Co říká dnes říká mladým pojem Dukla
Ta podobnost se současnou dobou je zajímavá. Dějiny se opakují, až do vyřešení otázky a postupu po spirále dolů nebo nahoru.
Většinou máme spojený postup vojsk na Berlín s obrovskou vlnou, která fašismus drtila(já si ten pocit odnesl z filmu Sokolovo 1974), ale když čtete hodnocení postupu, tak vidíte, že to byl boj také s vlastní organizací sil, naši předci to nevzdali a vyhráli, měli víru, spojovala je touha po svobodě.
Válku na konci nenáviděli všichni, trauma poslední horké války nese ještě třetí generace Němců. U nás se paměť vytratila teprve nedávno a proto tady máme tuhle zkoušku "povznesení ducha" znovu.
Co by mělo přijít po konci války - svobodě, aby nevzniklo další trauma, aby nastal progres?
http://www.vhu.cz/wp-content/uploads/2020/12/rok-2013_2-web.pdf
KARPATSKO-DUKELSKÁ OPERACE
Karpatsko-dukelská operace patří k největším, ale i k nejsložitějším operacím československých jednotek. Začala za vojensky velmi nepříznivých podmínek, což ovlivnilo její průběh i výsledky.
Od konce roku 1943 probíhala složitá jednání o koordinaci plánované povstalecké akce s postupem Rudé armády. Vojenský plán Slovenského národního povstání počítal s obsazením karpatských
průsmyků dvěma východoslovenskými divizemi, které by otevřely cestu jednotkám Rudé armády
i 1. čs. armádnímu sboru v SSSR. Povstání však vypuklo nečekaně 29. srpna 1944 a Němci obě divize
odzbrojili. Základní předpoklad pro úspěšný průchod Karpat byl tak zcela ztracen.
Přesto se sovětské velení rozhodlo pro samostatnou akci směřující přes karpatské hřebeny na československé území, přičemž počítalo s podporou slovenských partyzánských oddílů. Operace měla mít
bleskový průběh a již pátý den po jejím zahájení v prostoru polského Krosna se předpokládalo dobytí
Prešova.
Do bojů byly zasazeny i jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR. Jeho příslušníci však nebyli po reorganizaci dostatečně vycvičeni, sbor trpěl nedostatkem velitelů i mužstva, scházel výcvik pro boj v horských
podmínkách. Již první den útoku, 8. září, i vinou nedostatečného průzkumu, byla vážně oslabena elitní
- brigáda sboru, vysoké ztráty utrpěla i polo vycvičená a neúplná 3. brigáda.Základní vojenský cíl operace – spojit se v krátké době s povstalci – se nepodařilo splnit. Boje nabyly vleklého charakteru a měly nečekaně těžký průběh. Jména Machnówka, Wrocanka, kóta 534, Hyrowa hora znamenaly místa úporných bojů a těžkých ztrát.Až v druhé polovině září bylo možné zahájit postup k československé hranici. Hraničního kamene dosáhly jednotky sboru 6. října v ranních hodinách a vztyčily zde státní vlajku. Poslední říjnový den vyčerpaná
- armáda přešla do obrany. Karpatsko-dukelská operace skončila. Ztráty 1. čs. armádního sboru v SSSR byly značné – na 6 400 vojáků, z toho téměř 1 100 padlých a zemřelých na zranění, zhruba 1 000 nezvěstných a více než 4 300 zraněných.
[quote="pid:36349, uid:270"]Co říká dnes říká mladým pojem Dukla[/quote]
Ta podobnost se současnou dobou je zajímavá. Dějiny se opakují, až do vyřešení otázky a postupu po spirále dolů nebo nahoru.
Většinou máme spojený postup vojsk na Berlín s obrovskou vlnou, která fašismus drtila(já si ten pocit odnesl z filmu Sokolovo 1974), ale když čtete hodnocení postupu, tak vidíte, že to byl boj také s vlastní organizací sil, naši předci to nevzdali a vyhráli, měli víru, spojovala je touha po svobodě.
Válku na konci nenáviděli všichni, trauma poslední horké války nese ještě třetí generace Němců. U nás se paměť vytratila teprve nedávno a proto tady máme tuhle zkoušku "povznesení ducha" znovu.
Co by mělo přijít po konci války - svobodě, aby nevzniklo další trauma, aby nastal progres?
http://www.vhu.cz/wp-content/uploads/2020/12/rok-2013_2-web.pdf
KARPATSKO-DUKELSKÁ OPERACE
Karpatsko-dukelská operace patří k největším, ale i k nejsložitějším operacím československých jednotek. Začala za vojensky velmi nepříznivých podmínek, což ovlivnilo její průběh i výsledky.
Od konce roku 1943 probíhala složitá jednání o koordinaci plánované povstalecké akce s postupem Rudé armády. Vojenský plán Slovenského národního povstání počítal s obsazením karpatských
průsmyků dvěma východoslovenskými divizemi, které by otevřely cestu jednotkám Rudé armády
i 1. čs. armádnímu sboru v SSSR. Povstání však vypuklo nečekaně 29. srpna 1944 a Němci obě divize
odzbrojili. Základní předpoklad pro úspěšný průchod Karpat byl tak zcela ztracen.
Přesto se sovětské velení rozhodlo pro samostatnou akci směřující přes karpatské hřebeny na československé území, přičemž počítalo s podporou slovenských partyzánských oddílů. Operace měla mít
bleskový průběh a již pátý den po jejím zahájení v prostoru polského Krosna se předpokládalo dobytí
Prešova.
Do bojů byly zasazeny i jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR. Jeho příslušníci však nebyli po reorganizaci dostatečně vycvičeni, sbor trpěl nedostatkem velitelů i mužstva, scházel výcvik pro boj v horských
podmínkách. Již první den útoku, 8. září, i vinou nedostatečného průzkumu, byla vážně oslabena elitní
1. brigáda sboru, vysoké ztráty utrpěla i polo vycvičená a neúplná 3. brigáda.
Základní vojenský cíl operace – spojit se v krátké době s povstalci – se nepodařilo splnit. Boje nabyly
vleklého charakteru a měly nečekaně těžký průběh. Jména Machnówka, Wrocanka, kóta 534, Hyrowa
hora znamenaly místa úporných bojů a těžkých ztrát.
Až v druhé polovině září bylo možné zahájit postup k československé hranici. Hraničního kamene dosáhly jednotky sboru 6. října v ranních hodinách a vztyčily zde státní vlajku. Poslední říjnový den vyčerpaná
38. armáda přešla do obrany. Karpatsko-dukelská operace skončila. Ztráty 1. čs. armádního sboru v SSSR
byly značné – na 6 400 vojáků, z toho téměř 1 100 padlých a zemřelých na zranění, zhruba 1 000 nezvěstných a více než 4 300 zraněných.
https://1.bp.blogspot.com/-R_XgpbZ2ToE/W7ibs_mMtVI/AAAAAAAAHPE/k_OC6sZ2yAo2-00mcOOFjFZbBOTSKCWeACLcBGAs/s1600/43168364_10210331827611178_8372547562502094848_o.jpg
Upravené 10. 10. 2021 o 11:18