Minule jsem nenapsal příliš detailů o činnosti Pjakina, spíš jsem jen naznačil pár problémových tvrzení a poukázal na způsob, jak si lze ověřit některá jeho tvrzení. Mimochodem, ověřil si někdo něco? Vlastní zkušenost a pochopení jsou nenahraditelné.
Objevily se požadavky na hlubší rozbor, v čem by činnost Pjakina měla být v nepořádku, dnes se tedy pokusím detailněji rozebrat tuto věc.
Začnu asi z toho nejpodstatnějšího, a to sice z toho, že Pjakin se vůbec nevěnuje analytice v pravém slova smyslu. To je asi pro mnohé překvapivé tvrzení, ale dále ho ilustruju. Zároveň chápu v čem spočívá atraktivita Pjakina a proč ho lidé sledují - mají zájem se dozvědět o světovém dění, o skutečných procesech a významných událostech, a Pjakin týden co týden dává své souhrny a analýzy. To je docela podstatný bod - když si lidé pustí nový díl Pjakina, tak informace od něj vnímají jako informace o tom, co se skutečně děje ("ahá, tak takhle to tedy je!" ). Když pak Pjakin řekne například, že letadlo v Iráku spadlo proto, že týden předtím bylo na servisu v Británii, kde do něj dali bombu, tak posluchač předpokládá, že to Pjakin má nějak podloženo a že ví o čem mluví, a že asi Pjakin ví více, než posluchač, a na těchto základech dělá takový závěr. Nicméně realita je taková, že Pjakin o tom neví o nic více než někdo jiný, a co neví to si domyslí. To by nebyl až takový problém, pokud svoje verze nepodával jako realitu a s takovou sebejistotou, jako by u toho osobně byl. Čímž samozřejmě psychologicky-emočně ovlivňuje posluchače. Čemu se tedy Pjakin věnuje ve skutečnosti? Já bych to nazval, vytvářením dojmu že se nikdy nemýlí, že má na vše odpověď a že díky znalosti a aplikace DVTR vše geniálně rozklíčuje a identifikuje. To je priorita číslo jedna. Zda jeho verze odpovídá realitě, to už je vedlejší. A pokud někdo s Pjakinem nesouhlasí, nebo poukáže na to že tvrdil nesmysl nebo se mýlil, pak, tím huře pro něj, vůbec přece nepochopil, jak to Pjakin doopravdy myslel, nebo nedostatečně chápe KSB a DVTR.
Další metoda, kterou Pjakin pravidelně používá, je zveličování maličkostí a podružných věcí. Dejme tomu že probíhá nějaký objektivní proces, který má nějaké projevy v čase, těch projevů můžou být desítky, stovky, tisíce. Nikdo si nevšimne všech, to ani není možné, někdo zaregistruje nějaké projevy daného procesu, jiný zase jiné, to je normální. Pjakin nicméně dělá to, že se zaměří na nějaké projevy které zaujaly jeho osobně, nebo kterých si všiml on osobně, a označí je za zcela klíčové a rozhodující, a všechny kdo si nevšiml stejných věcí jako on, nebo jim nepřikládá stejný význam, označí za naprosto konceptuálně negramotné (jeho oblíbená fráze, že opět nikdo nic nepochopil, tak zbývá na něm, aby světu sdělil, jak se věci mají ve skutečnosti...). Přičemž reálně, kdyby ráno vstal o pět minut dříve a všiml si jiných projevů daného procesu, tak zase označí jako osudové a klíčové tyto jiné projevy, a opět nikdo nic nepochopil, kromě něj.
Jak už jsem psal, Pjakin často odporuje sám sobě, tvrdí nepodložené věci nebo zjevné nesmysly (například, že Janukovyč přežil nahánění zabijáckého komanda proto, že Putin na "úrovni globální politiky zajistil jeho přesun do jurisdikce Ruska" ). Nejde pochopitelně popsat všechny případy, to by bylo velmi vysilující, ale kdo se začne skutečně zamýšlet nad tím co Pjakin tvrdí, na předmět toho, zda to dává smysl, ten to lehce odhalí. Příjít na to, že Pjakin o úniku Janukovyče tvrdí nesmysl, nevyžaduje nic kromě selského rozumu - toto je jeden ze zářných případů, kdy přisuzuje banální události s banálním vysvětlením vlastní imaginární děj na úrovni globální politiky.
Dále Pjakin používá metodu přisuzování událostem motivace zpětně, tak aby to vypadalo, že realita je v souladu s jeho verzí. Příklad: referendum o Brexitu nebo porážka Trumpa ve volbách.
Pokud referendum o brexitu skončilo tak jak skončilo, tak pochopitelně, je to tak proto, že GP to tak chtěl a nebylo by pro něj výhodné vítězit těsným výsledkem. Pokud by referendum dopadlo trochu jinak a zvítězila by opačná strana, tak by tak pochopitelně bylo proto, že GP to tak chtěl a vítězství těsným výsledkem pro jeho cíle bohatě stačí, při kvalitě řízení, jaké je schopen.
Když Trump prohrál v listopadových volbách, tak pochopitelně proto, že GP to tak chtěl pro své cíle. No a tak dále, myslím že princip je jasný. Tady bych asi jen srovnal tvrzení Pjakina kolem roku 2018 o situaci s Trumpem, s rokem 2020:
2018: "GP totálně porazil stranoviky v USA, Trump triumfuje"
2020: "Pro GP byl výhodné, aby stranoviki zvítězili"
K tomu, odpovídalo vůbec v roce 2018 realitě, že "stranoviki" jsou poraženi a rozdrceni? Přičemž Pjakin to tvrdil mnohokrát, pokaždé, když se jim něco nepovedlo, například když jim nevyšel další pokus o impeachment. V realitě měl Trump celé své první funkční období svázané ruce a aparát sabotoval naprosto vše, o co se Trump snažil, žádné "drtivé vítězství" Trumpa tak, aby mohl realizovat svou politiku, se nekonalo.
Také, odpovídalo vůbec někdy realitě, že Trump je "figurou GP"? Jak se to projevuje nebo projevovalo? Má na své straně nějaké vlivné média, technologické firmy, finance? Připomenu, že podle Pjakina GP ovládá nejmocnější klany, které pro změnu ovládají bankovní systém, hlavní světové korporace, média. Ale ve skutečnosti pozorujeme, že hlavní světové korporace, média a bankovní systém, jsou bez výjimky stoprocentně proti Trumpovi, po celou dobu.
Co se týká svědectví lidí, kteří měli s Pjakinem možnost setkat se osobně, pak si všimli, že Pjakin je naprosto hluchý k jakýmkoliv argumentům že se v něčem mýlí, není je v podstatě vůbec schopen vnímat. Když na jednom fóru jeden čtenář (správně!) poukázal na to, že Pjakin tvrdí nesmysl o tom, že VP SSSR přijal teze Gosdepu, a chtěl ať svoje útoky podloží argumenty, reakcí bylo, že Pjakin nikomu žádné argumenty nedluží a není odpovědný za zaslepenost tazatele.
Ještě bych chtěl znovu vypíchnout tuto věc. Je možné se spolehnout na závěry někoho, kdo v konkrétním případě zastává zjevně neudržitelnou (nesmyslnou) pozici, jakou by nikdo se zdravým rozumem zastávat nemohl? Narážím samozřejmě na jeho tvrzení o tom, že VP SSSR "přejal doktrínu Gosdepu USA", zatímco ve skutečnosti VP SSSR v dané práci jen cituje z materiálu Gosdepu, a následně danou pasáž analyzuje. Tak jako na stovkách dalších míst ve svých pracech VP SSSR cituje z jiných zdrojů a analyzuje úryvky. Samozřejmě, nikoho soudného nenapadne se pozastavovat nad citací nějakého úryvku v textu.
Minule jsem nenapsal příliš detailů o činnosti Pjakina, spíš jsem jen naznačil pár problémových tvrzení a poukázal na způsob, jak si lze ověřit některá jeho tvrzení. Mimochodem, ověřil si někdo něco? Vlastní zkušenost a pochopení jsou nenahraditelné.
Objevily se požadavky na hlubší rozbor, v čem by činnost Pjakina měla být v nepořádku, dnes se tedy pokusím detailněji rozebrat tuto věc.
Začnu asi z toho nejpodstatnějšího, a to sice z toho, že Pjakin se vůbec nevěnuje analytice v pravém slova smyslu. To je asi pro mnohé překvapivé tvrzení, ale dále ho ilustruju. Zároveň chápu v čem spočívá atraktivita Pjakina a proč ho lidé sledují - mají zájem se dozvědět o světovém dění, o skutečných procesech a významných událostech, a Pjakin týden co týden dává své souhrny a analýzy. To je docela podstatný bod - když si lidé pustí nový díl Pjakina, tak informace od něj vnímají jako informace o tom, co se skutečně děje ("ahá, tak takhle to tedy je!" ). Když pak Pjakin řekne například, že letadlo v Iráku spadlo proto, že týden předtím bylo na servisu v Británii, kde do něj dali bombu, tak posluchač předpokládá, že to Pjakin má nějak podloženo a že ví o čem mluví, a že asi Pjakin ví více, než posluchač, a na těchto základech dělá takový závěr. Nicméně realita je taková, že Pjakin o tom neví o nic více než někdo jiný, a co neví to si domyslí. To by nebyl až takový problém, pokud svoje verze nepodával jako realitu a s takovou sebejistotou, jako by u toho osobně byl. Čímž samozřejmě psychologicky-emočně ovlivňuje posluchače. Čemu se tedy Pjakin věnuje ve skutečnosti? Já bych to nazval, vytvářením dojmu že se nikdy nemýlí, že má na vše odpověď a že díky znalosti a aplikace DVTR vše geniálně rozklíčuje a identifikuje. To je priorita číslo jedna. Zda jeho verze odpovídá realitě, to už je vedlejší. A pokud někdo s Pjakinem nesouhlasí, nebo poukáže na to že tvrdil nesmysl nebo se mýlil, pak, tím huře pro něj, vůbec přece nepochopil, jak to Pjakin doopravdy myslel, nebo nedostatečně chápe KSB a DVTR.
Další metoda, kterou Pjakin pravidelně používá, je zveličování maličkostí a podružných věcí. Dejme tomu že probíhá nějaký objektivní proces, který má nějaké projevy v čase, těch projevů můžou být desítky, stovky, tisíce. Nikdo si nevšimne všech, to ani není možné, někdo zaregistruje nějaké projevy daného procesu, jiný zase jiné, to je normální. Pjakin nicméně dělá to, že se zaměří na nějaké projevy které zaujaly jeho osobně, nebo kterých si všiml on osobně, a označí je za zcela klíčové a rozhodující, a všechny kdo si nevšiml stejných věcí jako on, nebo jim nepřikládá stejný význam, označí za naprosto konceptuálně negramotné (jeho oblíbená fráze, že opět nikdo nic nepochopil, tak zbývá na něm, aby světu sdělil, jak se věci mají ve skutečnosti...). Přičemž reálně, kdyby ráno vstal o pět minut dříve a všiml si jiných projevů daného procesu, tak zase označí jako osudové a klíčové tyto jiné projevy, a opět nikdo nic nepochopil, kromě něj.
Jak už jsem psal, Pjakin často odporuje sám sobě, tvrdí nepodložené věci nebo zjevné nesmysly (například, že Janukovyč přežil nahánění zabijáckého komanda proto, že Putin na "úrovni globální politiky zajistil jeho přesun do jurisdikce Ruska" ). Nejde pochopitelně popsat všechny případy, to by bylo velmi vysilující, ale kdo se začne skutečně zamýšlet nad tím co Pjakin tvrdí, na předmět toho, zda to dává smysl, ten to lehce odhalí. Příjít na to, že Pjakin o úniku Janukovyče tvrdí nesmysl, nevyžaduje nic kromě selského rozumu - toto je jeden ze zářných případů, kdy přisuzuje banální události s banálním vysvětlením vlastní imaginární děj na úrovni globální politiky.
Dále Pjakin používá metodu přisuzování událostem motivace zpětně, tak aby to vypadalo, že realita je v souladu s jeho verzí. Příklad: referendum o Brexitu nebo porážka Trumpa ve volbách.
Pokud referendum o brexitu skončilo tak jak skončilo, tak pochopitelně, je to tak proto, že GP to tak chtěl a nebylo by pro něj výhodné vítězit těsným výsledkem. Pokud by referendum dopadlo trochu jinak a zvítězila by opačná strana, tak by tak pochopitelně bylo proto, že GP to tak chtěl a vítězství těsným výsledkem pro jeho cíle bohatě stačí, při kvalitě řízení, jaké je schopen.
Když Trump prohrál v listopadových volbách, tak pochopitelně proto, že GP to tak chtěl pro své cíle. No a tak dále, myslím že princip je jasný. Tady bych asi jen srovnal tvrzení Pjakina kolem roku 2018 o situaci s Trumpem, s rokem 2020:
2018: "GP totálně porazil stranoviky v USA, Trump triumfuje"
2020: "Pro GP byl výhodné, aby stranoviki zvítězili"
K tomu, odpovídalo vůbec v roce 2018 realitě, že "stranoviki" jsou poraženi a rozdrceni? Přičemž Pjakin to tvrdil mnohokrát, pokaždé, když se jim něco nepovedlo, například když jim nevyšel další pokus o impeachment. V realitě měl Trump celé své první funkční období svázané ruce a aparát sabotoval naprosto vše, o co se Trump snažil, žádné "drtivé vítězství" Trumpa tak, aby mohl realizovat svou politiku, se nekonalo.
Také, odpovídalo vůbec někdy realitě, že Trump je "figurou GP"? Jak se to projevuje nebo projevovalo? Má na své straně nějaké vlivné média, technologické firmy, finance? Připomenu, že podle Pjakina GP ovládá nejmocnější klany, které pro změnu ovládají bankovní systém, hlavní světové korporace, média. Ale ve skutečnosti pozorujeme, že hlavní světové korporace, média a bankovní systém, jsou bez výjimky stoprocentně proti Trumpovi, po celou dobu.
Co se týká svědectví lidí, kteří měli s Pjakinem možnost setkat se osobně, pak si všimli, že Pjakin je naprosto hluchý k jakýmkoliv argumentům že se v něčem mýlí, není je v podstatě vůbec schopen vnímat. Když na jednom fóru jeden čtenář (správně!) poukázal na to, že Pjakin tvrdí nesmysl o tom, že VP SSSR přijal teze Gosdepu, a chtěl ať svoje útoky podloží argumenty, reakcí bylo, že Pjakin nikomu žádné argumenty nedluží a není odpovědný za zaslepenost tazatele.
Ještě bych chtěl znovu vypíchnout tuto věc. Je možné se spolehnout na závěry někoho, kdo v konkrétním případě zastává zjevně neudržitelnou (nesmyslnou) pozici, jakou by nikdo se zdravým rozumem zastávat nemohl? Narážím samozřejmě na jeho tvrzení o tom, že VP SSSR "přejal doktrínu Gosdepu USA", zatímco ve skutečnosti VP SSSR v dané práci jen cituje z materiálu Gosdepu, a následně danou pasáž analyzuje. Tak jako na stovkách dalších míst ve svých pracech VP SSSR cituje z jiných zdrojů a analyzuje úryvky. Samozřejmě, nikoho soudného nenapadne se pozastavovat nad citací nějakého úryvku v textu.
Upravené 19. 8. 2021 o 08:22