Vzhledem k tomu, že se dokument na stránkách SZÚ v Praze stále nedaří otevřít, níže zkopíruji zmíněný úryvek, který se nachází na straně 6 tohoto dokumentu (Jaroslav Kříž, Renata Beranová - Historie Státního zdravotního ústavu v Praze, Praha, červenec 2005):
Energie a aktivita zdravotníků, kteří se po vzniku republiky zasadili o řešení
nahromaděných zdravotních problémů, i zájem parlamentu a vlády o povznesení
zdraví národa byly obdivuhodné. K významným činům patřilo vybudování Státní-
ho zdravotního ústavu. Cesta k uskutečnění myšlenek o moderní instituci pro po-
třeby veřejného zdravotnictví však zdaleka nebyla přímá ani jednoduchá.
První představy o novém ústavu
Prvotním a naléhavým důvodem pro vznik nového státního ústavu pro otázky
veřejného zdraví byl boj proti infekčním chorobám. Protože chyběly základní od-
borné i výrobní kapacity k rozvoji léčebné a preventivní vakcinace, začala se
nejdříve tvořit provizoria: v roce 1918 při ústavu pro farmakologii a farmakognózii
lékařské fakulty Univerzity Karlovy Státní ústav pro zkoumání léčiv (přednosta
prof. Kamil Lhoták), v r. 1919 Pasteurův ústav pro výrobu očkovací látky proti
vzteklině při bakteriologicko-sérologickém ústavu lékařské fakulty Karlovy univer-
zity s lůžkovou částí v pražské vinohradské nemocnici (přednosta prof. Ivan Honl)
a Státní ústav pro přípravu humánních a veterinárních sér v Hranicích na Moravě
(pluk. zdrav. MUDr. Karel Amerling), který ale brzy zanikl. (30)
Současně se rodily představy o nové instituci, která by pokryla akutní potřeby
zdravotnictví a navíc měla široký, moderní rozsah péče o veřejné zdraví. Jeden
z návrhů přednesl pražský městský fyzik Ladislav Prokop Procházka, budoucí mi-
nistr zdravotnictví, na prvním československém sociálně lékařském sjezdu v červnu 1919. Další prezentovali někteří vysokoškolští profesoři a lékaři ze státní zdravotní
správy. Současně se hledaly na vybudování nové instituce prostředky, kterých po
válce nebylo nazbyt, a padl návrh na jednání s Rockefellerovou nadací, která pro-
jevovala iniciativu v pomoci poválečné Evropě. Měla k dispozici prostředky i kon-
cepce kvalitativně nových institucí veřejného zdravotnictví.
J. D. Rockefeller (1839–1937) byl prvním miliardářem na světě. Jmění získal z obchodu
s obilím za občanské války v USA, po nástupu automobilizmu investoval do ropných polí a za-
ložil Standard Oil comp. Byl velkým mecenášem, financoval vznik chicagské univerzity a se sy-
nem vybudovali Rockefellerův lékařský institut a školy veřejného zdravotnictví (School of Public
Health) v Baltimore při John Hopkins University a v Bostonu. Na škole veřejného zdravotnic-
tví při univerzitě J. Hopkinse a na harvardské univerzitě vznikl model obsahu veřejného zdravot-
nictví, který převzali odborníci v evropských a dalších ústavech budovaných s podporou Roc-
kefellerovy nadace. (30) Součástí nadace (The Rockefeller Foundation) byl International Health
Board (Mezinárodní zdravotní úřad ) sídlící v New Yorku, vedený Frederickem F. Russellem.
Měl Mezinárodní zdravotní oddělení (International Health Division) a Mezinárodní oddělení
6pro výchovu lékařů (Division of Health Education). Nadace měla svou úřadovnu také v Paříži.
Jako ředitel zde působil prof. S. M. Gunn.
První úspěšná jednání s pařížskou centrálou nadace měla v dubnu a květnu 1919
dcera prezidenta Alice Masaryková (1879–1966) a v červnu už přijel do Prahy re-
prezentant nadace, profesor hygieny a plukovník americké armády Selskar M.
Gunn. Jednal s ním dr. František Hamza, sekční šéf na ministerstvu veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy (MVZTV), významný představitel tehdejšího soci-
álního lékařství. Prvním výsledkem mise prof. Gunna byla stáž vybraných mladých
českých lékařů Zdeňka Bernarda, Karla Drimla, Jaroslava Hůlky a Hynka Pelce
v USA. Prohloubili zde své znalosti o veřejném zdravotnictví a pozitivně ovlivnili
názory nadace na pomoc Československu. Pelc na poradě nadace v USA koncem r.
1919 referoval, že Československo má dost sil, aby překonalo ekonomické potíže,
ale zahraniční pomoc může vývoj urychlit. Upozornil na vlastní plány českoslo-
venských odborníků, které by se měly při jednání o pomoci respektovat. Na poradě
se rozhodlo, že do Prahy odjede projednat představy obou stran dr. Wickliff Ro-
se. (30)
Vzhledem k tomu, že se dokument na stránkách SZÚ v Praze stále nedaří otevřít, níže zkopíruji zmíněný úryvek, který se nachází na straně 6 tohoto dokumentu (Jaroslav Kříž, Renata Beranová - Historie Státního zdravotního ústavu v Praze, Praha, červenec 2005):
Energie a aktivita zdravotníků, kteří se po vzniku republiky zasadili o řešení
nahromaděných zdravotních problémů, i zájem parlamentu a vlády o povznesení
zdraví národa byly obdivuhodné. K významným činům patřilo vybudování Státní-
ho zdravotního ústavu. Cesta k uskutečnění myšlenek o moderní instituci pro po-
třeby veřejného zdravotnictví však zdaleka nebyla přímá ani jednoduchá.
První představy o novém ústavu
Prvotním a naléhavým důvodem pro vznik nového státního ústavu pro otázky
veřejného zdraví byl boj proti infekčním chorobám. Protože chyběly základní od-
borné i výrobní kapacity k rozvoji léčebné a preventivní vakcinace, začala se
nejdříve tvořit provizoria: v roce 1918 při ústavu pro farmakologii a farmakognózii
lékařské fakulty Univerzity Karlovy Státní ústav pro zkoumání léčiv (přednosta
prof. Kamil Lhoták), v r. 1919 Pasteurův ústav pro výrobu očkovací látky proti
vzteklině při bakteriologicko-sérologickém ústavu lékařské fakulty Karlovy univer-
zity s lůžkovou částí v pražské vinohradské nemocnici (přednosta prof. Ivan Honl)
a Státní ústav pro přípravu humánních a veterinárních sér v Hranicích na Moravě
(pluk. zdrav. MUDr. Karel Amerling), který ale brzy zanikl. (30)
Současně se rodily představy o nové instituci, která by pokryla akutní potřeby
zdravotnictví a navíc měla široký, moderní rozsah péče o veřejné zdraví. Jeden
z návrhů přednesl pražský městský fyzik Ladislav Prokop Procházka, budoucí mi-
nistr zdravotnictví, na prvním československém sociálně lékařském sjezdu v červnu 1919. Další prezentovali někteří vysokoškolští profesoři a lékaři ze státní zdravotní
správy. Současně se hledaly na vybudování nové instituce prostředky, kterých po
válce nebylo nazbyt, a padl návrh na jednání s Rockefellerovou nadací, která pro-
jevovala iniciativu v pomoci poválečné Evropě. Měla k dispozici prostředky i kon-
cepce kvalitativně nových institucí veřejného zdravotnictví.
J. D. Rockefeller (1839–1937) byl prvním miliardářem na světě. Jmění získal z obchodu
s obilím za občanské války v USA, po nástupu automobilizmu investoval do ropných polí a za-
ložil Standard Oil comp. Byl velkým mecenášem, financoval vznik chicagské univerzity a se sy-
nem vybudovali Rockefellerův lékařský institut a školy veřejného zdravotnictví (School of Public
Health) v Baltimore při John Hopkins University a v Bostonu. Na škole veřejného zdravotnic-
tví při univerzitě J. Hopkinse a na harvardské univerzitě vznikl model obsahu veřejného zdravot-
nictví, který převzali odborníci v evropských a dalších ústavech budovaných s podporou Roc-
kefellerovy nadace. (30) Součástí nadace (The Rockefeller Foundation) byl International Health
Board (Mezinárodní zdravotní úřad ) sídlící v New Yorku, vedený Frederickem F. Russellem.
Měl Mezinárodní zdravotní oddělení (International Health Division) a Mezinárodní oddělení
6pro výchovu lékařů (Division of Health Education). Nadace měla svou úřadovnu také v Paříži.
Jako ředitel zde působil prof. S. M. Gunn.
První úspěšná jednání s pařížskou centrálou nadace měla v dubnu a květnu 1919
dcera prezidenta Alice Masaryková (1879–1966) a v červnu už přijel do Prahy re-
prezentant nadace, profesor hygieny a plukovník americké armády Selskar M.
Gunn. Jednal s ním dr. František Hamza, sekční šéf na ministerstvu veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy (MVZTV), významný představitel tehdejšího soci-
álního lékařství. Prvním výsledkem mise prof. Gunna byla stáž vybraných mladých
českých lékařů Zdeňka Bernarda, Karla Drimla, Jaroslava Hůlky a Hynka Pelce
v USA. Prohloubili zde své znalosti o veřejném zdravotnictví a pozitivně ovlivnili
názory nadace na pomoc Československu. Pelc na poradě nadace v USA koncem r.
1919 referoval, že Československo má dost sil, aby překonalo ekonomické potíže,
ale zahraniční pomoc může vývoj urychlit. Upozornil na vlastní plány českoslo-
venských odborníků, které by se měly při jednání o pomoci respektovat. Na poradě
se rozhodlo, že do Prahy odjede projednat představy obou stran dr. Wickliff Ro-
se. (30)