celý článek:
Ruský „ministr pro katastrofy“ spřádá nový plán. Vybuduje „království Sibiř“, nebo rovnou nahradí Putina?
V ruské politice není Sergej Šojgu žádným nováčkem. Současný ministr obrany proslul hlavně na postu ministra pro zvláštní situace, který zastával od roku 1991 až do roku 2012. Objevoval se všude tam, kde se děla nějaká katastrofa a bylo nutné, aby někdo rázně zasáhl. Pro rodilého Sibiřana z Tuvy nemohlo jít o lepší reklamu. Krátké intermezzo na postu gubernátora Moskevské oblasti pro něj pak jen znamenalo přesun do jiné, mnohem důležitější funkce ministra obrany. Přestože je člověk na takové pozici ze samotné podstaty viditelný, v poslední době se Sergej Šojgu objevuje v ruském veřejném prostoru v daleko větší míře, než jak tomu bylo v minulých obdobích.
Pozornost si Sergej Šojgu získává i za aktivity, které přímo nesouvisí s výkonem jeho funkce. Například v březnu tohoto roku se stal průvodcem Vladimira Putina během jeho návštěvy Sibiře. Pro Putina to nebyl první výlet, ostatně fotografie z divočiny jsou pro jeho macho styl typické. Média se sice zabývala tu cenou Putinova oděvu (vysoká, ale asi těžko lze čekat od ruského prezidenta oblečení z tržnice), tu zase švédským původem terénního vozidla (nakonec se zjistilo, že šlo o ruskou modernizaci prodávanou pod značkou GAZ), byť asi nejzajímavější byl Putinův jen velmi špatně předstíraný zájem o samorosty, které mu ruský ministr obrany předváděl. Ale ani to nic neměnilo na faktu, že Šojgu byl s prezidentem vidět.
Sergej Šojgu je také jedním z pěti lídrů Jednotného Ruska pro volby do státní Dumy, s čímž ještě vzrostla jeho viditelnost. V poslední době se navíc představil jako umělec, jmenovitě malíř a tvůrce nábytku ze samorostů. Ačkoli asi těžko bude jeho výstava lámat rekordy v návštěvnosti, ukázat, že vedle drsného vojáka se v něm skrývá i poetičtější duše, není na škodu. Později přednesl plán na rozvoj Sibiře. A nijak se neomezoval, protože součástí plánu, jak osídlit Sibiř, bylo založení pěti měst s obyvatelstvem větším než půl milionu, a to již do roku 2030. Ta by se měla stát centry moderního průmyslu a technologií. Vrcholem celé ideje bylo, že právě na Sibiř by se přeneslo nové ruské hlavní město. Pochopitelně, plán vyvolal spoustu kritických komentářů, ale to hlavní, tedy zvýšení viditelnosti přinesl. Asi nejhůř na tom je premiér Michail Mišustin, který dostal za úkol od Vladimira Putina nápady ministra obrany přetavit v reálný plán.
Lesk a bída ruské opozice. Oslabuje ji Kreml i vzájemné spory
Varování před vnitřním nepřítelem i zkázou lidstva
Šojgu, podobně jako Sergej Lavrov, sice nesmí užívat svoje funkce pro agitaci, ale vyjádření „bez nás by se to či ono nepovedlo“, odkazuje na Jednotné Rusko sice jasně, ale ne otevřeně. Vedle drsného sibiřanství neopomene zdůraznit i tvrdost v postupu proti těm, kdo by „rozkládali zemi zevnitř“. Jindy zase mluví o tom, jak spolupracoval s lidmi jako Radovan Karadžič, Ratko Mladič či Slobodan Miloševič a jak si takovou spolupráci považoval, protože oni byli ti, kdo pochopili, že vnitřní rozvrat může zemi zničit. Šojgu sice nejmenoval, ale bylo jasné, že mluví hlavně o nesystémové opozici. Rozvrat společnosti, i přes jednadvacet let vlády Vladimira Putina, ať již jako premiéra či prezidenta, je pro něj stále problémem. A z jeho slov je patrné, že by jej řešil silově, spíše než nějakými demokratickými metodami.
V jiném vystoupení ministr obrany varoval před zkázou lidstva, které si žije nad poměry, zatímco k životu stačí zabít jednoho králíka. Samo o sobě by asi varování před přehnanou spotřebou nevybočovalo výrazně z řady, ale přeci jen, životní styl současného ruského vedení není zrovna pověstný skromností, ministra obrany nevyjímaje. Okamžitě se tak začaly objevovat fotografie jeho paláců, na které si reálně vydělat svojí prací ministra nemohl. Ale i v tomto případě se jednalo o publicitu. Dokonce i parodie na předvolební kampaň Jednotného Ruska ve stylu „Nechcete zkázu světa? Volte Jednotné Rusko!“ svým způsobem kampani pomáhají. Reálně ale zapadá do tematického celku „ekologie“, která začíná i v ruské společnosti výrazně rezonovat.
Kreml, nebo Sibiř?
Kolem nového vzestupu ministra obrany se vyrojilo mnoho spekulací i o jeho další budoucnosti. Po volbách očekávají pozorovatelé přesuny v mocenské struktuře. Část z nich tak tvrdí, že cílem Sergeje Šojgu je stát se jakýmsi místodržícím Sibiře, pokud by už tedy měl ze současného postu odejít. Navrhl pro tento účel úřad vicepremiéra a vznik státní korporace (podobně jako třeba Roskosmos). Zároveň se ale objevují i hlasy, že by právě Šojgu mohl být Putinovým nástupcem. Proti tomu ale mluví fakt, že Šojgu je sice mladší než ruský prezident, ale o pouhé tři roky. I když stále nemusí být definitivně rozhodnuto, jestli Putin na postu ruského prezidenta bude pokračovat, malý věkový rozdíl mezi oběma mluví spíše proti takové variantě. Navíc není vůbec jisté, že Vladimir Putin touží po tom, aby měl ještě v předtím, než řekne, že odstupuje (pokud to vůbec někdy nastane) určeného svého nástupce. Logika autoritativních režimů velí právě naopak, nikomu podobnou roli nepřičítat.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením současné aktivity jsou tak volby, které Rusko v září čekají. Ačkoli je výsledek již v základní podobě hotový, přeci jen je stále nutné, aby realita výsledkům příliš neodporovala. Postava Sergeje Šojgu je ideální z toho pohledu, že jsou jeho drsné sibiřanství a schopnost žít ve skromnějších podmínkách přeci jen uvěřitelné, navíc pozice ministra obrany ho přímo předurčuje oslovení sílu preferující části voličstva. Nemusí tak příliš hrát, naopak výborně zapadá do celkové strategie výběru lídrů, o které jsme již na Info.cz psali.
celý článek:
Ruský „ministr pro katastrofy“ spřádá nový plán. Vybuduje „království Sibiř“, nebo rovnou nahradí Putina?
V ruské politice není Sergej Šojgu žádným nováčkem. Současný ministr obrany proslul hlavně na postu ministra pro zvláštní situace, který zastával od roku 1991 až do roku 2012. Objevoval se všude tam, kde se děla nějaká katastrofa a bylo nutné, aby někdo rázně zasáhl. Pro rodilého Sibiřana z Tuvy nemohlo jít o lepší reklamu. Krátké intermezzo na postu gubernátora Moskevské oblasti pro něj pak jen znamenalo přesun do jiné, mnohem důležitější funkce ministra obrany. Přestože je člověk na takové pozici ze samotné podstaty viditelný, v poslední době se Sergej Šojgu objevuje v ruském veřejném prostoru v daleko větší míře, než jak tomu bylo v minulých obdobích.
Pozornost si Sergej Šojgu získává i za aktivity, které přímo nesouvisí s výkonem jeho funkce. Například v březnu tohoto roku se stal průvodcem Vladimira Putina během jeho návštěvy Sibiře. Pro Putina to nebyl první výlet, ostatně fotografie z divočiny jsou pro jeho macho styl typické. Média se sice zabývala tu cenou Putinova oděvu (vysoká, ale asi těžko lze čekat od ruského prezidenta oblečení z tržnice), tu zase švédským původem terénního vozidla (nakonec se zjistilo, že šlo o ruskou modernizaci prodávanou pod značkou GAZ), byť asi nejzajímavější byl Putinův jen velmi špatně předstíraný zájem o samorosty, které mu ruský ministr obrany předváděl. Ale ani to nic neměnilo na faktu, že Šojgu byl s prezidentem vidět.
Sergej Šojgu je také jedním z pěti lídrů Jednotného Ruska pro volby do státní Dumy, s čímž ještě vzrostla jeho viditelnost. V poslední době se navíc představil jako umělec, jmenovitě malíř a tvůrce nábytku ze samorostů. Ačkoli asi těžko bude jeho výstava lámat rekordy v návštěvnosti, ukázat, že vedle drsného vojáka se v něm skrývá i poetičtější duše, není na škodu. Později přednesl plán na rozvoj Sibiře. A nijak se neomezoval, protože součástí plánu, jak osídlit Sibiř, bylo založení pěti měst s obyvatelstvem větším než půl milionu, a to již do roku 2030. Ta by se měla stát centry moderního průmyslu a technologií. Vrcholem celé ideje bylo, že právě na Sibiř by se přeneslo nové ruské hlavní město. Pochopitelně, plán vyvolal spoustu kritických komentářů, ale to hlavní, tedy zvýšení viditelnosti přinesl. Asi nejhůř na tom je premiér Michail Mišustin, který dostal za úkol od Vladimira Putina nápady ministra obrany přetavit v reálný plán.
Lesk a bída ruské opozice. Oslabuje ji Kreml i vzájemné spory
Varování před vnitřním nepřítelem i zkázou lidstva
Šojgu, podobně jako Sergej Lavrov, sice nesmí užívat svoje funkce pro agitaci, ale vyjádření „bez nás by se to či ono nepovedlo“, odkazuje na Jednotné Rusko sice jasně, ale ne otevřeně. Vedle drsného sibiřanství neopomene zdůraznit i tvrdost v postupu proti těm, kdo by „rozkládali zemi zevnitř“. Jindy zase mluví o tom, jak spolupracoval s lidmi jako Radovan Karadžič, Ratko Mladič či Slobodan Miloševič a jak si takovou spolupráci považoval, protože oni byli ti, kdo pochopili, že vnitřní rozvrat může zemi zničit. Šojgu sice nejmenoval, ale bylo jasné, že mluví hlavně o nesystémové opozici. Rozvrat společnosti, i přes jednadvacet let vlády Vladimira Putina, ať již jako premiéra či prezidenta, je pro něj stále problémem. A z jeho slov je patrné, že by jej řešil silově, spíše než nějakými demokratickými metodami.
V jiném vystoupení ministr obrany varoval před zkázou lidstva, které si žije nad poměry, zatímco k životu stačí zabít jednoho králíka. Samo o sobě by asi varování před přehnanou spotřebou nevybočovalo výrazně z řady, ale přeci jen, životní styl současného ruského vedení není zrovna pověstný skromností, ministra obrany nevyjímaje. Okamžitě se tak začaly objevovat fotografie jeho paláců, na které si reálně vydělat svojí prací ministra nemohl. Ale i v tomto případě se jednalo o publicitu. Dokonce i parodie na předvolební kampaň Jednotného Ruska ve stylu „Nechcete zkázu světa? Volte Jednotné Rusko!“ svým způsobem kampani pomáhají. Reálně ale zapadá do tematického celku „ekologie“, která začíná i v ruské společnosti výrazně rezonovat.
Kreml, nebo Sibiř?
Kolem nového vzestupu ministra obrany se vyrojilo mnoho spekulací i o jeho další budoucnosti. Po volbách očekávají pozorovatelé přesuny v mocenské struktuře. Část z nich tak tvrdí, že cílem Sergeje Šojgu je stát se jakýmsi místodržícím Sibiře, pokud by už tedy měl ze současného postu odejít. Navrhl pro tento účel úřad vicepremiéra a vznik státní korporace (podobně jako třeba Roskosmos). Zároveň se ale objevují i hlasy, že by právě Šojgu mohl být Putinovým nástupcem. Proti tomu ale mluví fakt, že Šojgu je sice mladší než ruský prezident, ale o pouhé tři roky. I když stále nemusí být definitivně rozhodnuto, jestli Putin na postu ruského prezidenta bude pokračovat, malý věkový rozdíl mezi oběma mluví spíše proti takové variantě. Navíc není vůbec jisté, že Vladimir Putin touží po tom, aby měl ještě v předtím, než řekne, že odstupuje (pokud to vůbec někdy nastane) určeného svého nástupce. Logika autoritativních režimů velí právě naopak, nikomu podobnou roli nepřičítat.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením současné aktivity jsou tak volby, které Rusko v září čekají. Ačkoli je výsledek již v základní podobě hotový, přeci jen je stále nutné, aby realita výsledkům příliš neodporovala. Postava Sergeje Šojgu je ideální z toho pohledu, že jsou jeho drsné sibiřanství a schopnost žít ve skromnějších podmínkách přeci jen uvěřitelné, navíc pozice ministra obrany ho přímo předurčuje oslovení sílu preferující části voličstva. Nemusí tak příliš hrát, naopak výborně zapadá do celkové strategie výběru lídrů, o které jsme již na Info.cz psali.
Upravené 31. 8. 2021 o 09:19