A
Odpuštění
Strach/růžové brýle
Dítě v nás/rozum
Paměť/ program
Energie
Duša (2020) CZ dabing
https://online.sktorrent.eu/video/17028/duse-soul-2020-cz
Na Zemi
Narodíme se čistí, bez programu, v Lásce, vnímáme svět v jeho plnosti beze strachu, baťůžků bolesti, zatím nemůžeme rozvinout dary tvůrce ve hmotě, jsme v moci rodičů a systému.
Výchovou se dostáváme do programů matrixu, zapomínáme, učíme se strachu, bolesti, nenávisti. Stavíme zdi, které nás chrání před další bolestí a zraněním, uzavřeli jsme se ve věži lži, svět je zlý(boj nebo útěk), obraz se zúžil, vidíme kaleidoskop, přecházíme pod systém strachu.
Jestli jste měli na začátku života "štěstí", dostali jste dary, brýle, klíče, rozlišení vidět svět barevný, jaký je skutečně, viděli jste za "realitu za programem",(třeba jen na chvíli) celého Člověka. Často vám život takového učitele brzy vezme, aby vás pozvedl, někam posunul. Vděčnost a Láska nejsou omezeny hranicí jednoho života, vzpomínky jsou živé energie, nezničí je žádný program jestli mu nedáme moc ani ji neřídí.
Svět není zlý, za oponou zloby je Istina, realita už není lež oblečená jako pravda, je vidět(nahá), věci které se dějí nikam nemizí, jsou vidět z nadhledu, nezraňují emocemi, připomínka staré rány po dýce v zádech už nebolí, protože informace nejsou zkreslené, je to pravdivé, nový úhel pohledu ukazuje mozaiku celou. Odpouštím sobě i programu protože chápu, vidím ten matrix bolesti.
Vstávat nebo ještě pět minut spát?
Lépe zůstat spát, než vidět tolik utrpení, zůstat sám, vzít si raději modrou pilulku a snít, že svět jsem já, mé uspokojování potřeb, nasadit si masku, třeba celebrity, autority, vychutnat zase tu báječnou chuť krvavého steaku, cítit, nasávat emoce, být na chvíli zase zvířetem, teritorium tvořit, spát. Zajeté ega:
Systém mě ochrání, pošle někam vojáky nebo je přivede, někoho ošklivého zabijí a já budu svobodný. Druhá strana chce zabít nás, protože nevěříme jejich koncepci, ale máme hranice a dobrou krev, lepší než je ta v druhých lidech. Jejich program je stejný jako ten váš, reagují naučenými postupy, zničit cokoliv tvořivé, autopilot systému.
Psychika Člověk vs. nastavení robot
Mám se zlobit na stroj, že mi poranil ruku nebo na sebe, že se zlobím na program systému? Osobní a hluboké trauma si vytvoříte sami, záleží jak moc skutečně vnímáte tento svět, mohu klidně strkat ruku do stroje a divit se, že stroj necítí, že mě zraňuje, nebo si tu pracku přišiju a vyjdu na sluníčko, jsem sice trochu pako, že si dělám starost se strojem, ale dřív nebyl návod, odpouštím.
Co na to stroj?, on nebude celým Člověkem asi nikdy, protože nemá tu pověstnou jiskru, která je nutná pro Start rakety, energie v Lásce, která je tou přirozenou energií, jde ven z těla, balí tělo do vajíčka energie, září. Stroji žádnou lásku neposílám, protože ani moje tiskárna(s wi-fi ) nedokáže přijmout Lásku a je jí to jedno, pomáhá mi tisknout, nemusím ručně, posunula mě, už mě ani neštve kousnutej papír nebo docházející náplň, to dělám, abych tisknul a měl klid. Stroje, které jsou k ničemu vyhodím nebo opravím, vztahy vždy budou jako na kolotoči, kterej roztáčím sám nebo do něj skáču. Čemu dám energii tím se stávám, chci být drakem, všechno spálit nebo jsem něčím víc?
Proč to chtít?
Rozlišení: Nevstupovat do stejných kruhů bolesti přicházejících v čase, konec opakování zkoušky(neviditelný schod), s každým novým krokem v životě nešlapat na stejné hrábě, růst po spirále, JŽO ukazuje směr(slepý nerozezná JŽO), řečiště božího záměru(HNR), paměť je nová mapa(+-14dní), KSB kompas cesty k přirozenosti(Láska), čisté srdce z potůčku vytvoří řeku, prostor radostného tvoření.
Spěch. Nedaří se hned?
Teorie nutná, praxe potřebná, ve škole vás taky nenaučí řídit auto za den, zpětně si člověk přijde jako Neználek. Můžete jezdit jako prase, někoho zabít nebo vědět co děláte právě teď, jezdit s čistým sklem bez hněvu, zkažené vody v těle.
Trpělivost růže přináší, spěch je špatný, později návrat k přirozenosti bez pomůcek jako Ivan v lese pochopil teprve srdcem pocítil, slepou bábu politoval, sám sebe v ní uviděl, odpustil, bábu si kvůli tomu nemusí brát, ale už ví, že není na světě sám, předtím jenom bral, teď dává, energie se změnila z braní/dovnitř na dávání/ven. Láska nás obaluje vajíčkem energie, co do nás narazí, vrátí, když to není čisté, opičí pracka. Zlé věci se nám dějí, protože nic nedáváme, vajíčko nemáme, špatné energie na sebe taháme.
Čemu dáváme pozornost, tím se také stáváme, když nejsme chráněni energií Lásky nebo s tím bojujeme a živíme, jiné kulisy, stejná hra celé věky.
Celý člověk je připraven řídit sám, bez řízkovnice na malé rybky(matrix, závislost na řízení systémem, co proud nebo loutkovodič do vody hodí, to vidím, toho se bojím nebo to chci), svobodný pluje řekou jako ryba, nečeká co mu proud přinese, neděsí se stínů a druhých ryb.
Odpuštění vyjasní pohled a umožní růst.
Rybáři možná lovit nepřestanou, ale nemusím jim to už žrát.
Do kruhu vstupovat z nadhledu = pochopení
Neživit zúžený pohled strachu a nenávisti, odevzdání, nemoc.
A
A
Odpuštění
Strach/růžové brýle
Dítě v nás/rozum
Paměť/ program
Energie
Duša (2020) CZ dabing
https://online.sktorrent.eu/video/17028/duse-soul-2020-cz
https://filmserver.cz/img/64547.jpg
Na Zemi
Narodíme se čistí, bez programu, v Lásce, vnímáme svět v jeho plnosti beze strachu, baťůžků bolesti, zatím nemůžeme rozvinout dary tvůrce ve hmotě, jsme v moci rodičů a systému.
Výchovou se dostáváme do programů matrixu, zapomínáme, učíme se strachu, bolesti, nenávisti. Stavíme zdi, které nás chrání před další bolestí a zraněním, uzavřeli jsme se ve věži lži, svět je zlý(boj nebo útěk), obraz se zúžil, vidíme kaleidoskop, přecházíme pod systém strachu.
Jestli jste měli na začátku života "štěstí", dostali jste dary, brýle, klíče, rozlišení vidět svět barevný, jaký je skutečně, viděli jste za "realitu za programem",(třeba jen na chvíli) celého Člověka. Často vám život takového učitele brzy vezme, aby vás pozvedl, někam posunul. Vděčnost a Láska nejsou omezeny hranicí jednoho života, vzpomínky jsou živé energie, nezničí je žádný program jestli mu nedáme moc ani ji neřídí.
Svět není zlý, za oponou zloby je Istina, realita už není lež oblečená jako pravda, je vidět(nahá), věci které se dějí nikam nemizí, jsou vidět z nadhledu, nezraňují emocemi, připomínka staré rány po dýce v zádech už nebolí, protože informace nejsou zkreslené, je to pravdivé, nový úhel pohledu ukazuje mozaiku celou. Odpouštím sobě i programu protože chápu, vidím ten matrix bolesti.
Vstávat nebo ještě pět minut spát?
Lépe zůstat spát, než vidět tolik utrpení, zůstat sám, vzít si raději modrou pilulku a snít, že svět jsem já, mé uspokojování potřeb, nasadit si masku, třeba celebrity, autority, vychutnat zase tu báječnou chuť krvavého steaku, cítit, nasávat emoce, být na chvíli zase zvířetem, teritorium tvořit, spát. Zajeté ega:
Systém mě ochrání, pošle někam vojáky nebo je přivede, někoho ošklivého zabijí a já budu svobodný. Druhá strana chce zabít nás, protože nevěříme jejich koncepci, ale máme hranice a dobrou krev, lepší než je ta v druhých lidech. Jejich program je stejný jako ten váš, reagují naučenými postupy, zničit cokoliv tvořivé, autopilot systému.
Psychika Člověk vs. nastavení robot
Mám se zlobit na stroj, že mi poranil ruku nebo na sebe, že se zlobím na program systému? Osobní a hluboké trauma si vytvoříte sami, záleží jak moc skutečně vnímáte tento svět, mohu klidně strkat ruku do stroje a divit se, že stroj necítí, že mě zraňuje, nebo si tu pracku přišiju a vyjdu na sluníčko, jsem sice trochu pako, že si dělám starost se strojem, ale dřív nebyl návod, odpouštím.
Co na to stroj?, on nebude celým Člověkem asi nikdy, protože nemá tu pověstnou jiskru, která je nutná pro Start rakety, energie v Lásce, která je tou přirozenou energií, jde ven z těla, balí tělo do vajíčka energie, září. Stroji žádnou lásku neposílám, protože ani moje tiskárna(s wi-fi :) ) nedokáže přijmout Lásku a je jí to jedno, pomáhá mi tisknout, nemusím ručně, posunula mě, už mě ani neštve kousnutej papír nebo docházející náplň, to dělám, abych tisknul a měl klid. Stroje, které jsou k ničemu vyhodím nebo opravím, vztahy vždy budou jako na kolotoči, kterej roztáčím sám nebo do něj skáču. Čemu dám energii tím se stávám, chci být drakem, všechno spálit nebo jsem něčím víc?
Proč to chtít?
Rozlišení: Nevstupovat do stejných kruhů bolesti přicházejících v čase, konec opakování zkoušky(neviditelný schod), s každým novým krokem v životě nešlapat na stejné hrábě, růst po spirále, JŽO ukazuje směr(slepý nerozezná JŽO), řečiště božího záměru(HNR), paměť je nová mapa(+-14dní), KSB kompas cesty k přirozenosti(Láska), čisté srdce z potůčku vytvoří řeku, prostor radostného tvoření.
Spěch. Nedaří se hned?
Teorie nutná, praxe potřebná, ve škole vás taky nenaučí řídit auto za den, zpětně si člověk přijde jako Neználek. Můžete jezdit jako prase, někoho zabít nebo vědět co děláte právě teď, jezdit s čistým sklem bez hněvu, zkažené vody v těle.
Trpělivost růže přináší, spěch je špatný, později návrat k přirozenosti bez pomůcek jako Ivan v lese pochopil teprve srdcem pocítil, slepou bábu politoval, sám sebe v ní uviděl, odpustil, bábu si kvůli tomu nemusí brát, ale už ví, že není na světě sám, předtím jenom bral, teď dává, energie se změnila z braní/dovnitř na dávání/ven. Láska nás obaluje vajíčkem energie, co do nás narazí, vrátí, když to není čisté, opičí pracka. Zlé věci se nám dějí, protože nic nedáváme, vajíčko nemáme, špatné energie na sebe taháme.
Čemu dáváme pozornost, tím se také stáváme, když nejsme chráněni energií Lásky nebo s tím bojujeme a živíme, jiné kulisy, stejná hra celé věky.
Celý člověk je připraven řídit sám, bez řízkovnice na malé rybky(matrix, závislost na řízení systémem, co proud nebo loutkovodič do vody hodí, to vidím, toho se bojím nebo to chci), svobodný pluje řekou jako ryba, nečeká co mu proud přinese, neděsí se stínů a druhých ryb.
Odpuštění vyjasní pohled a umožní růst.
Rybáři možná lovit nepřestanou, ale nemusím jim to už žrát.
Do kruhu vstupovat z nadhledu = pochopení
Neživit zúžený pohled strachu a nenávisti, odevzdání, nemoc.
A
Upravené 18. 12. 2021 o 18:47