Z vášho príspevku mám dojem, že ste za to, aby neexistovali žiadne pravidlá ani zákony, že treba ľudí ponechať, aby si robili čo sami uznajú za vhodné. Snáď len ich vyzývať, aby si budovali "nikým nešpecifikované a nevysvetlené" spojenie so Zdrojom (t.j. tak, ako ho každý sám pochopí vo svojej fantázii a ume). Stačí, keď človek povie, že má spojenie so Zdrojom, a treba veriť, že ho má, a považovať všetky jeho skutky bez ohľadu na dopad (či ľuďom pomáha alebo im ubližuje), za inšpirované Bohom.
Pôsobí to na mňa ako liberálna výzva, že netreba v skutkoch ľudí skúmať mravnosť, že dôležitá je len čo najväčšia rozmanitosť a pluralita a tá zabezpečí riešenie všetkých problémov spoločnosti. Že mravnosť je vec názoru, je subjektívna, tú netreba brať vážne.
S takýmto liberálnym prístupom nemôžem súhlasiť.
Zdá se mi, že se rád podíváš na povrch, zhodnotíš a už si myslíš že víš dost na to, abys něco odsoudil. Nepsala jsem, že by neměla existovat žádná pravidla, když mají lidé pocit že je pravidla chrání, tak ať si je vytvoří a je to v pořádku. Ale neznamená to, že kdybysme si my nevytvořili žádná vlastní pravidla, tak že svět je bez pravidel. Naopak, pravidla a zákony existují od pradávna, jen my je pomalu objevujeme a učíme se podle nich žít.
Zkoumat mravnost ve skutcích druhých je užitečné, ale naučit se v ostatních hledat to dobré to je pravé umění. Jen tak se můžeme zbavit negativních emocí, odsuzujících reakcí, které nám brání dostat se do souladu. Tak si budujeme své spojení se Zdrojem (je to podobné jako v té budhistické moudrosti co jsi poslal - být pokojný a moudrý, a tak se zbavit negativních emocí). Když se díváme na svět s Láskou, pak i svět nám nastavuje svou přívětivou tvář. Když hledáme v lidech to dobré, pak i v jejich chování může dojít ke změně. Tak jim můžeme pomoci v rozvoji, ne tím, že je stále hodnotíme a zaměřujeme na to co se nám nelíbí. Naše myšlenky jsou tvůrčí. Všichni jsme Boží bytosti, ale jako lidé nikdy nebudeme dokonalí a máme svoje chyby. Každá mince má dvě strany a záleží jen na nás, na kterou se chceme dívat.
Poznáme jav "opičia láska". Rodič, sa stará o svoje dieťa a chce mu len to najlepšie. Riadi sa srdcom a robí mu, čo mu len na očiach vidí. Dáva mu všetko hotové, aby sa nemusel sám namáhať, lebo ho ľúbi.
Když rodič projevuje "opičí lásku", tak to neznamená, že se řídí srdcem. Spíš naopak svoje pocity neposlouchá, je k nim hluchý. Možná se nad tím vůbec nezamýšlí, protože nežije vědomě ale podle nějakých programů. Nestanovil si cíl ve své výchově, tak ho ani nemůže naplňovat. Nebo si myslí, že tím něco dítěti vynahrazuje, protože není spokojen sám se sebou a se svojí výchovou. Když chce rodič šťastné, zodpovědné a sebevědomé dítě, tak by mu měl na cestě pomáhat, poskytnout svoje rady a doporučení, ale současně ho vést k tomu že je autonomní bytost.
Nikdy nemůžeme vědět, co je pro druhého nejlepší. I když si my sami zhodnotíme něco jako nemravné, tak to podle mého přesvědčení, nemůžeme nikomu nutit a brát to za bernou minci. Můžeme si přečíst stovky knih, ale ta nejhlubší pravda je uvnitř nás. Lidé mají různá přesvědčení, různé pohledy na svět a každý si myslí že ten jeho je nejlepší. Různá náboženství a filosofie se staví proti sobě, snaží se protlačit svou pravdu a dospívá to až k násilí, válkám jak ukázala historie. A děje se tak stále dál, nevidím že by KSB do toho vnášela změnu. Nová doba ale vyžaduje, aby se tento koncept změnil, lidé hledali co je spojuje, byli k sobě tolerantní a z odlišností dokázali utvořit jednotu.
[quote="pid:50756, uid:6"]Z vášho príspevku mám dojem, že ste za to, aby neexistovali žiadne pravidlá ani zákony, že treba ľudí ponechať, aby si robili čo sami uznajú za vhodné. Snáď len ich vyzývať, aby si budovali "nikým nešpecifikované a nevysvetlené" spojenie so Zdrojom (t.j. tak, ako ho každý sám pochopí vo svojej fantázii a ume). Stačí, keď človek povie, že má spojenie so Zdrojom, a treba veriť, že ho má, a považovať všetky jeho skutky bez ohľadu na dopad (či ľuďom pomáha alebo im ubližuje), za inšpirované Bohom.
Pôsobí to na mňa ako liberálna výzva, že netreba v skutkoch ľudí skúmať mravnosť, že dôležitá je len čo najväčšia rozmanitosť a pluralita a tá zabezpečí riešenie všetkých problémov spoločnosti. Že mravnosť je vec názoru, je subjektívna, tú netreba brať vážne.
S takýmto liberálnym prístupom nemôžem súhlasiť.[/quote]
Zdá se mi, že se rád podíváš na povrch, zhodnotíš a už si myslíš že víš dost na to, abys něco odsoudil. Nepsala jsem, že by neměla existovat žádná pravidla, když mají lidé pocit že je pravidla chrání, tak ať si je vytvoří a je to v pořádku. Ale neznamená to, že kdybysme si my nevytvořili žádná vlastní pravidla, tak že svět je bez pravidel. Naopak, pravidla a zákony existují od pradávna, jen my je pomalu objevujeme a učíme se podle nich žít.
Zkoumat mravnost ve skutcích druhých je užitečné, ale naučit se v ostatních hledat to dobré to je pravé umění. Jen tak se můžeme zbavit negativních emocí, odsuzujících reakcí, které nám brání dostat se do souladu. Tak si budujeme své spojení se Zdrojem (je to podobné jako v té budhistické moudrosti co jsi poslal - být pokojný a moudrý, a tak se zbavit negativních emocí). Když se díváme na svět s Láskou, pak i svět nám nastavuje svou přívětivou tvář. Když hledáme v lidech to dobré, pak i v jejich chování může dojít ke změně. Tak jim můžeme pomoci v rozvoji, ne tím, že je stále hodnotíme a zaměřujeme na to co se nám nelíbí. Naše myšlenky jsou tvůrčí. Všichni jsme Boží bytosti, ale jako lidé nikdy nebudeme dokonalí a máme svoje chyby. Každá mince má dvě strany a záleží jen na nás, na kterou se chceme dívat.
[quote="pid:50757, uid:6"]Poznáme jav "opičia láska". Rodič, sa stará o svoje dieťa a chce mu len to najlepšie. Riadi sa srdcom a robí mu, čo mu len na očiach vidí. Dáva mu všetko hotové, aby sa nemusel sám namáhať, lebo ho ľúbi.[/quote]
Když rodič projevuje "opičí lásku", tak to neznamená, že se řídí srdcem. Spíš naopak svoje pocity neposlouchá, je k nim hluchý. Možná se nad tím vůbec nezamýšlí, protože nežije vědomě ale podle nějakých programů. Nestanovil si cíl ve své výchově, tak ho ani nemůže naplňovat. Nebo si myslí, že tím něco dítěti vynahrazuje, protože není spokojen sám se sebou a se svojí výchovou. Když chce rodič šťastné, zodpovědné a sebevědomé dítě, tak by mu měl na cestě pomáhat, poskytnout svoje rady a doporučení, ale současně ho vést k tomu že je autonomní bytost.
Nikdy nemůžeme vědět, co je pro druhého nejlepší. I když si my sami zhodnotíme něco jako nemravné, tak to podle mého přesvědčení, nemůžeme nikomu nutit a brát to za bernou minci. Můžeme si přečíst stovky knih, ale ta nejhlubší pravda je uvnitř nás. Lidé mají různá přesvědčení, různé pohledy na svět a každý si myslí že ten jeho je nejlepší. Různá náboženství a filosofie se staví proti sobě, snaží se protlačit svou pravdu a dospívá to až k násilí, válkám jak ukázala historie. A děje se tak stále dál, nevidím že by KSB do toho vnášela změnu. Nová doba ale vyžaduje, aby se tento koncept změnil, lidé hledali co je spojuje, byli k sobě tolerantní a z odlišností dokázali utvořit jednotu.
Upravené 6. 1. 2022 o 10:21
