spojeni so stvoritelom, netvorili len destruovali. Na pociatku boli vedy a Vedizmus - od slova vediet. Neskor poznanie degradovalo do nabozenstva, jazycnictva, pohanstva az nakoniec sa to dostalo ku krvavym obetam - uplna strata poznania.
Tiez aj pismo ... na zaciatku runy - neuveritelne objemne pismo na opis sveta. Potom staroslovienska bukvica - to je taky odvar. A teraz rusi dostali azbuku co je orezana bukvica a mi sme dostali latinku co je ako pismo suca tak do kosa. Tazke na zaciatku musel byt ten zdroj informacii velmi silny, vela poznania prinasal. A casom poznanie upadalo.

Díl 4. část druhá.
Tartaria, sanskrit, národ
Žreci skládali a posvěcovali pro své Bohy oslavné hymny. Tyto hymny byly tvořeny podle určitých pravidel. Používali pravidla pro určitá písmena, pravidla pro spojování písmen, pravidla pro skládání slov ve větě tj. řádky a také pravidla pro spojení řádků do slok. A každá hymna se skládala z několika takových slok.

Nejsrozumitelnější pojmy označovali začátečnými písmeny jejich starých abeced. Každé další písmeno v abecedě označovalo méně a méně srozumitelnou věc nebo jev. Všechno, co bylo nejméně srozumitelné, nebo tajemné označovali posledními písmeny. Nejčastěji šlo o prameniště a ústí řek. Ti, kteří žili u pramene netušili, jak vypadá řeka na jejím konci a naopak. Celá abeceda představovala všechny úseky toku řeky. Od pramene k jejímu ústí. První čtvrtina abecedy znamenala dobře srozumitelnou zem, další čtvrtina již méně známou vodu, další ještě méně známé jevy ve vzduchu a nakonec oheň. Všechna tajemství znali žreci.

Mimochodem, i když je slovo žrec celkem novým pojmenováním, skládá se z 3 ohnivých písmen, které jsou v poslední části starověké abecedy (x,y,z). Slova „жрец, жертва, жизнь“ (žrec, oběť, život) má souvislost s ohněm. Dnes mají tato písmena v různých abecedách různou formu. Z písmena „x“ vychází slovo „искать“ (hledat), název písmena „y“ „игрек“ znamená písmeno „i“ řecké, a ypsilon označuje „i“ vysoké a veliké tajemné. Poslední písmeno „z“ se jinak čte i jako „om“ omega a označuje taktéž „o“ vysoké a „o“ veliké, tajemné. Omega označovala něco konečné, hraniční a také úplně poslední konec ohně. Do dnešního dne těmito písmeny „x,y,z,“ označujeme to, co musíme hledat a definovat.

Dnes žrece ze starověké minulosti většinou nazývají Řeky. A všechen život starověkých lidí řízený žreci se rozumí, jako život v Starověkém Řecku. Tato praktika se v minulosti brala jako podmíněná, ale historici se najednou rozhodli, že právě v mýtickém Řecku je začátek kulturní civilizace dneška. Mnozí se této teze drží dodnes.

Časem s vývojem lidstva, techniky se význam ohňů stíral, a ohně se pálily jen v některé významné dny. A už jenom z tradice přinášeli nějaké oběti, už jenom proto, aby měli lepší život. Na takových místech své oběti „воскуряли „ (udili). Toto slovo pochází ze slova „кур“, které je zkrácením slova „altrio“ nebo „triovre“ – „trotre“, které označuje zvuk, když se něco o něco tře. Triotro se může číst, jako tiritiri, nebo tartar. Slovo „tartar“ nebo „triovre“ označuje dým z ohně obětování. Označuje také slovo „дымить“ (kouřit) a také černou barvu. Známe také slovní spojení „ není kouře bez ohně“. Druhým způsobem přečtené slovo „oheň“ je „фасфатырь“ – „фосфор „ (fosfor). Od slova „triotro“ pochází slovo „tření“. Práce spojená se založením ohně třením, byla velice zdlouhavá a těžká, proto od slova „triotro“ pochází i slovo „терпение“ (trpělivost), „труд“ (obtížná práce) a také slovo „тренировка“ (cvičení, tréning).

Slovo „triotro“ se může také číst, jako „tliu tliu“ a následně ťu´tu. Od slova „tliu tliu“ pochází slovo tlení, temno, tma a dále také sigara, sigaretta, nebo kuřivo. Jsou to slova společného základu. A nakonec od slova „triovre“ pochází slovo „траур“(smutek), kdy se lidé odívali do černého oblečení, na znak smutku.

Černý kouř z ohně letí s praskáním vzhůru a přitom se rozletují jiskry. Proto starověcí lidé předpokládali, že v momentu, kdy zapadá Slunce, Bohové na východě, daleko za horizontem zapálili velký tajný oheň. Černý kouř z tohoto velkého ohně pokrýval oblohu, obloha černěla a noční hvězdy byly jiskrami z tohoto ohně. Toto se opakovalo každý den. S postupem času se trochu měnil, no hvězdy každou noc zajímaly tutéž polohu. Byl to tajemný kouř. Ráno se kouř pomalu rozptyluje a zůstává jen lehounká „дымка“ (opar). Ráno Bohové uhasínají svůj oheň a na nebi na východě vychází Slunce. No a na západě si lidé mysleli, že při západu Slunce končí „сутки“(den) a začíná následující. Tudíž, západ Slunce dělil „сутки“(den) na dnes a zítra.

Teď odbočíme. Kdysi přes Moskvu přecházel nultý poledník (meridián). Víme, kdo a kdy jej přesunul na místo, kudy přechází dnes. Tímto prohlásili Evropu za osvícenou a Rusko pohroužené do tmy. Částí tohoto Moskovského meridiánu byla moskevská „дорога“, která se jmenuje „Ордынка“ (Ordynka). V dnešní Moskvě tento meridián probíhá přes Bogojavlenskij pereulok, Boľšoj Čerkasskyj pereulok, ulice Rožděstvenka, k Rožděstvenskou a Sretěnskomu (Setkání časů) bulváru. Olympijský prospekt až po VDNCH. „Сретением“ (setkáním časů) se nazývá „встреча времён“ (setkání časů) dnes i zítra. Západ Slunce je takovým setkáním časů. Jinak se mu říká i „Мир“ (Svět) nebo „гора мир“ (vrch Světa). Moskva pro celý Svět stála v bodu západu Slunce tj. Moskva stála na „горе времён“ (na hoře, vrchu věků, nebo časů). Moskva leží na „Горе мира“ (na Vrchu Světa), jinak i na vrcholu Olympu, Mojsejevova hora, nebo Kalvárie, nebo Kulikova hora. A od názvu této hory pochází i název města Moskva, „мир“ (svět) nebo v opačném čtení „Рим“(Řím) a také slovo meridián. Meridián procházel i přes město Čeljabinsk. Moskva byla a také je začátkem i koncem časů. Na nultém meridiánu v Moskvě končilo světlo jednoho dne a začínalo světlo dalšího dne.

Pro lidi v minulosti den nezačínal východem Slunce ale soumrakem.

Nové světlo, začíná ze soumraku, z noční tmy. Tj. z východu do moskevského meridiánu je podmíněně soumrak a noc. A od Moskvy na západ je vše západ Slunce a dále už v nynější Evropě světlo dne. Takže všechen prostor na východ od Moskvy se nachází v soumraku dýmu ohně Bohů v triotrio nebo tartar. Proto se území staré Rusi na východ od Moskvy jmenovalo Moskevská Tartarie. Proto se také jmenovala Nebeskou impérií. Vždyť dým z ohně Bohů zaplňoval právě nebe a právě proto, geograficky nacházející se na území pod Nebeskou Impérií dnešní Čína, jmenovalo Pod nebeskou zemí. Ostatně tento název má Čína dodnes.

Proto se v starých dobách Moskva i její meridián považovala za toho, kdo zastavuje „нашествие тьми“ (invazi tmy), „нашествие тартара“ (invazi tartara) v dalším toto „нашествие“ (invazi) začali vykládat jako „нашествие на Москву татаро монгольского ига“ (invazi tataro mongolů).

Tady bude dobré vysvětlit i původ slova „игo“. Slovo „ночь „ (noc) se dříve psalo písmeno ižica. To se mohlo číst na začátku slova jako písmeno „н“ (n)a nebo písmeno „и“(i). A poslední písmena „чь“se mohla číst jako písmeno „o“. Podle těchto pravidel se může slovo „ночь „(noc) číst, jako „игo“(igo, jho).
Závěrem "tataro mongolské igo", znamená "tma noci, která přišla na Rus z východu".

Do doby, než se poledník přenesl tam, kde je dnes, Slunce nad Moskvou nezapadalo. Dnes se mluví, že nad Velkou Británii Slunce nezapadá. Není to proto, že k VB patří Comonwealth. Ale proto, že má na svém území nultý poledník, kdy nový den začíná soumrakem a tudíž nad ní Slunce nikdy nezapadá.

Pamatujete si na pohádku "Pyšná princezna", jak se tam mluví o Království krále Miroslava a o Půlnočním království? Tak právě to Půlnoční království bylo na západ od Moskevského nultého poledníku.

Je už všeobecně známo, že ruský jazyk je velice podobný sanskritu. Mají množství slov které nejen podobně znějí ale mají i stejný význam. Příklady nebudu dávat, je možné je vyhledat na internetu. Ale pokud by tady byla potřeba, tak není problém to tady vypsat.

Sanskrit se považuje za velice starobylý jazyk. Jsou jím napsány staré védy, nebo Mahabharáta. Možná víte, že při jejím sepsání byl znamenitý Indický mudrc Валшам Паяна. V ruském jazyce známý jako Вещий Баян. V Ruském jazyce jsou dnes spojovacími písmeny ve složených slovech písmena "o" a "e". V sanskritu je takovým spojovacím písmenem písmeno "m". Proto také "Вещий Баян" se na sanskritu píše Bajšam Pajana.

Kdysi i v Ruštině bylo spojovacím písmenem písmeno "m". V starých slovech "татаро монгольское иго" (tataro mongolské igo) je písmeno "m" také spojovací. V tomto výrazu se sešly dva slova "тартар" a "хангол" a slovo "хангол" (changol) označuje "долгий переход" (dlouhý přechod) tak se kdysi říkalo noci, dlouhý přechod.

Takže, tataro mongolské igo se psalo "tartarm changolské igo.

(Tady se musím zastavit s poznámkou. Den se dělil na 12 částí, které neměly stejnou délku. Těmto délkám se říkalo dlouhý přechod např. temná noc a krátký přechod např. ranní opar. To ale patří až do lekcí vzdálených, teď jen na vysvětlení).

Ale zpátky k jazyku. Všichni víme, že existují různé způsoby psaní textu. Zprava nalevo, pak zleva napravo a pak znova zprava nalevo atd.

Pak se může psát jen zprava nalevo a nebo zleva napravo. Tak tedy zleva napravo psali pravou rukou a zprava do leva, levou rukou. Pravá ruka se tehdy nazývala "puras" nebo "pulas", no a levá ruka se nazývala "manus". Odtud pochází slovo manipulace, manipulátor i název čakry manipura. Slovo, které označovalo psaní tj. psát, označovalo psaní výlučně pravou rukou napravo. Levou rukou nepsali, levou rukou "skripeli". "Skripeť" označoval psát levou rukou doleva. V nových odvozených jazycích slovo psát pochází z ruského "скрипеть". (Už víme, odkud pochází příjmení Skripal)

Proto, po Rusky to, co je napsáno pravou rukou z leva doprava se nazývá "правописание" (pravopis). A to, co je napsáno levou rukou a zprava doleva se nazývá "манускрипт" (rukopis). Na dálném východě začali první písmeno "m" psát ležící na boku četli toto písmeno, jako "s". A písmeno "p", přestali číst a psát vůbec. A tak "manuskrit" začali číst a psát, jako "sanskrit." Sanskrit tedy znamená psaní levou rukou na levou stranu.

V dnešní době píšou na levou stranu arabové. A ten kdo píše na levou stranu se nazývá "al skarib" Písmeno "sk" se čte jako "ch" a tak "al skarib" se přečte, jako "al charib" a podle dalších pravidel se "al charib" čte ako "achcharib", od tohoto slova pochází slovo "arab". Arab je tedy člověk, který píše na levou stranu.

No a nakonec návrat ke žrecům, kteří psali oslavné hymny Bohům. Člověk, který uměl "чертить и резать" (dokázal na nějakou osnovu nanášet čáry horizontální a čáry vertikální) se jmenoval "черноризец" (černoryzec), dále vývoj slova pokračoval na "чернарризец", "нарризец", "нар риджец" a dále "нарраджа", "наррада" (narrada, žrec ten, který zapisoval oslavné hymny, texty, pohádky, přísloví atd.). Narrada- žrec zapisoval, dohlížel nad správností textů i v ústním podání pro své následovníky a potomky. Dnes od slova narrada pochází slovo "narativ".
Všichni žrecové narrady se jmenovali NÁROD. Slovo národ je množným číslem slova "narrada" (odtud národní rada). Národ bylo společenství lidí, kteří velice dobře znali svoji zemi, lidi kteří žili na této zemi, jejich tradice. Národem nebyli všichni obyvatelé, jenom "narrady-žrecové". Až po nějaké době začali všechno obyvatelstvo považovat za národ. Takže vězte, že pokud jsou nějaké staré písně, pohádky, texty , hymny, přísloví prohlášeny za národní, znamená to, že byly napsány profesionálem žrecem - narradou, který velice dobře věděl co a jak dělat s textem, podle přísných pravidel. Běžní obyvatelé tyto texty neskládali, toto nebylo jejich prací. Běžné obyvatelstvo tyto texty spíše zkreslovalo tím, že zapomínalo slova, nebo jiným způsobem. Slovo národní, neoznačuje kolektivní tvorbu. Úkolem žrece-narrady bylo sledovat všechny národní díla a při nutnosti zasáhnout svojí autoritou. A ne to, co dnes dělají známí škodiči naší kultury. Kde naše staré národní sakrální texty viz. pohádky předělávají podle svého pokleslého světonázoru.

Takže, co jsme se dnes dozvěděli? Už víme, co byly Tartárie, proč se nazývala Nebeskou Impérií, proč se Číně říká Podnebesná, proč nad VB Slunce nezapadá, kde leželo Půlnoční království, co bylo Tataro mongolské igo, proč se sanskrit jmenuje sanskrit, a co je to národ. Jsem si jistý, že je toho víc, ale to nech posoudí každý z Vás.

Mozno nepodstatna vsuvka, ale kedysi som cital hydrologicky clanok o Vahu a jeho pramenoch.
Bola tam poznamka o tom, ze z hydrologickeho hladiska sa nevlieva nam znama Orava do Vahu (pri Kralovanoch) ale naopak, Vah sa vlieva do Oravy. V mieste stretu je Orava mohutnejsia aj opticky. A vody Vahu sa rozplynu vo vodach Oravy a nie naopak. Navyse je dlzka toku Oravy pred miestom stretu s Vahom dlhsia nez dlzka Vahu pred danym miestom. Orava ma tiez dva pramene: Bielu Oravu (prameni v slovenskej casti Oravy pri Oravskej Lesnej) a Ciernu Oravu prameniacu v dnesnom Polsku, ale stale na historickom uzemi Oravy.
Napada mi, ci sa niekedy cela rieka Vah od Kralovian nemohla volat Orava? Ale nemam k tomu ziaden dalsi dovod takto rozmyslat. Len ten hydrologicky.

Oprava: informacia o mohutnosti Oravy (prietoku) nebola pravdiva. Ospravedlnujem sa. Dlzky nad sutokom po pramen ale platia v prospech Oravy a su i hydrologicky vyznamne.
https://myorava.sme.sk/c/20620788/preco-tecie-povazim-vah-a-nie-orava.html

Zaujimava je i diskusia k clanku:

"Lebo Maria Terezia
Pocas jej vlady, bol vykonany rozsiahly kartograficky prieskum monarchie. Ked dorazili k ziline, bola 1 polovica mája. Vtedy sa topili snehy tatranské a orava uz bola zelena. Preto v tom čase bol váh opticky väčší a tak to aj zaznamenali. Preto povazie..."

"Hlavny tok
Dlzka toku sa urcuje az od najvzdialenejsieho pramena, takze napr. Vahu nie od sutoku v Kralovej Lehote, ale od pramena Cierneho Vahu pod Kralovou holou. Pre hydrologov je dlzka toku dolezitejsi faktor na urcenie hlavneho toku, nez prietok. Este dolezitejsia je plocha povodia po sutok. A i tak existuju vynimky a anomalie, ked sa historicky uplatni nazov mensieho toku, typicky priklad je sutok Vltavy a Labe."

@Rusofil ďakujeme za zvesti a rozširovanie obzorov. Čakáme pokračovanie.

Dovolím si pripojiť malú súvislosť k:

Prezident Ruskej geografickej spoločnosti - Sergej Kužugetovič Šojgu

Predseda správnej rady RGS - Vladimír Vladimírovič Putin

Dobrý večer , chcem sa spýtať či niekto poznáte knihu / knihy o tomto , nejaké kde je toto všetko prípadne viac pekne pokope.
Ďakujem.

Já teď připravuji obsáhlejší článek (kompilaci od stejného zdroje) o tom, kdo psal Ruskou (Slovanskou) historii. Jde to pomalu, ale pracuji na tom. Teď jsem hodně pracovně vytížen a také zahrada. Ale myslím, o víkendu se objeví další část. Zase se tam objeví fakta všeobecně neznámá.

kde by o tomto bolo napísané viac, prosím. zaujíma ma to . Ďakujem

Díl 5. Geografie a symbol míru.

V dnešním díle se budu věnovat upřesnění dílu o geografii a řekách. Čím víc se vnořujeme do poznání ruského jazyka, geografie a historie, tím víc se objevuje bílých míst a problémů s vědou, která je výmyslem Němců.
Nejdříve je ale potřeba podívat se na samotné slovo "problém". Slovo problém (проблема) znamená " oblaky, mračná". Slovo problém a oblak je jedno a totéž, oblak je jen další pojmenování slova "problém". Nemyslí se vůbec nějaký přenesený význam, ale v přímém významu.
Zkuste si to slovo "problém" (проблема) říct pomalu a zamyslet se nad ním. Slovo "problém" evokuje něco bílé na modrém nebi, nějaký bílý flek, který tu modrou oblohu "kazí" svojí bílou barvou. Když mluvíme o problémech tak mluvíme asi tak: mám problémů nad hlavu, problémy mi visí nad hlavou, mám mraky problémů, mám moře problému, problémy na nás mohou tlačit, mohou uletět, mohou se rozplynout, mohou se samy vyřešit, určitě najdete i další výrazy, které budou mít nějakou spojitost s oblaky a jejich pohybem. Tudíž, pokaždé, když mluvíme o problémech mluvíme vlastně o oblacích. No v dnešní době si to již neuvědomujeme. Ve všech jazycích je problém problémem, a oblaky jsou výlučně oblaky.
Encyklopedie, slovníky, etymologické slovníky, považují tato slova za různá s různým významem. Tak zapomínáme význam těch nejprostších věcí. Tak, jak si nepamatujeme například, že slovo "zmije" pochází ze slova "žmija" (жмия-жать-жмёт-сжимать...) Zmije se ještě jinak nazývala "шипила". Odtud slovo "šeptat". Kohout (петух) se také jinak jmenuje "варихан".
Také si již nepamatujeme, že levá ruka ženy se jmenuje kolébka (колыбель) a dětská kolébka, se kolébkou nazvala jen v přeneseném významu, jako dočasná ruka kojící matky.
A nebo, "pocítit půdu pod nohami" (почву под ногами) znamená pocítit, že se pod nohami objevilo dno. Postavit se na tvrdé dno. To dno pod vodou, na které se postavíme, když například plaveme. Tak vězte, že půda a dno (почва и дно) znamená jen různý název jednoho a téhož. Slovo "dno" znamená "půdu pod tekutinou" (почва под жидова). Slovo půda (počva - почва) je zkrácením slova "поччва" (poččva). Odtud nám známe slovo "čvachtat se". A slovo "поччва" (poččva), je zkrácením поччва под жидова tj půda (dno) pod vodou. Slova půda a dno známe, ale to, že označují jedno a totéž, ne.
Tady to bude zajímat hlavně naše Slovenské čtenáře. Když jsem byl na dovolené na Slovensku, projížděl jsem vesnicí Podčičva. Po dnešním dílu je již jednoduché domyslet si, co název této vesnice znamená. A sice, půda pod nohami, nebo dno.
Ale zpátky ke geografii. V jednom z předchozích dílů jsme si řekli, že z Valdajské vrchoviny tečou tři velké černé řeky Volga, Don, Dněpr) na jih a jedna bílá (Západní Dvina) na sever. Když si to nakreslíte na papír a pak ten papír převrátíte vzhůru nohama uvidíte písmeno "psí". Do dnešní doby se uvádí, že ruská azbuka vznikla z řecké abecedy. Tvrdit, že to bylo naopak, že řecká abeceda vznikla z ruské (staroslovanské) azbuky se považuje za nevědecké. A tvrdí se, že Starověké Řecko je mnohem starší, než Stará Rus. Tak vězte, že staří Slované zapisovali své texty a běžně používali i písmeno "psí". Odkud pochází jsme si právě vysvětlili.
Písmeno "psí" bylo písmenem složeným. Z tohoto písmene začíná množství slov, které neznějí rusky, jako psychika, psychologie, psychiatrie. Rusky se v současnosti písmeno "psí" čte jako "ду" (du). Takže neruské slovo "psych" se čte jako "duchša" a nebo zkráceně "duša" (duše). Písmenem "psí" dříve označovali slova pro duševní nerovnováhu, frustraci, nedorozumění a také nebezpečí, neočekávaný zvrat a pod.
Jestli číst runu (která vypadá jako písmeno psí), staré runické abecedy, tak ta se čte, jako "algiz" a symbolizuje strom, nebo jeho větve, nebo jelena, nebo losa s parožím. A to také značí, že musí umět čelit nepříznivým přírodním podmínkám, nebo velké dravé zvěři a pod. Znak "algiz" znamená připravenost ke všem možným hrozbám. Jestliže tuto runu převrátíme vzhůru nohama, bude mít tato runa, obrácený význam. Bude se také číst z opačné strany, jako "zigla" nebo "ziga" a bude označovat zvuk "z".
Runa "algiz" má vztah ke všemu mužskému např. vůle, odpor, stabilitu a převrácená runa "zigla" symbolizuje kořeny světového (mírového) stromu, které vcházejí do země, do světa mrtvých. A vše, co má vztah k Zemi, má vztah k ženské přirozenosti. S tou je spojeno tajemství, trpělivost, klid, sebeovládání a samozřejmě mír. Proto, toto je základem všech symbolů pro klid a mír. Pokud tuto runu, nebo písmeno psí uzavřeme do kruhu, dostaneme symbol "pacific" mír. Všichni pacifisté znají tento symbol, používají jej na svých demonstracích, pochodech, nebo na oblečení. Slovo "pacific" pochází ze zkráceného slova, které se u Slovanů psalo trochu jinak. To slovo bylo "mír".

Putin a oblaka, poslechněte co říká 0:27
https://www.youtube.com/watch?v=2FYVPCcV58c&ab_channel=%D0%A2%D0%B5%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D0%B0%D0%BD%D0%B0%D0%BB%D0%97%D0%B2%D0%B5%D0%B7%D0%B4%D0%B0

PS: slibovaný díl o historii bude pro jeho rozsáhlost později.

Tak či tak, môže sa teraz nad tým niekto zamyslieť... vďaka Rusofil za tento seriál. A ďakujem aj @Vladovi za zaujímavý hydropohľad

Díl 6.
Великая отечественная война. За родину
Proč Rusové říkají II.světové válce Великая отечественная война.
Určitě jste někdy seděli s přáteli, nebo s rodinou u ohně. Všimněte si, že oheň, který rozložíte a kolem kterého sedíte, nemá nikdy průměr větší než 1 m. Při větším ohni, by se sedělo jinak, neútulně, už by se tak nepociťovala blízkost s ostatními. Lidé potřebují takový oheň, který by mohli udržovat, aniž by museli vstávat z místa, prohrábnout ho nějakou větví, nebo ohřát si ruce pouhým natažením rukou. Není možné zapálit oheň, kolem kterého by bylo útulně 100 lidem. Lidé chtějí posedět kolem malého ohně a ne obrovské spalující vatry. Proč o tom mluvím. Smysl prozradím později.
Předpokládám, že každý z Vás viděl někdy film z období II.sv. války. Rusové ji ale neříkají II.světová válka, ale "Великая отечественная война" u nás se nepřesně překládá Velká vlastenecká válka. No a když jste se podívali na film v původním znění, tak tam pořád slyšíte, když vojáci jdou do boje, slovní spojení "За родину" (Za rodinu). Co to vlastně znamenají ta slova "отечество" a "родина". Není to jedno a totéž. Je v tom obrovský rozdíl.
V tradici Slovanů, hlavním člověkem v rodině byl muž. Byl to muž, který rozhodoval o tom, co rodina potřebuje a nepotřebuje. Co je pro rodinu dobré a co zlé.
Otec představoval v rodině nebesa, matka představovala zemi. V původní víře Slovanů všeobecně nebe představovalo otce a země matku. Jak moc by tito lidé nemilovali svoji matku - zemi, hlavní pro ně bylo rodné nebe s jeho hvězdami.
Oheň se na Zemi vždy posílá nebesy. Svítí na nebi severní a jižní polární záře, z nebes přichází na zemi oheň ve tvaru blesku, oheň rozložený člověkem je také poslancem nebe, je poslán na Zemi Bohy. Obrazně řečeno, oheň, kolem kterého sedíme je otec, a země, na které sedíme, ohřátá tímto ohněm je matka.
Lidé kteří seděli kolem ohně to brali tak, že sedí vedle otce, na kolenou matky. Vše na světě se rodí ze země -matky. A ve všem, co porodila, je teplo otce. Jiskérka nebe. Takže vše co, se narodí, tady na Zemi má v sobě nebeskou jiskru. V minulosti se oblasti břicha a přední části nohou u ženy říkalo "rodina". Dítě sedící matce na kolenou, sedělo na jejich "rodinach". (od slova rodit) Jinak řečeno, dítě sedí na své "rodině". Proto má v Ruštině teplá země kolem ohně název "родина" (rodina), nebo "родина мать" (rodina matka). Jestli nad ohněm postavíme "очаг" (krb), to otcem se stane "очаг" (krb) a matkou bude zem u krbu. Takže matkou je dům, bydlení, ve které je krb. A otec zahřívá dům, stěny, střech, nenechá zničit větrem. Otec přináší do domu dřevo, nebo jiné palivo a matka v krbu udržuje oheň. Dává pozor na to, aby nezhasl, a nebo se nekontrolovaně nerozšířil. Připravuje na něm jídlo, šije oděv a další práce. Obrazně řečeno, otec v domě představuje oheň (отечествo) a matka je v domě to, co je ohněm ohříváno (родину).
Když se u Slovanů dívka vdávala, dostala s sebou do věna kus země, a ten kus země přecházel na jejího manžela. Když se ženil mladý muž, jeho jmění se rozšiřovalo o zemi, kterou do manželství přinesla jeho žena. Proto od té dávné doby, se rodina snažila, aby se dívky nevdávaly za cizozemce, jelikož s dívkou odcházel i kus Země - matky. proto Ruští muži vždy bojovali o - záchranu žen matek.
Proto "Великая отечественная война" a bojovalo se za "родину".
Závěrem, "родинa" je materiálno, Země - matka, "отечествo" duch národa.

Chcem sa dozvedieť, či budú vychádzať ďalšie pokračovania ? Bolo avizovaných 30 pokračovaní a kedy bude zverejnené 7 pokračovanie ? Alebo dosť z neznámych dôvodov ?

Ahoj @Rusofil , vedel by si prosím ťa vysvetliť aj také slová ako "UM"/"ROZUM", "PRAVDA"/"ISTINA", z tvojho pohľadu? Najmä rozdiely medzi nimi.

Díl 7.

UM a ROZUM.
Pro pochopení začnu ze široka. A sice, od slova "hlava". Slovo hlava je množným číslem od slova "golov". Slovo "golov", označuje slovo "vlas" (волос). Slova "volos" a "golov" je jedno a totéž slovo, čtené z různých stran. Takže slovo "solov" (golov) = "volos". Přitom jsou podle určitých pravidel trochu pozměněny. Slovo hlava tedy označuje "vlasy".
My, když hovoříme, že si jdeme umýt hlavu, myslíme tím, že si jdeme umýt vlasy.
No na různých stranách hlavy mají vlasy různé názvy, které jsme již dávno zapomněli.
Tady se vrátíme k předchozím dílům našeho seriálu a vzpomeneme si, že pravá strana těla, je mužskou - černou, ohnivou stranou a levá strana těla je ženskou - vodní a bílou stranou. Proto naši předkové části těla na pravé a levé straně pojmenovali různými pojmy.
Tak např. pravá ruka - ruka, levá ruka - "dolgach" (долгах), pravé oko se nazýval "glaz" (глаз) a levé oko - "oko", pravé ucho - "ucho" a levé - "klok".
Všechny vlasy na pravé straně hlavy se nazývají - kosmy (космы), nebo volosy. Všechny vlasy na levé straně hlavy se nazývají "dramiji, dramy, prjamiji, prjagi nebo prjadi. Všechny vlasy na pravé i levé straně hlavy se nazývají "kosmodrjemy". Vlasy na pravé straně hlavy se také nazývaly "kosmos" a na levé straně hlavy " demjos", nebo ještě jinak "fobos" a "deimos", co v Řeckém jazyce označuje "strach a úžas".
Od slova "kosmos" pochází ruské jméno Kozima, a také jména Kozima, Kazimír, Koziměř, Kuzma ne po Rusky znění Kozimo, Kocam a Kom. K nim má vazbu neruské slovo Kasper.
Od slova "dejmos" jméno Demjan. No k ruském jménu "Děmjan" má vazbu neruské Damian a Desmond. Jejich význam znamená dominovat, povyšovat se, velet, vést...
Od slova "demjos" jsou odvozena slova jako plazma, drama, démon a dáma a ruská slova jako: пламя, прядь, блестеть, длина, линия (plame, pramen, lesknout, délka, linie). Ano, slovo "linie" znamená 1 vlas na levé straně hlavy. A tudíž k od slova linie pochází slovo "лев, лента, левый, лён" (lev, ztuha, levý, len). A slovo "длина"délka) pochází od slova "доля" (díl). Když se podíváte na vaše prsty, ty se skládají z třech částí "долей". Ne po Rusky se táto část prstu nazývá "falanga". Jednotkou míry nazývají všechny 3 částí dílů mužského prstu prostředníku. Bralo se, že u všech má stejný rozměr a je rovna šířce posledního dílu palce, tj. 2,54cm. Od toho i název míry, palec.
Slovo "доля" je zkrácením slova "доуйима" z tohoto slova pochází název jedné z jednotek délky používané ve světě "duim" (down). Tato míra délky ale nepochází od těla člověka, ale je umělá a pochází a je vypočtena určitým způsobem od rozměrů zeměkoule. No i tak vypočtená délka je přibližně rovna šířce posledního dílu palce, tj. 2,54 cm.
Teď se vrátíme zpátky k vlasům. Už víme, že všechny vlasy na pravé straně hlavy se nazývají - kosmy (космы), nebo volosy a všechny vlasy na levé straně hlavy se nazývají "dramiji, dramy, prjamiji, prjagi nebo prjadi. Proto se vžilo, že muži mají na na hlavě "kosmos" nebo vlasy a ženy mají "prjadi" nebo длины, линии.
Od slova "капать,капля" (kapat, kapka) pochází slovo "копить, накопливать, копилка" (šetřit, akumulovat, pokladnice) Od toho pochází naše přísloví, "nemusí pršet, jen když kape". Naše hlava je taková "копилка" (pokladnice), do které hromadíme informace, znalosti, umění, zkušenosti, vše co zjistíme.
Od slova "копить" (shromažďovat, šetřit) pochází ruská slova "космы, космос, копна" a také neruská slova jako kapilára, kopilos, nebo německé Kopf a mnoho dalších slov v Evropských jazycích. Od slova kosmos (které značí i pořádek) pochází slovo kosmetika, která má zase vztah ke kráse. Dále od slova "kosmos " pochází slova "краска, красить. (barva, barvit)
Ruské označení pro všechny vlasy na hlavě pochází z nazvání pravých vlasů - "копна волос" (hlava vlasů) a celkové označení vlasů na obou stranách hlavy pochází od levých vlasů "длина волос".
Slovo "vlasy" (pravá strana) má stejný původ se slovy "валить, валять, свалять, вить, развитие, повойник". A od levé strany pochází slova "дым, дума, думать" (dým, duma, myslet).
K pravému slovu "kosma" mají vztah slova oheň a voda. A k levým slovům mají vztah slova "дым a дон", kde dým má vztah k ohni a don k vodě. Od toho je dovozeno, že o vlasech mluvíme, že se vlní nebo na slunci hoří (v přeneseném významu). Odtud i přísloví "není dým bez ohně". To samé označuje, že není pravých vlasů, bez levých. Možno také říct, že není vody bez dona (tj. není vody bez dna). Kdysi se pod "dnem" nerozuměla pevná země pod vodou, ale sloupec vody, blíže o tom jsem psal při názvu obce Podčičva.
Slovo "voda a don" je jedno a totéž slovo čtené z různých stran. Přičemž nutno brát na vědomí, že současné tato slova jsou troch změněna vypuštěním a zapomenutím písmena "ižica".
Polární hvězdě nebo Spasské hvězdě na hlavě člověka odpovídá bod, kterému se říká "makuška (u nás to překládají jako koruna)" , kde se vlasy kroutí a dostávají svůj směr růstu. Od názvu Spasské hvězdy, pochází anglický název "space".
K vlasům tak, jako k Spasské hvězdě, se váže pojem "спасение" (záchrana). Od toho přirovnání " Život mu visel na vlásku".
V daleké minulosti, byly vlasy na hlavě, jejich délka, kvalita, zdravá barva, znakem moci. Znakem moci byly také různé způsoby úpravy vlasů. Volně rozpuštěným vlasům u mužů říkali "космы nebo кашмар" (noční můra) a u žen "безпорядком" (nepořádek). Vlasy jsou nejvyšším bodem vzrůstu člověka. V minulosti se vzrůstem člověka bylo spojeno i jeho postavení u společnosti. Proto se slovem "vlasy" je spojeno slovo "власть" (vlasť - moc). I u zvířat je platí, že vůdce má největší a nejkvalitnější hřívu.

U Slovanů se vlasy zaplétaly do "кос" (copů ) . I ženy i muži. Mladé dívky si vlasy zaplétaly tak, že kosu ( cop) nosily na levém rameni. A muži zapletenou "kosu" (cop) nosili na pravém rameni. Po svatbě dívky svoji "kosu" rozplétaly a vlasy zaplétaly do dvou " kos" (copů).
K dívkám. Při zaplétaní kosy- copu u dívky, na samém začátku se zaplétaly nějaká krásnou nití, která měla název "осник" (osnik) a na konci kosy-copu používaly stuhy, nebo různě šité koncovky, které se nazývaly "накосник" (nakosnik). Taková kosa-cop, byl dosti složitý útvar.
V dnešní době slova, jako "честь и совесть (čest a svědomí), nemají svůj materiální význam. V minulosti ale takový význam měly. Když se podíváme na kosu-cop ženy, tak vidíme, že má vnitřní a venkovní povrch. Tak venkovní část kosy-copu se nazývala čest a vnitřní část kosy-copu - svědomí. Slovo čest vychází ze stejného základu, jako slovo česat, расчёска (hřeben), причёска (účes). No a slovo "совесть" (svědomí) je zkráceno od slova "психовость" přes "псховость" a pak "совесть".
Písmeno psi, které bylo odstraněno z ruského jazyka se ještě může číst jako "ду nebo плов", proto se slovem "совесть", jsou v jedné řadě také slova "дух, душа, дума, дуть, дудка, плохо, дурак дура. No a také slovo "совесть" má vztah ke slovům psychika, psychóza atd.
Tím chci říct, že v minulosti neexistovala slova, abstraktního významu. Tyto pojmy se dostaly do přeneseného významu až záměrným ničením ruského jazyka. Docházelo a do dnešního dne dochází k matení pojmů.

No a teď se konečně dostáváme k rozšifrování dnešního názvu dílu.
Všechny levé vlasy na naší hlavě mají ještě jeden název - UM. Odtud k nám přicházejí všechna přísloví o délce vlasů a množství umu. Např. dlouhé vlasy, krátký rozum.
V dávné době naši předci zjistili, že tělo člověka sestává z 12 zón. Přičemž každá z těchto zón je pokryta různým druhem ochlupení (волос). Všechna tato ochlupení mají svůj název. Tak, podle tohoto pravěkého učení, pokrytí hlavy vlasy odpovídá povrchu mozku.
Vlasy na hlavě jsou vlastně zástupci mozku. Zdravé vlasy, zdravý mozek. Tak vlasy na levé straně hlavy u kosy- copu ženy se nazývají um, čest a svědomí. A jsou spojeny s takými pojmy jako "плести, прядь, дамба, дама, дума" a jejich všeobecný význam se pojí v pojmu "партия" (strana). Tj. "um" má vztah ke "партии" (straně). Tak, jak levá strana vlasů má ženský charakter, to žena, která se vdává za muže je jeho partií. Naopak to ale nefunguje. Pojem politické strany ("партии" je výmyslem levého ženského (západního, protestantského a katolického) učení. Vnitřní pořádek ve stranách je pořádkem nastolených z hlediska žen, tj. jde o blahobyt společnosti, svět zisků, svět věcí a služeb, svět spotřeby a "партия" se o obyvatelstvo stará tak, jak se o své děti stará matka.
Pokud má žena svoji kosu-cop, ne na rameni, a podél zad, to je vidět její vrchní část - čest a svědomí je schováno. Pokud v minulosti udělala žena nějaký přestupek, musela si rozplést vlasy. Tím přišla o svoji čest a svědomí. Mluvilo se o ní, jako o "распушенной, безчестнй и безсовестной " ženě. Jestliže se žena dopustila něčeho zvlášť závažného, to ji byly vlasy úplně ostřihány. V tom případě žena neztrácela jen čest a svědomí ale i um. Odpuštění a nápravu šla hledat v novější době do kláštera, tam odčinila svoji vinu a odpuštění.
Určitě si z historie pamatujete, jak byly Francouzsky trestány za přátelství s Německými vojáky, byly jim oholeny hlavy.
Proto i dnes u mužů v podvědomí zůstává, že žena s krátkými vlasy je něco nepatřičného a přednost dávají dlouhovlasým ženám.
Co se týče mužů, tam je to mnohem složitěji a můžu se k nim vrátit příště. Dnes jenom okrajově.
Pravá mužská strana vlasů se nazývala ROZUM. Vrchní část kosy-copu se nazývala "доблесть" (chrabrost) spodní část "sláva". Všechny vlasy muže spolu s copem se nazývaly - národ. Takže strana = um, čest a svědomí, národ = rozum, chrabrost a sláva. Národ a strana je jediné celé, ale s různými vlastnostmi a různých stran hlavy. Podle dnešního významu těchto slov je vidět, jak velký význam měly vlasy a kosy-copy na hlavách lidí.
No a na závěr pár slov o našem mozku. Určitě každý ví, že pravá strana mozku řídí levou stranu těla, a levá strana mozku řídí pravou stranu těla. Takže levá strana mozku se jmenuje "UM" a řídí pravou část těla a pravá strana mozku "ROZUM" a řídí levou část těla.
"UM" je přesnost výpočtu, fakta, odhady, podmínky, pracuje s naším položením v prostoru a čase. No "ROZUM" jsou city. Je mimo prostor a čas, on je nezná, ani je nechce znát, je v muzice, melodii, barvách, vůních, chutích, je pohlcen vztahy, závislostmi atp. Jestli náš rozum vítězí nad umem, tj. city převládnou nad fakty, tak tomu říkáme mužské se chovalo za ženské. tj schovalo se pod ženskou zástěru.
V dávných dobách naši předci vše mužské personifikovali se Sluncem, vše ženské s Lunou. Mužské, to je přímé světlo a ženské, jeho odrazem. Pokud "UM" zašel za "ROZUM" odpovídá tomu, jako když Slunce zajde za Měsíc, tj. u nás proběhlo Sluneční zatmění.
Um= levá hemisféra, Rozum = pravá hemisféra

Úplně na závěr bych chtěl ještě připomenout, že v oddílu Myšlenky dne od Ferryho, jsem dával odkaz na seriál Černo - bílá láska s výbornou ruskou ozvučkou nebo ne moc dobrými slovenskými titulky. Z pohledu KSB a i dnešního tématu hodný ke shlédnutí a zamyšlení. Aspoň prvních 12 dílů. Dmitrij Taran se kdysi pokusil natočit film z pohledu KSB "Učitel", ale jeho výsledek byl z mého pohledu tristní. měl by se poučit u tvůrců výše zmíněného seriálu. Pokud jste viděli pohádku "On Drakon", tak seriál je něco podobného v moderním stylu.

Ďakujem za zaujímavú analýzu. Stretol som sa nedávno o jedného autora, ako operoval týmito termínmi, a z kontextu vychádzalo, že podľa neho "um" = chladná logika, intelekt, a "rozum" sa zasa opiera o mravnosť a city. Keď sa hovorí fráza "zdravý rozum", tak sa má na mysli práve tento mravne a citovo podmienený rozum (nie len chladná logika). Práve zdravý rozum má slúžiť ako prirodzený antivírový modul v človeku, na ochranu pred informačnými vírusmi. Človek je náchylný prepustiť nežiaduce informácie do podvedomia keď je v emočnom vypätí, keď konzumuje jedlo a nápoje, keď je rozospatý.

Súviselo to s jedným prirovnaním, kde sa človek prirovnával k nasledovnému:
— kone sú naše emócie;
— opraty, to je náš um (intelekt);
— kočiš, to je náš rozum (mravnosť);
— navigátor, posudzujúci kurz cesty, to je naše svedomie;
— koč s kolesami, to je naše telo;
— pasažierom v danom koči je naša duša.

Chcel som zistiť, či je to len jeho interpretácia, alebo to má hlbšie historické korene.

PS: čo sa týka hrivy, je to tak aj u zvierat, konkrétne u levov. Levy s najväčšou kondíciou majú čiernu hrivu (podporujú to hormóny). S prehrami v súbojoch a stratou kondície strácajú aj hormóny, a ich hriva stráca čiernu farbu a obsahuje viac svetlej.

Díl 8.
O vousech, Británii, Artušovi a Petru I.
Až do návratu Petra I. do Ruska ze západní Evropy byly vousy a brada u mužů znakem mužnosti, síly a moci. Pokud si muž oholil vousy, ztrácel tyto atributy, což se rovnalo kastraci.
Co s tím vším má společné Artuš a Británie? Jak už jsem napsal, vlasy a vousy měli u pravěkých Slovanů ohromný význam. Ten, kdo přišel o své vlasy (kromě přirozeného vypadávání), nebo o bradu a vousy, byl ze společnosti našich předků vyloučen. Dost často v různých publikacích čteme, že bylo hodně lidí popraveno useknutím hlavy. Ale v minulém díle jsme si vysvětlili, že hlavou se rozuměli vlasy. Takže useknutím hlavy se rozumělo useknutí copu (косы) provinivšího se člověka, až později se začaly sekat hlavy. Byl to největší trest a takto ztrestaný člen společenství musel odejít do vyhnanství. Z historie víme, že v Rusku bylo takovým územím pro vyhnanství Sibiř. I tento pojem je zmatečný, jelikož ještě v 16. století se Sibiří jmenovalo město na řece Ob a ne území dnešní Sibiře. Ale to je jenom malá odbočka.
U starých Slovanů, územím pro vyhnanství sloužily ostrovy Británie. Člověku, který se ve společnosti provinil, byly useknuty vlasy a byl oholen a posléze byl odvezen do vyhnanství. Proto se Británie nazývala Británií, byla to země britých (oholených) mužů. Tento územní celek měl také svoji samosprávu, kterou ochraňovala jednotka (рать, орда), která pocházela ze stepí Ruské roviny. Uměla výborně jezdit na koni a bojovat s meči. Jedním z velitelů této jednotky byl Artuš.
Pokud se podíváte na náhrobní kámen krále Artuše čteme tam. REX ARTU RIUS tj. ЦАРЬ ОРДЫ РУС nebo ЦАРЬ РУССКОЙ ОРДЫ (Car Hordy Ruské). Je potřeba také obrátit pozornost na to, že slova Artu Rius jsou oddělena a společně se začala číst a psát až na začátku 18. století. Tito lidé, tj. vyhnanci a také příslušníci vojenských oddílu měli velký vliv na život na ostrovech.
Tato skutečnost začala v novodobé historii pomalu prosakovat a asi nejvypukleji se to objevilo v nové verzi o Králi Artušovi v hollywoodském filmu z roku 2004. Ve filmu je král Artuš a jeho rytíři kulatého stolu něco jako specnaz, který ochraňuje západní hranice Říše Římské od Saxů. Nejvíce šokujícím detailem filmu se ukázal původ těchto rytířů. Ukázalo se, že byli "barbary" Sarmaty ze severních při černo mořských stepí.
Co mají ti rytíři ve filmu na sobě? Sarmatské oblečení se sarmatskou symbolikou, mají svoji sarmatskou víru a před bojem křičí Ruuuus!
Samozřejmě taková interpretace se obyvatelům Albionu nelíbila. Vždyť popírá jejich dosavadní traktaci historie.
Zdálo by se, že není nic více Anglické, než legenda o záhadném městu Camelotu a zázračném meči Excalibr.
Tato legenda ale byla zformovaná až v roce 1139 tj. více než 500 let po událostech, které popisuje. Tuto legendu sepsal Halfrid Malmuc a právě tam byl Artur (Artuš) poprvé označen za krále.
V roce 2000 vyšla publikace Scotta Littletona a Lindy Malcor "Ze Skyfie do Kamelotu", která se zaobírá králem Artušem, rytíři kulatého stolu a Svatým grálem. Autoři porovnávali staré eposy obyvatel žijících v Británii a obyvatel žijících na severním pobřeží Černého moře skýtů, sarmatů a alanů. Tyto eposy plně korespondují s legendou o králi Artušovi.
Například, jedním z klíčových elementů "arturiany" se jeví kult meče. Artur jej vytáhne z kamene a stává se Králem Británie. Je známo, že Alanové měli Boha války, kterého zosobňoval meč, který byl zapíchnutý do země a meč "Batraza" po smrti jeho majitele se hází do moře, z vln se vynoří ruka, která jej uchytí. Obraz krále Artura je spojen se symbolem draka a právě draka měli na svých standardách příslušníci sarmatů a alanů, obývajících severní část Černého moře.
O Slovanském původu krále Artuše mluví i Howard Reid ve své knize z roku 2001 "Artur The Drogon King: How a Barbarian Nomad Became Britains Greate Hero". Prozkoumal více než 75 zdrojů, podle kterých celá legenda o králi Artuši, Ginevre, Merlinu a rytířů kolatého stolu pochází ze starých dějin Rusů. Reid obrátil pozornost na zlaté figurky draků v muzeu Petěrburgu, které byly nalezeny při vykopávkách nejen u Černého moře, ale i za Uralem až po Altajský kraj. Přesně takové symboly měli na svém oblečení také představitelé skýtů, sarmatů a alanů. Ve VB se zachovala kresba asi z roku 800 zobrazující právě draka, který se vyskytuje zhusta ve vykopávkách na území dnešního Ruska. Do dnešního dne se ve VB koňské kavalerii říká "drogoons". Dragouni - draci.
Je známo, že v té době ani Římané, ani keltové a ani britové neměli koňskou jízdu. Zato Rusové (míněno obyvatelé žijící na Ruské rovině) ano. V roce 175 bylo na území dnešní VB kolem 5500 vojínů sarmatů, kteří tvořili výlučně jízdní oddíly. A právě z jejich potomků pochází král Artuš. Tyto oddíly se nazývaly "katafrakty". Byzantský encyklopedický slovník z 10 století podrobně popisuje vojenskou moc katafraktu. Nic takového v západní Evropě neexistovalo. Jeho vojáky popisuje jako světlovlasé, vysoké a modrooké nebo zelenooké statné muže. Až do 12 století se vysoce postaveným mužům v Albionu říkalo "alany".
Ještě jedna malá poznámka k názvu hradu "Camelot" - Kamelot. Název pochází ze slovanského "kámen" a "lot". Kde kámen je kámen a lot je jednotka hmotnosti. Takže "Camelot" znamená lot kamene.
Závěrem se vrátím k Petru I. Ten po návratu z Holandska (podle všeho to nebyl pravý Petr I., ale o tom někdy příště) uzákonil (dnes je tomu 321 let) ustřižení vousů a oholení brady. Pokud tak někdo neučinil dostal se do vězení, nebo platil daň, která byla odstupňována (4 stupně) podle postavení člověka a bylo to od 600 do 30 RUB. Lidé se proti tomu bouřili, jelikož to byla "kastrace" a muži si svoje ustřižené vousy nosili s sebou, pro každý případ, kdyby zemřeli, aby byli pohřbeni i se svými vousy., tj. znakem své mužnosti.
Přidávám obrázek náhrobního kamene Artuše

https://lh3.googleusercontent.com/proxy/y8uS8iGd59wnIRhkt5rTcsfNjRPiW3LhQhS4Z7ObTl6jQ-PM6-HUm64t55Rhy3KrkPCsAx2ajPoLdCkjIRxh4XWl9zhzRc0E

Na horehroní, podpoľaní aj iných častiach Slovenska ženy nenosia na hlavách čepce, ale "kapky, kápky". Tak to tu voláme.

Na horehroní, podpoľaní aj iných častiach Slovenska ženy nenosia na hlavách čepce, ale "kapky, kápky".
"kapky, kápky" - Tomu odpovídají slova kápě a kapuce.

@Rusofil

o akých lekciách je reč? prosím zdroj.

Velice zajímavé a poučné.

Mně přitom přišla takováto hypotéza:

Bůh trvá na bezodpadovosti (kam taky s odpadem, dříve nebo později ho nebude kam dávat). Z vyvrhelů se postupně stali dnešní šílení Anglo-sasové. Vždy musí být cesta k nápravě nic a nikoho nelze zavrhnout s konečnou platností navždy ( byla na to opera, kdy bratříček provedl krutou zradu, ale nakonec se všichni zachránili v městě Kitěž a i přes jeho zradu mu poslala dopis, že jsou všichni v pořádku a že se může vrátit, kdyby chtěl - to je řešení odpuštění - Ruské šlechtické obecenstvo to nepřijalo ), pokud se tak stane, dostane právo je očisťovat Satan, který nám to omlacuje pak o hlavu a těží z toho. Bůh tedy Anglo-sasy (bývalý odpad Slovanstva) zapojil k sjednocení světa, nicméně stejně se budou muset napravovat nebo trpět, volba je na nich, ale to se týká i nás a našich chyb.

Takže Slované vlastně bojují se svým odpadem, se svými vyvrheli, kteří se zapojili do nepřátelské civilizace (V.V.Pjakin na to neustále naráží).

Je to pouze hypotéza podle vývoje, který vystavil @Rusofil a který považuji za velmi pravděpodobný.

Mířím však úplně jinam, k otázce bezodpadovosti, civilizace nemůže generovat nadměrné množství poškozených psychik, které pak konají pro společnost velice škodlivé činy a společnost musí také zajistit a vymyslet jak bez dlouhodobých trvalých následků ty chyby opravovat. To zavržení se nakonec nakonec vymstilo. Považuji za lepší označit jedince za psychicky nemocného a zavřít v místním blázinci než se ho jednoduše zbavit a vyhostit pryč, kde bude škodit dále bez dozoru a do ví co vymyslí (zamést to pod koberec, aby to nebylo vidět). To že taková psychika vznikne, není signál ke zničení jedince, ale zpráva z hora, že něco je špatně a bylo by dobré přijít co se stalo, jak se taková psychika utvořila, co je toho příčinou - obecně je to jasné nějaká nemravnost, nemorálnost, ne-pravdověrnost. V praxi tu ne-pravdověrnost může být velice obtížné odhalit, mohou být i velmi staré křivdy, které je potřeba dořešit.

https://www.labirint.ru/?point=ml51

ja by som to ešte prehodil, jazyk má primárny význam.

Preto bola latinizácia slovanských jazykov pre Slovanov deštruktívna zmena, bola vynútená vojenskou okupáciou zhruba od 8. storočia. Ľ. Štúr svojou geniálnou koncepciou jazyka pozbieraním z ľudových nárečí vlastne negoval následky latinizácie a vytvoril jazyk zvukovo a syntakticky ohromne podobný staroruštine. robil som analýzu vzorov a skloňovania podstatných mien (meno, mesto srdce...), zistil som takmer úplnú zhodu so staroruštinou (s výnimkou vzoru hrdina, ktorý musel vzniknúť počas 1000 rokov odlúčenia od korennej staroruskej kultúry). Štúr preto zvrátil 1000 rokov deštrukcie a obnovil svojou koncepciou jazyka starosloviensku psychiku. čeština je omnoho viac latinizovaná a germanizovaná a tým deformovaná, preto čechoslovakizmus znamenal pre starosloviensku tradíciu nebezpečenstvo nánosu ďalších deformácií. preto sa dnes v Čechách nájde viac nepriateľskej rétoriky proti Rusku a ruskej kultúre, človek vychovaný na dnešnej češtine možno častejšie nenachádza súzvuk s ruskými zvukmi. možno preto majú niektorí Česi podprahovo radi Slovensko, lebo im slovenský jazyk zvučí príjemne ako dávno stratená príjemná rezonancia, svojho času sa to v Čechách prejavilo v názore, že slovenskí herci majú hĺbku a českí sú "okoukaní", teda nevedia dať nič, čo by diváka oslovilo.

Dielo Štúra je v SR dodnes nedocenené, dokonca nepriateľ na neho poslal svojich špinďúrov, ktorí natočili aj dehonestačný film True Štúr. Keďže nepriateľ píše len o svojich kádroch a opozíciu ignoruje, ako keby neexistovala (hermetický koncept výberu informácie pre dav), pamflety píše len vtedy, keď ide o osobu, ktorá mu veľmi zavadzia, takže natočený film nepriamo svedčí o enormnej dôležitosti osoby a diela Štúra.

v origináli starí Bavori = Bajuwaren, čo vyzerá ako latinizované slovo z niečoho ako Bojovari - bojovníci. Historicky relevantná špekulácia - pripomína to varjagov/žoldnierov z kmeňa Bójov. Slovania sa dávali často najímať za žoldnierov, takže interpretácia, že ide o bývalých slovanských žoldnierov nie je ďaleko od úvahy, že išlo o vyhnancov zo staroslovienskej spoločnosti, z ktorých sa nútene stali žoldnieri, resp. banditi.

FOTOGRAFIE
Odkaz na fotografii

OBRÁZEK 1 (plně shodný s fotem)

OBRÁZEK 2
ale jsou i varianty, zde jedna z nich lišící se, kde hned na začátku za HIC je tečka (rozdělovník, interupce ?) a na dalších místech například za A ve slově A.RTVRIVS

Odkaz na obrázek 2
(zdejší stránky mají slabinu v kódování textu, adres a nadpisů, kdy používají své interní kódování, které ale není spolehlivé a v některých případech nefunguje (třeba nechtěné smajlíky). Odkaz se mi nepodařilo dostat jinak, než dát adresu bez úvodní sekvence ...https..., ale když zkopírujete a vložíte do prohlížeče na obrázek se dostanete)

i.pinimg.com/736x/14/e4/7d/14e47dda40cbd1080ac7758274678592--king-arthur-legend-european-history.jpg

Textově takhle:
HICIA
CETS
EPV
LTVC+ICHL
ITVS+REX
ARTV
RIV
S+AIH
IHSV
LA+A
VALO
HI
a nakonec zednářšké kružítko (asi podpis autora)
a pod tím ještě na fotce špatně čitelné znaky.

Vznikají otázníky:
1) Před otázkou si ujasníme formátování textu:
Text je formátován asi takto, slova jsou oddělovány malým koso čtverečkem uprostřed řádku (nahradil jsem znakem +) a nebo slovo končí na konci řádku, ale může nastat, že dlouhé slovo pokračuje na dalších řádcích (AVALOHI nebo AVALO HI což bude pravděpodobně nějaká identifikace místa - Avalon).
Vlastní otazník:
Za ARTV je místo kde by šlo se slovem pokračovat, ale možná autorovi nápisu přišlo, že toho místa je málo, že už je zbytek řádku úzký. A skloněné V na konci slova trochu naznačuje pokračování na dalším řádku. Otazníkem je, jsou to opravdu dvě slova?

2) Proč místo U je V? To asi nějaké vysvětlení má. V Anglii nelze ze zápisu odvodit výslovnost (tu musí čtenář získat zvlášť). Jednou je jako U v RIVS a podruhé jako V v AVALO HI, jenže kdo ví s jistotou jak se vyslovovalo a zapisovalo v té době.

3) Existuje jediný tento kamenný kříž nebo jsou i další a nějaké záznamy v kronikách a nějaké záznamy kdy byli vytesány ? (ale toto lze snadno falšovat i autor pokud vytesá datum vzniku do díla může rovnou dát chybné datum).

4) Existuje kompletní překlad celého textu na kříži?

Moje hodnocení, moje hypotéza:
Protože legenda se zaznamenala až šest století po událostech, je to podle mě vhoz GP a ten určitě nebude dávat nápovědy budoucím generacím. Nicméně může to být nápověda od HNR, kameníkovi se to tam jako naschvál dobře nevešlo a rozdělil slovo a tím vznikla nápověda.

@Atom
Je to písané v latinčine, a na latinských nápisoch (viď nápisy na starých antických budovách) je bežné, že sa V číta ako U. Či má výnimky, kedy sa číta ako V, to neviem, ale možné to je. Napr. C sa v latinčine niekedy číta ako C a niekedy ako K. Ak po C nasledujú samohlásky "i" a "e", vtedy sa číta ako C, napríklad v slove CICERO. Ak po C nasledkujú iné samohlásky, tak sa číta ako K.
Skôr ma na tom kríži prekvapuje, že je to očividne latinský text, ale H sa na ňom číta ako N, napríklad v slove:
S.IH
IHSV
LA.A
VALO
HI
-- čo sa dá napísať ako IN INSULA AVALONI (Na Avalonskom ostrove)

Slova jsou ukončena “kosotečkou” nebo koncem řádku, já dám “kosotečku” všude ve formě vlnovky. Nečitelné znaky budou otazník.
HIC~IACET~SEPVLTVS~IHCLITVS~REX~ARTVRIVS~IH~IHSVLA~AVALOHIA~MEF??IT~RICHARD
V nápisu není znak “U”, jsou tam pouze znaky “V” a čtou se jako zvuk “u”, kromě slova AVALOHIA, kdy se čte jako zvuk “v”. (souhlásková výslovnost je možná řízena okolními samohláskami) Kromě znaku “H” na začátku slova, který se čte jako zvuk “h”, se znaky “H” čtou jako zvuk “n”. Poslední 2 slova pravděpodobně nejsou latinsky, je možné, že byly dopsány dodatečně, jsou i jiným fontem.
Takže nejprve překlad z latiny do latiny.
HIC~IACET~SEPULTUS~INCLITUS~REX~ARTURIUS~IN~INSULA~AVALONIA
Gúgl translator je na latinu pochybný. Takže pro ověření je možné použít
http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/
akorát slovo “iacet” nebude infinitiv, takže je třeba dát do slovníku “iaceo”.
Teď z latiny do Češtiny.
“Zde leží pohřben slavný král Arturius na ostrově Avalonia.”
Z fotky nelze vyloučit, že poslední slovo je RICHARDES. I tak to asi nebude latinsky, čekal bych v latině koncovku “dius” nebo “dus”, nikoliv “des”.

Pod obrázkem
i.pinimg.com/736x/14/e4/7d/14e47dda40cbd1080ac7758274678592--king-arthur-legend-european-history.jpg
je pokus o přepis textu z kříže do latiny. Mají tam ale pár překlepů oproti mě navíc, ale jinak mi to sedí. (Ano, všiml jsem si toho, až jsem vyrobil vlastní verzi... :-]
Pak tam mají i pokus o překlad do angličtiny a s tím mám větší problém. Totiž latinské “in” překládají na anglické “in” a navíc si svévolně hrají se slovosledem. Ale to je otázka, protože latinské “in” má více významů, jeden z nich je “na”. Vzhledem k latinskému slovosledu nelze vyloučit, že význam je jiný, než “který je pohřbený na Avalonu”. Význam by mohl být “je zde pohřbený král (na) Avalonu”. Záleží tedy na tom, kde se kříž nachází.

Tím pádem zednářské kružítko vylučuji. Proč je “jinak” koncové “A” slova “AVALONIA” je otázka, možná je nápis poškozen. Podle fotky, když ji zvětším a podívám se na levou nožičku “A”, tak se mi zdá, že začátek vodorovné příčky je vidět...

Rozdělení slova ARTV-RIVS má 2 možné výklady:
i. jsou to 2 slova
ii. je to důsledek příliš velkoryse pojatého slova REX
Pokud uvážíme, že před zahájením psaní si pisatel musel udělat plán, aby se mu nápis na kříž vešel, dává mi větší smysl varianta (ii). Měl totiž rozvrženo, že ARTVRIVS zabere 3. řádek vodorovného břevna kříže. To mu nevyšlo, protože REX udělal velké (jak se na velkého krále sluší :-). A v důsledku toho nakonec musel přetáhnout celý nápis mimo kříž, mimo jeho svislé břevno, což nebylo v plánu.

Poznámka: latinsky jsem se ve škole neučil

@jardob
Díky, latinu jsem tam hledal (bez její znalosti to jde mizerně) a nenapadlo mě zaměnit N za H. Záměna N za H mi přijde snadná, liší se pouze naklopením střední "úsečky" v písmenu. Bylo by zajímavé vidět nějaké dobové texty jestli se to psalo tak všude nebo se kamenník "spletl".

@Počtář

smekám, kvalitní práce.

Upřímná poznámka:
Tak trochu jsem tušil, že to bude pro Tebe výzva a že to dokážeš

Jinak tvůj závěr je shodný s mým, že to je velmi pravděpodobně spíše jedno slovo. Z toho plyne, že Fomenka je potřeba brát s rezervou a že tak trochu fabuluje. Protože musel dojít k podobnému závěru co my teď zde a přesto to použil co důkaz.

To nic nemění na tom, že v mnoha místech se Fomenko trefuje a že zatím skutečné dějiny k dispozici nemáme, pouze h-is-tori-cký mýtus.

@Atom Čo sa týka Fomenka, prečítaj si kratučkú prácu VP ZSSR "Prozreteľnosť nie je algebra..." a pochopíš, v čom Fomenko metodologicky robí chybu. T.j. v čom sa dopúšťa metodologických faulov.
http://leva-net.webnode.cz/products/prozretelnost-nie-je-algebra/

vďaka, tu je PDF z knihy autora https://parshek.ru/download/file.php?id=24165

Velmi zaujimave prepojenie slov čaj a čaja.

Znace, jak še hvari šestričkom v ňemocnicoch po vychodňarsky?
TA "ĽEČIVE ČAJE, ŇE!"

Iste (asi dobre) vlasnosti čaju ako sviezost, schopnost liecit ... boli prenesene na pekne dievciny.

A pak mi někdo tvrďte, že prehistorická civilizace na Rusi nevyznávala Panteon Bohů

Některé slovanské spolky používají to slovo cca ve významu seznam Bohů, tj. používám to, co jiní v dané souvislosti.
Pro mě je důležité to množné číslo.

Proč mi tohle téma uniklo? Musím si to postupně přečíst, zatím mám jen pár komentářů za sebou...

• Bavoři: Ve více pramenech jsem přečetla, že to jsou skutečně odpadlíci z našeho území (schválně neříkám Čechů, protože tu bylo více kmenů). Nebyli to jen tak nějací provinilci, ale nebezpeční zrádci, co měli na svědomí zmařené životy. Jde o dobu, kdy už se sem tlačilo křesťanství a Říše římská - později Frankové (což je elita z oné "zmizelé" říše římské). Mluvíme o době tak 200- 300 n.l., nejhůře bylo tak kolem r. 500 n.l. Slovani se do české kotliny stáhli ze západní Evropy - tj. nebylo žádné "stěhování národů" z východu na západ, protože Slovani byli doma po celé Evropě. Naše národy, co se jakoby opevnily v české kotlině až kolem r. 800 n.l.), byly z větší části tvořené knížecími bojovými družinami = vycvičení bojovníci, určení pro těžké boje. Ten tzv. týl se naopak stáhl na východ. Tady máme i odpověď, proč byli muži z našich rodin tak obávanými bojovníky, kterým nebylo v Evropě rovno. Zde zmiňované žoldáctví spadá až do doby po prvním tisíciletí. No a protože ty boje byly velmi těžké, vyčerpávající a vyhlazující nejlepší bojovníky (mějte na paměti, že ve válkách první hyne skutečná elita národa - buď v boji nebo genocidní rukou nepřítele), přistoupil svaz na přísná opatření v obraně území. Druhým krokem byly pokusy o diplomacii a vyjednávání (aby nebyli vybiti všichni). Následkem prvního opatření jsou Bavoři, druhého pak např. sv. Václav se svou schizofrenní politikou nebo "české zrádcovství". Kořeny tohoto tvrzení hledejme v násilném prosazování křesťanství krvavou rukou. Křesťanství bylo často přijímáno jen naoko (protože volba byla křesťanství nebo smrt) a sliby násilníkům dané byly porušovány okamžitě, jak to situace dovolila.