krátený výťah zo zaujímavého článku «Ako Briti vytvorili resp. vymysleli Sorosa», ktorý odhaľuje kulisy a spôsob myslenia tých, čo ničia národy sveta:
Zdroj: https://canadianpatriot.org/2021/06/22/how-the-british-invented-george-soros/
celá stránka je veľmi výživná, odhaľuje snemovňu lordov ako zdroj (takmer) všetkého zla v súčasnom svete. absolventi London School of Economics by mali byť vylúčení z verejných funkcií, lebo sú agentmi vplyvu bielej vetvy najhorších satanov, akých zem nosila min. 800 rokov. o červenej vetve inokedy, ich "hviezdny čas" bol pred tými 800 rokmi, konkrétne je reč o riadiacom koncepte založenom na etnickej nenávisti a masovom vraždení tzv. križiakmi...
The man chiefly responsible for promoting Soros during this period was Lord William Rees-Mogg, a prominent journalist and member of the House of Lords.
Lord William died in 2012.
He was editor of The Times for 14 years (1967-1981), then vice chairman of the BBC.
More than anyone else, Lord William was responsible for weaponizing George Soros.
In fact, Rees-Mogg was misleading his readers. He did not support British sovereignty. Rees-Mogg was a globalist, who believed the nation-state had outlived its usefulness. Rees-Mogg set forth his globalist beliefs in a series of books co-written with U.S. investment writer James Dale Davidson.
Descended from an ancient family of landowning gentry, Rees-Mogg knew that globalism had always been the creed of the titled classes, whose only true loyalty is toward their families.
The Harry Potter series provides an apt metaphor for today’s world, in which elite families move invisibly among the “muggles” or commoners, quietly running things behind the scenes, while hiding in plain sight.
By the 1990s, privileged families like Rees-Mogg’s had grown tired of hiding. They yearned for the good old days, when they could live openly in their castles and command their serfs.
Oxford political scientist Hedley Bull played to this crowd when he predicted, in his 1977 book The Anarchical Society, that, “sovereign states might disappear and be replaced not by a world government but by a modern and secular equivalent of… the Middle Ages.”
As the Soviet Union collapsed, Rees-Mogg and others of his class began openly celebrating the end of the nation-state and the rise of a new feudalism.
J.P. Morgan’s core business had always been acting as a front for British investors in America. U.S. railroads and other industries were largely built on British capital, much of it disbursed through Morgan banks. The Morgan family’s ties to Britain are deep.
Young Soros was recruited through the London School of Economics (LSE). There, he was molded into a weapon of British “soft power.”
In an earlier article “How the British Sold Globalism to America,” I explained how Britain uses “soft power” (seduction and cooptation) to build influence networks in other countries.
Britain considers herself to be “the world’s leading soft power,” according to the UK’s 2015 Strategic Defence and Security Review.
The British owe their number-one status, in large part, to their aggressive recruitment of foreign students to UK universities, an endeavor which is deemed a national security priority, overseen by the British Council, an arm of the Foreign Office.
The 2015 Strategic Defence and Security Review notes that, “1.8 million overseas students receive a British education each year” and that “More than a quarter of current world leaders have studied in the UK.” After graduation, these UK alumni are closely watched by the British Foreign Office.
According to a 2013 UK government white paper, those alumni who seem headed for high places are encouraged to seek “greater engagement” with fellow UK alumni, for the purpose of forming “a network of people in positions of influence around the world who can promote British foreign policy goals…”
George Soros is a triumph of Britain’s soft-power strategy. Soros named his network of Open Society Foundations in honor of his LSE professor Karl Popper, whose theory of “open society” guides Soros’s activism to this day. Popper’s 1945 masterwork, The Open Society and Its Enemies, is a philosophical defense of imperialism, specifically of British liberal imperialism, as espoused by LSE’s founders.
In The Open Society and Its Enemies, Popper taught that the human race is evolving from a “closed” society to an “open” one.
The catalyst for this transformation is “imperialism,” he explained.
Closed societies are tribal, concerned only with what is best for the tribe, while an “open” society seeks what is best for all mankind.
Popper admitted that tribal societies seem attractive on the surface. Tribal peoples are closely bonded by “kinship, living together, sharing common efforts, common dangers, common joys and common distress.”
Yet, tribal people are never really free, Popper argued. Their lives are ruled by “magic” and “superstition,” by the “laws,” “customs” and “taboos” of their ancestors. They are struck in a routine they cannot escape.
By contrast, an “open” society has no taboos or customs, no tribes or nations. It consists only of “individuals,” free to do or think as they please.
Popper’s ideas were not original. He was merely espousing the doctrine of liberal imperialism to which the London School of Economics was dedicated.
LSE was founded in 1895 by four members of the Fabian Society, including Sidney and Beatrice Webb, George Bernard Shaw and Graham Wallas.
All were staunch imperialists, as well as socialists, seeing no conflict between the two. Indeed, the Fabians saw the British Empire as an excellent vehicle for spreading socialist “internationalism.”
George Orwell is not known to have been a Fabian, but he shared the Fabian dream of a socialist British Empire. In his 1941 book The Lion and the Unicorn (the symbols on the gate of Buckingham palace): Socialism and the English Genius, Orwell predicted that a “specifically English Socialist movement” would arise, which would retain many “anachronisms” from the past.
One such “anachronism” would be the Monarchy, which Orwell thought worth preserving. Another was the Empire, which would be rebranded as “a federation of Socialist states…”
In a strange echo of Orwell, Lord William Rees-Mogg also suggested that his new feudalism would retain many of the outward appearances of normal English life, even as the British nation fell apart at the seams. In their 1987 book Blood in the Streets, Rees-Mogg and Davidson predicted that, even after nation-states had lost their power and sovereignty, “the forms of the nation-state would remain, as in Lebanon, as indeed, the form of the Roman Empire was preserved, like an unburied mummy, through the Middle Ages.” We thus see that Orwell’s “specifically English” socialism—in which even the Monarchy would survive—seems to bear an eerie resemblance to Rees-Mogg’s new feudalism.
In 1995, Soros told The New Yorker, “I don’t think that you can ever overcome anti-Semitism if you behave as a tribe. … The only way you can overcome it is if you give up the tribalness.” When Soros made a similar comment in 2003, he got a scolding from Elan Steinberg of the World Jewish Congress, who retorted, “Anti-Semitism is not caused by Jews; it’s caused by anti-Semites.” In fairness, Soros was only repeating what he had learned at the London School of Economics. His Open Society foundations are expressly dedicated to Popper’s teachings, which oppose tribalism of any kind. By rejecting the tribalism of his own Jewish people, Soros was merely being intellectually consistent.
Rees-Mogg and his associates knew that, if enough small investors could be lured into believing the Soros legend, if enough could be manipulated into imitating Soros’s moves, buying and selling as he advised, then Soros would command the swarm.
He could make or break markets, simply by talking.
In his Times column of April 26, 1993, Rees-Mogg cast a mystical aura over Soros, portraying him as a latter-day Nostradamus who could see through “public delusions” to the “reality” beneath.
Gold scam
“Soros has turned his attention to gold,” Rees-Mogg announced on April 26, 1993. If Soros was buying gold, maybe we should too, Rees-Mogg implied. Nonetheless, the Pied Piper Effect worked. By August 2, the gold price had skyrocketed from $340 to $406 an ounce, a 19 percent increase. David C. Roche, a London strategist for Morgan Stanley, concluded, “It’s a new way of making money, a combination of judicious investment at the bottom of a market and a publicity coup.” Despite all the hype, the gold bubble burst in September, sending gold prices through the floor. Many lost their shirts. But Goldsmith and Rothschild made a killing, selling at the peak.
Why would Soros spearhead a gold hyping scheme that brought him little or no profit? Maybe he wasn’t such a maverick after all. Maybe the Pied Piper was just a guy who follows orders. At the very least, the gold play proved that Soros worked with a team. When the spotlight of celebrity first shone on Soros, it found him working with a tight circle of British investors, among them, some of the most famous names in global finance. Investors at that level do not so much “speculate” in the markets as control them. The gold scam revealed that Rees-Mogg, Soros, Goldsmith and Rothschild were bound by an intricate web of business relationships. Goldsmith, for instance, was a director of Rothschild’s St. James Place Capital. Another St. James Place director, Nils Taube, served simultaneously as a director of Soros’s Quantum Fund. Rees-Mogg himself was a close friend of Lord Rothschild, as well as a board member of J. Rothschild Investment Management and a director of St. James Place Capital. Meanwhile, Times reporter Ivan Fallon — who helped break the story of Soros’s gold buy in the Sunday Times, co-writing the original April 25 report— just happened to be Goldsmith’s biographer, author of Billionaire: The Life and Times of Sir James Goldsmith.
Soros was an “insider” working with other insiders. And there was no indication that Soros was anywhere near being a senior partner in the group. Soros was a servant, not a prophet; a follower, not a leader.
At the same time Rees-Mogg was polishing Soros’s image as the greatest investment guru in the world, he also promoted Soros’s political activities. “I admire the way he has spent his money,” said Rees-Mogg in his April 26, 1993 Times column. “Nothing is more important than the economic survival of the former communist countries in Eastern Europe.” Rees-Mogg was referring to Soros’s foundation work in the former Soviet states, where Soros quickly became infamous as a funder and organizer of bloodless coups known as “color revolutions.” As with his currency trades, Soros did not act alone when engaging in regime-change operations. He was part of a team. At the same time Rees-Mogg was polishing Soros’s image as the greatest investment guru in the world, he also promoted Soros’s political activities. “I admire the way he has spent his money,” said Rees-Mogg in his April 26, 1993 Times column. “Nothing is more important than the economic survival of the former communist countries in Eastern Europe.” Rees-Mogg was referring to Soros’s foundation work in the former Soviet states, where Soros quickly became infamous as a funder and organizer of bloodless coups known as “color revolutions.” As with his currency trades, Soros did not act alone when engaging in regime-change operations. He was part of a team. Beattie calls the plotters “Atlanticists,” a euphemism commonly applied to State Department Anglophiles who put British interests over American ones. One of these “Atlanticist” plotters was George Soros, according to Beattie.
For instance, in his 2003 book The Bubble of American Supremacy, Soros freely confessed, “My foundations contributed to democratic regime change in Slovakia in 1998, Croatia in 1999, and Yugoslavia in 2000, mobilizing civil society to get rid of Vladimir Meciar, Franjo Tudjman, and Slobodan Milosevic, respectively.”
That same year, at a Moscow press conference, Soros publicly threatened to oust Georgian President Eduard Shevardnadze, stating, “This is what we did in Slovakia at the time of Meciar, in Croatia at the time of Tudjman and in Yugoslavia at the time of Milosevic.”
“Did Americans meddle in the internal affairs of Ukraine? Yes,” wrote McFaul in The Washington Post of December 21, 2004.
One such non-American participant was the Westminster Foundation for Democracy (WFD), a UK “pro-democracy” group funded by the British Foreign Office. WFD played a crucial role in the Orange Revolution. Did McFaul put his fellow Americans at risk to provide cover for the British? As a Rhodes Scholar and Oxford graduate, McFaul is a UK alumni who has risen to a “position of influence”—exactly the sort of person whom the British Foreign Office routinely calls upon to assist in promoting “British foreign policy goals.” One of the so-called “American agents of influence” whom McFaul exposed in The Washington Post was Freedom House. Freedom House was founded in 1941 as a British intelligence front, whose purpose was to push for U.S. entry into World War II, and to help Britain carry out covert operations against U.S. peace activists.
I suspect that Soros’s true role among “color revolution” operatives is similar to his role in the financial world. He deflects attention from British operations by loudly claiming credit for them. So where is Soros now? Why isn’t he crowing over the fallen figure of President Trump, as he crowed over Meciar, Tudjman, Milosevic, Shevardnadze, and so many others? Perhaps Soros got a call from London...
absolventi London School of Economics by mali byť vylúčení z verejných funkcií, lebo sú agentmi vplyvu
Eton, to je jiné kafé...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eton_College
LSE je vymývačka mozgov, ale významná časť politikov tam vymytá bola, takže karanténa pred vstupom do štátnej funkcie by veľa vecí polepšila. Otvorená spoločnosť bez pravidiel je proti národom a ich štátom. To je ten koncept, ktorým lordi reálne riadia svet cez vťahovanie mladých študentov na LSE. Tí študenti sa potom vrátia domov a poslúchajú autoritu zo štúdia, ktorá ich už z pazúrov nepustí a sústavne s nimi "pracuje".
Oni seba vidia ako jednotku v oblasti mäkkej sily, tak my musíme tej mäkkej sile obmedziť prístup na pozície, z ktorých môže efektívne škodiť iným ľuďom.
GP vytvoril projekt védy, tú knihu vytvorili templári z Londýna. je to možno štart pokusu urobiť zo Slovanov svetového policajta ako z Germánov, ale celkom určite je to útok proti ruskému pravosláviu.
ku nám sa dostal védizmus asi 12 rokov po jeho štarte v Rusku. jednoducho v Rusku to nevyšlo, skúšajú to aspoň na nás nejako využiť, dali do toho dosť peňazí.
Prosím až budete příště dávat anglické texty, tak s překladem. Ne všichni umí anglicky. Sice jsem se jí učila na střední škole, ale to je velmi dávno. Děkuji.
Anakytiku rusky umím výborně, denně poslouchám ruská videa . Např. Andrej Tjunaev, Vekičko, dívala jsem se i na Levašova, Zaznobina, Pjakina. Angličtinu se nechci učit. Mám dost práce a starám se o hodně věcí . Velký dům a velkou zahradu a hodně zvířat. Svůj volný čas věnuji čtení a zakázané historii.
na základe doterajších diskusií sme sa tu zhodli, že Levašov je agent, jeho projekt je falošná vlajka a on sám je šarlatán. na konci života sa pokúsil robiť niečo samostatne, ale jeho motivácia nebola dôveryhodná, ani jeho život nenasvedčuje, že by sa mu mohlo veriť - život v USA, stretnutie s Rockefe., odvrhnutie manželky a jeho život s desivou manipulátorkou menom Mzija Solomonija, s ktorou mal dcéru a prehlasoval, že ho veľa naučila. tá osoba ale vyzerá ako vedma alebo ľudovo čarodejnica a úplne nedôveryhodná osoba. takže Levašova škrtám, narobil viac škody ako úžitku, treba sa jeho myšlienkam vyhnúť, je to zabitý čas.
Rovnaký koncept bol uplatnený proti pravoslávnemu Konštantinopolu v 13. až 15. storočí - červení: križiacka armáda z vojakov, vychovaných vo franko-nemeckej Ríši, napadla a vyplienila K. v 1204. ten ale nepadol, križiakov po čase vyhnali, ale stihli K. výrazne oslabiť, - bieli: z druhej strany napadla K. projektová osmanská ríša kádrovo podporená presunom vzdelaných Židov do Istanbulu ich zdanlivým "vyhnaním" z katolíckeho Španielska a Portugalska. V skutočnosti išlo o presun vrchnej kádrovej bázy bielych, krytý katolizáciou, útek ostatných vrstiev obyvateľstva boli kolaterálne škody, ktoré GP nezaujímali, lebo v súvislosti s nutným uvoľňovaním hermetizmu a rozširovaním univerzít chcel na celom kontinente zjednotiť jazykovo-vedomostno-vzdelanostný koncept na latinský a odrezať starogréčtinu zo vzdelanosti na západe. Cieľom bolo ovládnutie centra pravoslávneho kresťanstva s následnou postupnou vleklou likvidáciou aby ideológia "samovoľne" zanikla a neostali žiadne ohniská odporu.
Rovnaký koncept bol uplatnený proti slovanskému Podunajsku v 15. až 18. storočí - červení: pravidelná rakúska armáda a oddiely povinne budované katolíckou šľachtou západnej Ríše, - bieli: multietnická armáda osmanskej ríše.
Konceptuálny vývod:
Dualita v koncepte GP sa prejavuje vo všetkých sférach, v prvom rade vo vojenskom obsadzovaní územia. Červená vetva (esejci, ktorí vytvárajú ideológiu teutónskej šľachty) vytvorila územie na chov vojakov vo Švédsku, biela vetva tvorila kaganátmi na Urale a Kaukaze podmienky na využitie nomádskych kmeňov ako vojakov pre svoje ciele. Cieľ útoku ležal medzi týmito 2 zdrojmi agresívnej vojenskej sily - stará Marava (Veľká Morava) a stará Bohemia, starý kmeňový zväz slovanských kmeňov českých, lužických, polabských. Koncept obsadzovania nového územia je vytvorenie 2 zdrojov agresívnej vojenskej sily tak, že cieľ útoku leží medzi nimi. Účelom takého konceptu je, aby sa vojna prehnala cez cieľové územie viackrát hore dolu a vyničila všetkých vedomých ľudí, ktorí sú schopní viesť ostatných, po vojne sa potom nasunie do vedenia spoločnosti cudzia šľachta, ktorej už nemá kto dať odpor a presvedčí nevedomú časť pôvodného obyvateľstva, že okupácia prináša "kultúrny rozvoj a lepší život", čím sa úplne zlomí organizovaný odpor (príklad tzv. české kráľovstvo s nadvládou nemeckej šľachty). Tak získa GP kontrolu nad štátom a začínajú násilné perzekúcie s cieľom donútenia na zmenu svetonázoru (rekatolizácia po potlačení husitského odboja), resp. filtrácie, identifikácie a fyzickej likvidácie posledných ohnísk odporu a odporujúcich jednotlivcov.
Aplikácia na súčasnú politiku: Rusko malo byť zo západu pod hrozbou kordónu nepriateľských štátov Trojmoria a z juhu islamského štátu. Rusko IS rozbilo, tým prekazilo svoje vojenské zničenie. Naša úloha je odporovať budovaniu nepriateľstva proti Rusku vnútri projektu Trojmoria a rozložiť tak jeho hrot protiruskej ideológie (mobilizáciou protifašistických tradícií a tradičnej slovanskej vzájomnosti), čím zanikne protiruské smerovanie a prevládne integračné pod vedením V4. To je podstata konceptuálneho boja o povahu zoskupenia V4. Nepriateľ chce presadiť protiruský koncept CEE15, naša snaha je udržať aspoň čiastočnú nezávislosť štátov V4 a pripojiť k V4 Srbsko, Macedónsko (Rakúsko max. ako pozorovateľa, ako člen by pôsobilo zvnútra ako trójsky kôň, viď CEE15 tu http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/9813-evropske-narody-ochrana-hranic-eu, neskôr možno spolupracovať s obyvateľstvom rozbitej Juhoslávie vnútri Rakúska). Nebezpečné by bolo ale pripájať v tejto etape Chorvátsko pod značnou kontrolou bielych a Slovinsko pod úplnou kontrolou červených a nejaký odpor tam vôbec nebadať.
A tak se stane, že začneš nazývat cykly měsíce ve vztahu k člověku jako "obyčejný fyzikální jev".
S vírou je to těžké, dovést k vodě můžeš, ale...
Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/jak-funguji-hormony-stesti.A171027_112820_zdravi_brv
Takže výstup u tvého hodnocení lásky je: fyzický pud(zvíře), ale existuje také bezpodmínečná láska, která nemá nic společného s uspokojováním fyzických potřeb
https://www.youtube.com/watch?v=7c3WQ8gF0QI&ab_channel=BoyutFilm
Pokud se vám film bude líbit, máte větší, než malé množství oxytocinu. Pokud se vám líbit nebude, k bezpodmínečné lásce, o které píšete, máte ještě hodně daleko.
o bezpodmínečné lásce je právě svázáno s oxytocinem a dopaminem, proto ji muži těžce chápou, prostě nemají v sobě tolik oxytocinu, aby byli takové lásky schopni. Naopak, takovou láskou milují ženy, hlavně ženy, které se staly matkami. Těm se tvoří nejvíce oxytocinu od momentu otěhotnění, až do porodu dítěte a dítě ten hormon dostává prostřednictvím mateřského mléka. Tím je zabezpečena přivázanost matky k dítěti a naopak. proto jsou matky schopné přijmout i poškozené dítě a vřele jej milovat. Matky milují své dítě hned, zatím co muži si musí k dítěti postupně vytvářet vztah. tady záleží na tom, jestli si v průběhu těhotenství ženy dokážou vyrobit tolik oxytocinu, aby dítě přijali bez podmínek.
Každý z mužů si může množství oxytocinu a dopaminu laicky změřit.
Někoho miluješ a neumíš popsat proč....ale jen do chvíle znovuobjevení toho ženského principu bezpodmínečné lásky vlastní všem, to co přichází s novým životem, v průběhu života se buď projeví nebo zůstane skryto a mizí v okamžiku smrti a nejde o vyrovnání mužské a ženské energie, tam se urřitě shodneme.
Pokud se budeme bavit o fyzické lásce máš pravdu, ale já se ptal na tu Lásku bez podmínek.
Sex je pro muže fyziologickou potřebou jako jídlo. Je pro ně jako dezert po jídle. Co si budeme nalhávat.
Prostě dostanou chuť na "řízek" a mají sex s řízkem. Jako by si zašli do restaurace a tam si z nabídky vybrali dnes večer řízek.
Pro muže je důležitá rozmanitost. A nechápou, proč se ženy zlobí, když si jen někam bokem odskočili, aby změnili večerní dezert. Vždyť o nic nejde.
U žen je to jiné. Ony potřebují, aby je ten "řízek" miloval, což znamená, aby dotyčná byla pro něj jediná a jedinečná sdílel s nimi jejich pocity. Připraví pro něj romantickou atmosféru, osprchují se, navoní, oblečou sexy prádlo, chtějí s tím řízkem předehru a pak dohru. A ten řízek chtějí pořád a čím dále tím více. Dá se říct, že ho milují bez podmínek, i když přijde o nohu, ruku, ztloustne, je nezaměstnaný, alkoholik, gambler, atd.
Neopustí svého muže jen proto, že jiný chlap má větší ramena, nebo hezčí nohy.
Termín láska je značně přetížený (láska - páska). Osobně pracuji s pojmem "universální láska", která je podstatou všech odvozených lásek včetně partnerské. Do těchto odvozených lásek se míchají již další jevy, které tam vnášejí podmíněnost. Nicméně skrze tyto "odvozené lásky", které jsou podmíněné se můžeme dopracovat (očistit) k lásce nepodmíněné universální.
Mám velmi rád tento příběh z východních náboženství:
Byl muž velmi známý v okolí láskou k svému synovi. Ten muž byl stále veselý a radostný. Ale stalo, že syn zemřel a jeho okolí bylo smutné, ale muž zůstal veselý. Ptali se ho "Jak se můžeš smát? Ty, který jsi ho miloval nejvíc?" a odvětil: "když tu syn nebyl byl veselý a radostný, pak přišel mezi nás a byl jsem radostný veselý a když odešel zůstává to stejné".
To je universální láska, ta chápe, že náš svět jsou procesy (mající kmitavou podstatu): nádech - výdech, den-noc, zrození - smrt. Proč by smrt měla být utrpením? To je jenom naše (hodnotím mylná) představa. Průběh smrti je dán mravností subjektu (jak lpí na majetku. na požitcích ...). Vím o příběhu z mého okolí. kdy starší žena, pocítila, že to na ní přišlo. Uklidila dům, napsala dopis na rozloučenou a v klidu ulehla ke spánku a ráno se již neprobudila. Obyčejnou ženu v tom smyslu, že nedělala nějaké meditace, nějakou mystiku - upřímná poctivá žena, matka, babička.
Co se týká "energie / informace" nedělím ji na ženskou a mužskou. Terminologicky to mám tak, že existuje ženský princip práce s "energií / informací" a mužský princip práce. Jsou to rozdílné přístupy, které se doplňují, zde souhlasím s @Rusofil.
Naopak, takovou láskou milují ženy, hlavně ženy, které se staly matkami. Těm se tvoří nejvíce oxytocinu od momentu otěhotnění, až do porodu dítěte a dítě ten hormon dostává prostřednictvím mateřského mléka. Tím je zabezpečena přivázanost matky k dítěti a naopak. proto jsou matky schopné přijmout i poškozené dítě a vřele jej milovat.
V bezpodmínečné lásce žádný hormony neřídí tvoje vědomí, protože tam není spouštěčem chtíč. Naše budoucnost by měla patřit této ženské energii.
Ale keď sa duch od tela odpojí, predpokladá sa, že bude pracovať samostatne, nezávisle od tela. Telo je niečo, čo vo väčšej alebo menšej miere preberá riadenie nad duchom ak je telo a duch spojené. Ak si to ale človek uvedomí, môže začať s tým pracovať a vymaňovať sa z telesných algoritmov a žiť viac vedome, podľa vlastnej vôle. Vedome ovládať svoje emócie a náladu.
Inak čo sa týka bezpodmienečnej lásky. Neviem, či je to muž schopný prežiť. V mojej predstave je bezpodmienečná láska aj to, keď sa tvoje milované dieťa vydá absolútne zlou cestou, začne sa správať podlo, hanebne (aj voči rodičom), trebárs niekoho zavraždí, a ty ho budeš stále vrúcne milovať, chrániť a zastávať sa ho. To jest, stáť na jeho strane. Ťažko si viem predstaviť chlapa, ktorý by to takto dokázal. S týmto sa neviem stotožniť u chlapa. Vnímam to ako spoločensky zhubný jav. Muž má byť prísny, ak vidí neadekvátne správanie. Vynulovanie mužskej energie v tandeme muž+žena by mohlo pôsobiť zhubne pri výchove detí, a kriviť ich vývoj.
Na okraj: Zrejme aj Boh nás všetkých (dobrých aj zlých) miluje bezpodmienečnou láskou. Potom by ale nemohol posielať ľudí do pekla... To je pravda. Niekto namietne: Ale Boh je aj nekonečne spravodlivý! - To iste, lenže spravodlivosť a láska nemôžu byť v rozpore! To zase hovorím ja. Je to o tom, že ľudia si spravodlivosť vysvetľujú obrazmi, ktoré spravodlivé nie sú, a sú v rozpore s láskou! Preto som presvedčený, že Boh má pripravené riešenie a šťastný koniec pre všetky svoje bytosti (dobré aj zlé, anjelov aj démonov). V KSB je formulka: Boh sa nemýli! - To znamená, Boh netvorí nepodarky. A ak netvorí nepodarky, ale na svete sú bytosti, ktoré by sa tak dali nazvať, tak potom aj oni hrajú dôležitú úlohu v Božom Zámere, vo večnosti, a Boh má s nimi plán. Ale keďže miluje všetkých, a je všemohúci, tak koniec všetkých ciest vo večnosti pre každého musí byť šťastlivý. A dodám: pozemský život človeka je len malou epizódou Života vo večnosti.
podmínečná láska:
budu tě milovat, když budeš takový/á, když uděláš to a to ...
bezpodmínečná:
miluji Tě a nemohu jinak je to větší než já, nemůžeš udělat nic co by to změnilo
Neznamená to tolerovat "bezbožné" činy. Je velmi těžké způsobovat milované bytosti bolest, která je v některých případech nutným lékem. V praxi se většinou zvolí lítost místo soucitu (proto je tolik rozmazlených dětí). S láskou lze i nafackovat a takové nafackování pak nevyvolává pomstu (je to řeč v jiném kódování).
Troška poezie:
"Láska laská vaše nejjemnější výhonky, ale také otřásá Vašimi kořeny."
Vrátím ke KSB, kde propojení vidím v tom, že láska nestojí sama o sobě mimo dění, je vždy spojena s nějakým procesem (např. pyšná princezna - výborný příklad). Naše vztahy nejsou statické jsou to procesy a například "krize středního věku" ukazuje zastavení procesů, zablokování rozvoje. Láska z partnerského vztahu se přenáší a rozšiřuje do okolí, k vlasti, k lidstvu, ke všemu živému až k Bohu a tím se zpětně posiluje i partnerské láska - posílením universální lásky posilujeme zpětně všechny odvozené lásky.
@Atom Áno, aj tak sa to dá chápať, a je to určite správnejšie. Bezpodmienečná láska by mala byť to, že človek je šťastný už len z toho, že tá druhá bytosť existuje. Miluje ju, bez potreby toho druhého vlastniť, ovládať, usmerňovať.
No reálne v živote sú občas vidieť iné extrémne javy, a nazýva sa to bezpodmienečnou láskou. To jesť, milovať toho druhého nezávisle na tom, ako sa správa a čo sa z neho stalo. Milovať a robiť pre toho druhého všetko bez ohľadu na to, či sa z neho stane anjel alebo démon. To ale vnímam ako extrém.
Preto si myslím, že ani Boh nemá v úmysle nás takto chorobne milovať bez toho, aby za tým nemal vyšší cieľ. Podľa mňa najvyšším strategickým cieľom Boha vo vzťahu ku všetkým živým bytostiam je priviesť ich k plnému poznaniu a láske k dobru, ale keďže to má prebiehať nenásilne vo vzťahu k ľudskej vôli, môže to trvať veľmi dlho. No Boh má večnosť, takže to nevadí.
Otec vychováva, a to znamená hľadanie ciest ako naučiť dieťa milovať dobro a hodnoty, ktoré vedú k harmónii a rozvoju. Kým ľudský otec má obmedzené možnosti, tak Boh má neobmedzené možnosti a neobmedzený čas. To sú mužské aspekty Jeho Lásky, a verím, že v ňom sú dokonale vyvážené aj ženskými aspektmi (muž + žena = dokonalý tandem = dokonalá bytosť ako celok).
Inak čo sa týka bezpodmienečnej lásky. Neviem, či je to muž schopný prežiť. V mojej predstave je bezpodmienečná láska aj to, keď sa tvoje milované dieťa vydá absolútne zlou cestou, začne sa správať podlo, hanebne (aj voči rodičom), trebárs niekoho zavraždí, a ty ho budeš stále vrúcne milovať, chrániť a zastávať sa ho. To jest, stáť na jeho strane. Ťažko si viem predstaviť chlapa, ktorý by to takto dokázal. S týmto sa neviem stotožniť u chlapa. Vnímam to ako spoločensky zhubný jav. Muž má byť prísny, ak vidí neadekvátne správanie. Vynulovanie mužskej energie v tandeme muž+žena by mohlo pôsobiť zhubne pri výchove detí, a kriviť ich vývoj.
Tak vždy je tady míra extrému, která určuje hranice každému podle dosažené mravnosti..., ale tu lásku cítit nepřestanu. Bůh se nemýlí a mluví s námi JŽO, správným nalezením míry můžu posunout svůj vývoj a ovlivnit směřování někoho jiného ve prospěch rozvoje(růstu).
Ten ženský a mužský princip chápu jako vyrovnání energií a spolupráci, něco jako zřím tě z Avatara.
U nás v Čechách tomuhle říkáme "opičí láska" (kdy se snaží partner plnit všechna přání druha bez ohledu na mravnost), a popravdě jsem se nesetkal s takovým zmatením zaměňovat "opičí lásku" za "bezpodmínečnou", ale asi to děje, když jsi to uvedl.
Asi by bolo najlepšie, keby sa k termínu "bezpodmienečná láska" vyjadrili ženy, ktoré tento cit zažívajú oveľa častejšie ako muži. Možno sa mýlim.
Milý Rusofile, chtěl bych Ti poděkovat za sérii příspěvků od
Tabulka, kterou si zveřejnil je také jen produktem vědy. Tyto 4 hormony, které jsem uvedl řídí v lidech procesy spojené se vztahy, potažmo láskou. Jejich mix určuje, jak bude láska mezi dvojicí vypadat.
Ano, bylo zjištěno, že ženy s poporodní depresí mají nízkou hodnoty oxytocinu, jehož tvorbu blokuje kortizol.
Zlí jazykové tvrdí, že pojem “bezpodmínečná láska” je implicitní protimluv: láska za podmínky bezpodmínečnosti.
Akorát škoda, že jsou (ostatně jako celá série příspěvků v tomto vlákně na téma lásky) utopené po jiným tématem. Bude se mi k nim hůře vracet.
láska za podmínky bezpodmínečnosti ?- tomu nerozumím zase já, bezpodmínečná v sobě žádné podmínky nemá, tak je nevyžaduje
Proto mám raděj pojem “univerzální láska”, kde k tomuto jevu nedochází.
Zní to trochu jako univerzální omáčka UHO, tu taky poladím a "prodám" jako jedinečnou, ale základ je takovej jednoduchej, někomu to chutná, proč ne.
Máš na mysli ľúbosť? V slovenčine sa zachovalo rozdelenie. Keď niekto niekoho láska, tak je to fyzický prejav. Keď niekto niekoho ľúbi, tak je to citový a duševný prejav. Láska nie je ľúbosť.
Zatím nejlepší vysvětlení rozdílu, které jsem slyšel.
(Můžeme říct "prodejná láska", ale už nelze říct "prodejná ľúbosť", protože to trhá uši.)
(No, ještě zbývá zařadit slovo "milovat". Zatím mi to přijde někde na půl cesty mezi "láska" a "ľúbosť".)
"universální láska" slyším tam universum (všehomír, veškerenstvo)
Láska je ta podstata, na které vše stojí, to je ta "síla" díky níž se snažíme spolupracovat..
Cituji:
"Bez lásky svět zahyne a zemře na sebe-nenávist"
"Orákulum dnešních praví: jen železem a krví se lze spojit. My však láskou se spojíme a uvidíme, co je silnější"
Co o lásce napsal šéf farizejského "specnazu":
A já jen doplním, z neživého se živé nezrodí ...
Vedi.Vini......
Škoda, bolo by najlepšie toto vlákno rozdeliť na pôvodné a nové (tam kde sa začala reč o bezpodmienečnej láske). Ale to môže len autor témy alebo admin. Tému s takýmto názvom si ženy ani neotvoria a ich názor by bol určite zaujímavý.
Jak už jsem předtím napsal, vztahy řídí 4 základní hormony.
Mužské - testosteron a adrenalin
Ženské - oxytocin a dopamin
K nim ještě patří 2 další hormony, kterým se říká hormony štěstí. Serotonin a endorfin. Hormon kortizol blokuje tvorbu těchto hormonů.
Špatné je, že tyto hormony se nejvíce tvoří v začátcích vztahů a jeho maximum trvá 1-12 měsíců. Za tento čas musí žena zapracovat tak, aby se za tuto dobu do ní muž zamiloval. Tj. ne fyzicky, protože sex může s ní provozovat od prvního rande, ale psychicky, emociálně. A toho lze dosáhnout jedině tím, že sex bude oddalovat. Samozřejmě, že množství nápadníků odpadne, jelikož na vztah nejsou připraveni, nebo jim o vztah vůbec nejde. Zůstane takový nápadník, pro kterého bude dotyčná jedinečná, a muž pocítí exkluzivitu ženy.
Jak tedy pracují jednotlivé hormony.
Dopamin
Dopamin je jedním ze základních vztahových hormonů. Odpovídá za dostižení cíle. Dává pocit brzkého uspokojení. Také je zodpovědný za vzrušení z něčeho nového.
Takže když potkáme nového člověka, který se nám líbí, tak i jeho zvyky, se nám budou líbit. Setkání s takovým člověkem u nás bude pokaždé v nás vyvolávat tvorbu hormonu a my budeme pociťovat štěstí. Pak v dlouhodobém vztahu, přichází rutina, tvorba hormonu se sníží, často se stává, že zvyky, které se nám u partnera líbily, nám najednou vadí. Znamená to, že naše tělo tvoří malé množství dopaminu.
Když v té době se našem horizontu objeví nový objekt, začne se zase tvořit dopamin a my se s tím novým opět cítíme šťastni.
Východiskem v dlouhodobém vztahu je vyvolat tvorbu dopaminu změnou rutiny v životě. Cestování, stanovení nových cílů, nové zážitky, nové sexuální pózy, u žen změna vizáže atd. Partneři by měli společně snívat o nových cílech, protože to vytváří mezi nimi nové vazby.
Stejný účinek jako hormon dopamin mají narkotika jako amfetamin, kokain - brání rozpadu dopaminu v krvi. Podobně funguje i alkohol a nikotin. Přitom dochází k narušení přirozené tvorby dopaminu. Mozek fixuje velké množství dopaminu v krvi, proto začne přirozeně vyrábět méně dopaminu, a člověk, aby se dostal do blaženého stavu musí přijmou větší a větší množství drogy.
Podobný účinek má i hraní PC her. Je tam prvek novoty, který stimuluje tvorbu dopaminu. Stejně působí pohled na porno. Je to pro ně stimulace. Všechny objevy ve světě jsou stimulování dopaminem.
Oxytocin
Hormon emocionální vazby, soucitu. Víc jsem o něm psal výše. Problém je v tom, že u mužů je toho hormonu minimálně. Je to vývojem. Mužům není potřeba, jinak by nemohli zabít zvíře, nebo nepřítele a rod by vymřel. Dá se ale i u muže hodnota tohoto hormonu zvýšit. Muži dobře reagují na to, když je chválí, když mají co nejvyšší místo v hierarchii. Je potřeba přestat s kritikou muže, nepodceňovat, neshazovat, doprovázet muže na různá setkání, pokud o to požádá, společné hobby, vzájemná masáž. Společně překonávat těžkosti. Vytváří se přitom dobrá emocionální vazba. Blokovat rodinné příslušníky, kteří muže nesnášejí.
Oxytocin je zodpovědný i za tzv. Stokholmský syndrom. Oxytocin zvyšuje míru důvěry.
Serotonin
Hormon je vázán na hierarchii v rodině. Pro muže je důležité vědět, že je v rodině hlavní. Tady jsou dobré komplimenty. Ale pozor ne komplimenty typu milý, krásný, usměvavý a pod. Tady jsou potřeba komplimenty mužské. Tj, silný, mužný, brutální, mocný, hrdina... Hodně to zvyšuje tvorbu serotoninu.
Adrenalin
Je to hormon boje a stresu. Není to hormon štěstí, ale v momentu, kdy se ten hormon tvoří, v závěsu za ním se tvoří hormon štěstí a tím je endorfin. Proto muži rádi riskují, v riskantních situacích dochází k výronu adrenalinu a hned za ním endorfinu.
Endorfin snižuje pocit bolesti. Hlavně ti, kteří sportují, nebo cvičí ve fitku s tím mají zkušenost. Sice se tam fyzicky zničí, ale ten pocit štěstí po cvičení má na svědomí hormon endorfin.
Adrenalin je pro muže důležitý právě při seznamování. Je to vlastně také risk, jak žena zareaguje, jestli dostane zelenou, nebo červenou. Proto je pro ženu důležité muže udržovat ve stavu produkce adrenalinu a nedat hned vše, ale postupnými kroky, jelikož každý nový krok je nový výron adrenalinu a pak endorfinu. Tak je muž stimulován aby se snažil o další krok. Také je potřeba dát muži pocítit, že je hrdina, jít např. na nějakou "nebezpečnou" atrakci, nebo na střelnici, kde se muž může projevit. Kde je alespoň trochu možné vyvolat pocit risku. Dobrý vliv na tvorbu těchto hormonů mají i turistické pochody, plavba po řece, vysokohorská turistika, skoky padákem atd.
Tyto aktivity jsou dobré i proto, aby muž mohl ze sebe dostat nashromážděný hněv. Prostřednictvím adrenalinu se ho zbaví. proto také mají intuitivní potřebu dívat se na bojové filmy, chodit na fotbal atd.
Pokud při těchto aktivitách jsou přítomné i drahé polovičky i jen jako divačky, vytváří to mezi partnery dobrou vazbu, jelikož si mozek muže podvědomě výrony adrenalinu a endorfinu spojí se svojí ženou.
Testosteron
Řídí pohlavní aktivitu u mužů. Je ho možné zvýšit 3.způsoby.
1.Jídlem. Nejvíce krevety.
2.Slunce, proto jsou muži z jihu tak vášniví. (nepoužívat solárium)
Kortizol
Špatný hormon, hormon stresu, blokuje tvorbu dobrých hormonů. Vytváří se ve chvíli, když žena muže podceňuje, stresuje, neváží si ho, kontroluje atd. Hodně závisí na vnitřním stavu ženy.
Z toho co jsem popsal plyne, že vhodnou stimulací, možno tvorbu těchto hormonů ovlivnit a tím řídit vztahy v rodině.
Vedi.Vini......
U žen je sex součástí vztahu. ...
Z toho plyne, že muži provozují sex i bez přítomnosti vztahu a emocionální vazby.
Škoda, bolo by najlepšie toto vlákno rozdeliť na pôvodné a nové (tam kde sa začala reč o bezpodmienečnej láske).
Co pa, s každou se kterou ses vyspal si měl emocionální vztah? Ve většině se zakládal na jediné emoci, chci ji = chtíč.
Představ si, Rusofile, že já ano. Nu dobrá, nějaká výjimka potvrzující v mém případě toto pravidlo, by se asi našla, ale opravdu jen výjimka.
Jako žena se vůbec necítím. Se svou mužskou rolí jsem naprosto spokojený. A miluji výhradně ženy, muži mě nijak nepřitahují.
Zřejmě v tom jednoduchém popisu lásky mužů bude nějaký háček.
Nu dobrá, nějaká výjimka potvrzující v mém případě toto pravidlo, by se asi našla, ale opravdu jen výjimka.
Láska u ženy.
Představte si velký kruh s názvem vztah, jehož vnitřek obsahuje také sex. Ten kruh se časem zvětšuje. U žen je sex součástí vztahu. Vůbec nechápe, jak může muž sexovat se ženou, ke které nic necítí, tedy kromě chtíče.
Láska u muže schematicky vypadá tak, že máte vedle sebe dva kruhy jeden malý s názvem vztah a druhý větší s názvem sex. Z toho plyne, že muži provozují sex i bez přítomnosti vztahu a emocionální vazby.
Môže to byť aj o tom, že na žene je "sexy" nielen výzor, ale aj vystupovanie. Ak aj žena nevyzerá dobre...
To, co tady píše Rusofil, považuji za užitečné a obohatilo mne to.
Nicméně mi to přijde
i. jednostranně kategorické (jakože přes to nejede vlak)
ii. popisující pouze to, co se děje "ve vrstvě" člověka odpovídající zvířecí vrstvě psychiky (instinkty).
Ale ještě tu máme vrstvu biorobot (in-formace [kultura, tradice]) , démon (intelekt) a Člověk (intuice, svědomí).
Pokud se člověk chová podle svědomí, nikomu neubližuje, a snaží se žít v souladu s Bohem, krkolomné filozofické přemítání o lásce mi přijde zbytečné. Já v tom stavu žiji, neteoretizuji.
Po dosažení tohoto stavu nekoná již bytost ze své vlastní vůle, je konána vyšší vůle, vůle HNR skrze něj. To je Человек. Člověk znovusjednocený (znovuzrozený) s HNR, tvořivý (tvůrčí instinkt), laskavý, empatický, soucitný, morálně zásadový, pokorný, optimistický, spokojený, a přesto přísný k těm, jež nevědí, co činí.
presne o tom to je - úprimná, poctivá. inteligencia ako kasta má problém: prehnaným dráždením hypofýzy a extrémnou špecializáciou na vyššie myslenie dochádza u nej ku psychickému defektu - stráca úprimnosť a poctivosť, lebo má pocit intelektuálnej prevahy nad väčšinou a začína tú prevahu zneužívať.
"zneužívanie intelektuálnej prevahy" je koreň problému. GP vznikol na základe takého zneužívania, všetky jeho koncepty vznikli len kvôli takému zneužívaniu. individualizmus je prejavom takého zneužívania. také zneužívanie treba napádať a brániť mu zdôrazňovaním našich Slovanských hodnôt a kolektívnych konceptov pri riešení problémov národa a spoločnosti.
Na závěr ještě doplním. Mladí zranění sovětští vojáci ve II.sv.válce, kteří věděli, že umřou, prosili ošetřovatelky, aby je aspoň políbily, aby věděli, jaké to je. A přece se všichni obětovali pro společnost.
ja nepopieram, že túžba je prirodzená, ale je to zvierací inštinkt, vyššie myslenie podriaďuje tento inštinkt ďalším pravidlám.
myslím, že by si mohol skúsiť ešte raz premyslieť moju definíciu v plnej hĺbke, lebo sa mi zdá, že ideš mimo podstaty. túžba je málo. v zmysle definície nepokladám procesné úkony na dosiahnutie ukojenia svojej túžby za obeť v prospech objektu, ale za snahu o naplnenie prospechu subjektu. ešte upozorním, že vymedzenie "v danom procese" je veľmi významné pre zmysel definície. v inom procese môže byť ten istý subjekt schopný lásky.
@analytik u ty řádíš, pomoz mi se v tom vyznat. Tohle(ty jsi z toho vytrhl jednu větu) napsal @Atom
To je universální láska, ta chápe, že náš svět jsou procesy (mající kmitavou podstatu): nádech - výdech, den-noc, zrození - smrt. Proč by smrt měla být utrpením? To je jenom naše (hodnotím mylná) představa. Průběh smrti je dán mravností subjektu (jak lpí na majetku. na požitcích ...). Vím o příběhu z mého okolí. kdy starší žena, pocítila, že to na ní přišlo. Uklidila dům, napsala dopis na rozloučenou a v klidu ulehla ke spánku a ráno se již neprobudila. Obyčejnou ženu v tom smyslu, že nedělala nějaké meditace, nějakou mystiku - upřímná poctivá žena, matka, babička.
, že nějaká paní poznala kdy umře, že v tom můžu vidět lásku s velkým L, další kouzla za tím nehledejme , no dejme tomu a ty na to vezmeš hůl a biješ každého kdo zkusí meditovat, cituju tě: prehnaným dráždením hypofýzy a extrémnou špecializáciou na vyššie myslenie dochádza u nej ku psychickému defektu - stráca úprimnosť a poctivosť, lebo má pocit intelektuálnej prevahy nad väčšinou a začína tú prevahu zneužívať.
Tak jestli vám dvěma dobře rozumím, říkáte: rozvoj našich schopností nepřipadá v úvahu z důvodu ohrožení napojením na HNR přes orgán který je k tomu v našem těle určený. Hypofýza, třetí oko, božská intuice. Varování od výrobce: Přehnaným drážděním by mohlo dojít k aktivaci a ohrozit tak vaši klec se sprchou.
Mám dotaz?
Bude nějaká komise, která posoudí jestli jsem to nepřehnal s drážděním své hypofýzy pokud začnu radostně tvořit v napojení na HNR? Vím, že mluvíš o GP, ale tímto metrem si zavíráš cestu k rozvoji a na všechny ostatní voláš - zabít, bojím, nerozumím.
"Ten kto cíti túžbu, nie je v danom procese pripravený na žiadne obete, uprednostňuje vlastný prospech" znamená, že napr. v prípade, že si záletník narazí babu na jednu noc, cíti túžbu ale rieši tým vlastný prospech, nie prospech tej baby. zajtra si totiž narazí druhú a tak ďalej. preto je túžba nedostatočná. muž ktorý má rodinu so ženou, môže v tomto procese cítiť lásku, ale napriek tomu môže byť krátkodobo neverný s inou ženou (druhý proces) a v tomto druhom procese je to obvykle iba túžba, nie láska. keby nevera prerástla v lásku, znamenalo by to v našom kultúrnom priestore nevyhnutný krach jeho rodiny s prvou ženou.
Tak prečo odmietaš, že tu uvedená časť definície je pravdivá? Prečo prechádzaš do osobnej roviny keď sa bavíme o definícii a všeobecnom princípe?
Tak prečo odmietaš, že tu uvedená časť definície je pravdivá? Prečo prechádzaš do osobnej roviny keď sa bavíme o definícii a všeobecnom princípe?
písal som, že túžba je málo, na lásku treba viac sebaobetovania, to je podstata. ten čo cíti IBA túžbu, myslí viac na seba, prevláda tam vlastný záujem, kalkul. ten čo cíti okrem túžby NAVYŠE lásku, u toho prevláda k danému objektu emócia (ľudovo stratí rozum) a snaha chrániť ten objekt, aj za cenu že to pôjde proti vlastnému záujmu (napr. ak je láska neopätovaná, ale napriek tomu milujúci subjekt chráni záujem, česť, bezpečnosť milovaného objektu).
pritom vôbec nemusí ísť o biologický rozmer, na ktorom si doslova prilepený ty. taká istá definícia platí pre túžbu resp.lásku v intelektuálnej rovine. ak túžim po spoločenskom uznaní seba samého - subjektu, ide o túžbu, ak nezištne pracujem na spoločenskom uznaní iného objektu, napr. národa, inštitúcie, cirkevného rádu apod., ide o lásku. v zmysle miery sebaobetovania je túžba vždy menej ako láska, ale nevylučujú sa.
Tak večer, až budeš se ženou v posteli, řekni ji, že "ju ľúbiš, ale netúžiš po nej". Jsem zvědav co ti na to řekne. Dej vědět.
To je ale chtíč.
Predchádzajúci koncept témy čaká
Ak budete pokračovať, predchádzajúci koncept sa zahodí