Stručně a krátce
Aspoň že si jede svoje vlákna. Kdyby byl nakvartýrovaný všude, to by byla teprve pakárna,
100% souhlasím, takhle ho mám víc pod kontrolou, Ruperta alias Počtáře a mnohé jeho další podoby v lidské společnosti, hydru znovu a znovu(cyklicky) vystrkující růžky napříč časem po celém světě, v KSB označovananou jako psychotrockismus o kterém píše C.G. Jung před válkou, že se tato síla opět rozpíná a zvedá svůj hlas...
Podobu může mít jakoukoliv, základem je strach a pumpování matrice cukrem a bičem, tady máš peníze nebo postavení, výhodu a jestli neuděláš to a to zkroutíme ti ruce, je pozdě litovat ztráty svobodné vůle, úpis ďáblu jen tak nezrušíš, to chce v sobě najít Martina Kabáta,
ale pro tyhle zrůdy je odporné sledovat dobro, vymluví se na ošklivé kulisy ve filmu, stáří snímku, diskreditaci herce nebo potomků, sdělení je nezajímá, nevěří na peklo ani nebe(HNŘ), ztratili víru a nahradili ji chtíčem(démon, zvíře, biorobot), neodvolají svá přání.
Válka je cesta pro "malé lidi", udělají cokoliv, aby se zbavili jinakosti druhých, říkají tomu vyštípání slabých výhonků, milují "Paradiesapfel", jak libě to zní, přežijí jen oni, už silní a nad bohem, malý Hitler si natahuje kůži spravedlivého spasitele.
Zrcadlo, padání masek, kůže "svatoušků" malého Hitlera, probuzení z programu Matrixu. Toto vyobrazení má povznášet, ukazovat Istinu za "naší pravdou", ale spíše děsí a odpuzuje nepochopením,
proto se znovu a znovu setkáváme v umění s tímto motivem, varování předků, pro bojácné jsou vyráběny pohádky, pro jiné poezie, písně, filmy. Oči a srdce z toho bolí, mnohé proto, že je zatím nepoužívali, lékem je odvrátit zrak, nic nedělat, snít svůj sen dál.
Obrazy předků jim připomínají jejich ubohost, zrcadlo je děsí, ví to, ale nemůžou si pomoct. Navenek svatoušci, uvnitř hoří nenávistí. Vymyslí cokoliv, aby se druzí nedívali, připraví famózní divadlo kde fašista zachraňuje ostatní před bubákem, hrbatým židem, cigánem, lůzou, čertem, vymyslí trapné pohádky o dobru a zlu, pro normálního člověka snadno rozpoznatelné, ale stádo řízené strachem poslouchá nové spasitele pasáčky, pravdu nevidí. Nejsou všichni ztraceni, jen se bojí pustit, nikdo je nesoudí dokud nezačnou přicházet k moci, nesmí se pak divit, že se probudí síla vzdoru nebo reflex obrany. Sílu, kterou probudí vychází ze srdce předků, kořenů živého stromu, ta jejich je ukrytá v jeskyni, temná, studená, prázdná, bezduchá, plná pověr na ovládání oveček, sliby a výhrůžky. Jenže tady se vás neleknem!!!
Další film je pro koceptuály klíčem k pochopení "černých svatoušků", ukazuje jednu z mnoha podob zla, fašismus, který může vzejít odkudkoliv. psal o tom Jung, Hašek, Čapek a další umělci napříč věky, věděli o tom a varují stále.
Noční host | celý film ČS
1:29:55
https://www.youtube.com/watch?v=pOdXLsp-pBs
Klíče k filmu: 11, cesta, děti z plakátu, řízení, alkohol, naivní 17-ctka, maska padoucha a hrdiny, zuby, najdete další?
Když jsem byl prcek svět se zdál krásný a bezstarostný.
Jednou jsem si hrál za panelákem na písku s ostatníma dětma a opodál na rozkvetlé louce byla maminka s chlapečkem, který byl jiný, choval se zvláštně, ostatních si nevšímal, zaujalo mě to. Kontrast zelené rozkvetlé jarní louky, smutná maminka a chlapeček jakoby zářil, byl hodně světlý, měl kudrnaté skoro bílé vlasy a jeho pohyby pomalé, vypadal šťastně. Poprosil jsem mamku a šli jsme k nim, jmenoval se Jindřich Nesvatba, měl leukémii a tohle byla jeho první vycházka mimo nemocnici, byl rád, že si s ním chci hrát a mě s ním bylo jako bych byl vedle andílka, ten zážitek byl tak silný, že se mi otiskl do podvědomí se všemi detaily. Za krátký čas jsem řekl mámě, že chci za ním na návštěvu, ve dveřích jenom jeho mamka říkala něco té mé, krátce a se slzami v očích, tenkrát jsem jen věděl, že to nejde a neuvidím ho, umřel, ale já ho mám už na vždy v srdci, tedy žije se mnou dál.
Vzpomínky jsou to jediné opravdové, důležité, to co nám nikdo nemůže vzít, říkala babička, ta která mi na hlavě hledal růžky, chtěla zjistit jestli, když mám za mamku poloviční Němku budu taky ďábelský, stejně jako se měnili celé národy před válkou. Trochu se jí nedivím, některé moje otázky a porovnání obrazů jí musely pěkně trénovat v sebeovládání. Dostával jsem lekce z koncepce a součástí byly také filmy o nacismu a jeho podobách. Konceptuál se dívá z nadhledu, emoce stranou, dávat otázky a porovnává se skutečností. Tak třeba u tědlech filmů mi babička říkala, že když je osvobodili z tábora měla 39 kilo na 170cm, já špunt na to, že mám 20a něco, že měla tedea proti mě skoro o půlku víc. Nejhorší prej byly nástupy v jakémkoliv počasí, několik hodin bez hnutí, porušení kázně, upadnutí, výstup z řady, cokoliv znamenalo bití, práce 16 hodin denně, na to jsem jí řekl, že den má 24 hodin a že měla teda 8 hodin na spánek, skoro jako já. Dědu jsem neviděl nikdy se smát, jen oči a občas se mu pohnul mohutný knír, vždycky u těhle mých šplechtů, výpočtů zářil a babička to dávala jen stěží, kvůli němu a někdy mi pak masírovala hlavinku jestli tam něco neroste. Říkal jí, klid, jestli srovnává a počítá, tak tvoří a nikdy už to nezapomene, tak mu to odpusť.
Tenkrát to byly pro mě bezstarostné chvíle, učení hrou, ale doprdele to mi neřekli, že až přijde tahle doba, tak se mi bude chtít každou chvilku blejt z toho co dnes a denně vidím všude kolem. Dávicí reflex se dá ovládat jen těžko, mě pomáhají cigarety, jsem tedy padlý v nastavení psychiky podle KSB, občas se snažím pozvednout, ale pokaždé, stačí vteřina pohledu do očí zvrácené psychiky trockistů nebo uvidět projíždějící supy toužící zasloužit si svůj chlebíček je mi na zvracení a jediné co zabírá, je cigaretový kouř, prosím tedy všechny vosy, aby si uvědomili, že jsou vidět. Po válce kouřilo hodně lidí, aby se vyrovnali se stresem a hrůzami války, dnes díky krátké paměti může kouřit už kdokoliv aniž by to používal proti zvracení. Kuřáci jsou dnes na ústupu, ne kvůli lepší době, ale díky slepotě, každá mince má holt dvě strany.
Tolik na úvod
Bylo by nefér, když se tady odhalují mise, abych taky nepřidal něco z mého života.
Jestli ti @Počtáři vadí, jak píšeš, že jsem padlej kuřák, tak v tom jedeš se mnou, i díky tobě kouřím často víc a těším se na dobu až to nebudu potřebovat, zatím tím chráním sebe i tebe, protože reflexy.
Ps: Rudolf Hrušínský hraje mistrně svoji roli a je to pan umělec, tvoří obraz, podobu té doby.
Dnes je to už jinak, máme šanci neopakovat chyby předků, jsme v tom společně. Mám doufám ještě přítele, potomka "sudetských Němců", poznal jsem ho jen krátce, ale našli jsme společnou řeč. Vyhnali mu prarodiče do zaslíbeného rajchu a vzali dva domy a všechno co k tomu patřilo, chtěl satisfakci, omluvu za křivdy, já zase znal ukrutnost té války a obyčejných lidí, ale tak jsem věděl, že děda, ikdyž dělama, zahnal zlo zpátky do jeskyně nikdy nesouhlasil s odsunem, věděl, že se to vrátí, tak zamíchal kartama, abych já ve vlastní krvi a rodině prožil všechny protiklady. Novému příteli jsem mohl tedy v duchu odpustit zlo války ztracených lidí, jen díky nadhledu, který jsem nekoupil ani si na něj nehraju a doufat, že on změní svá přání a odpustí všem kdo mu ublížili, protože tenhle kruh ničí všechny po staletí.
Nebuďme už dál vedeni hrstkou bláznů k vzájemné nenávisti, zkusme se dívat do budoucnosti a tvořme ji pro naše děti bezpečnou a světlou. Slunce patří neděli, dlouho spát, hodně jíst, večer do kina pak spolu jít. V životě tvořit a radovat.
Ještě poděkování panu prezidentovi za to, že nás nenechal navzájem se pobít(prezident 10mio.) a dostali jsme další šanci, můžeme to vidět různě, ale z nadhledu, děkuji nejvyššímu veliteli armády, protože jestli muž, voják jednou přísahá věrnost své vlasti, tak je to na celý život a bít se můžete kdekoliv, za mořem, doma v životě. Armáda je o srdci a já ho tam pořád mám, i díky mému dědovi.
Příjemný filmový zážitek
Stručně a krátce[quote="pid:50969, uid:216"]Aspoň že si jede svoje vlákna. Kdyby byl nakvartýrovaný všude, to by byla teprve pakárna,[/quote]
100% souhlasím, takhle ho mám víc pod kontrolou, Ruperta alias Počtáře a mnohé jeho další podoby v lidské společnosti, hydru znovu a znovu(cyklicky) vystrkující růžky napříč časem po celém světě, v KSB označovananou jako psychotrockismus o kterém píše C.G. Jung před válkou, že se tato síla opět rozpíná a zvedá svůj hlas...
https://d1e00ek4ebabms.cloudfront.net/production/455d3a0f-2b99-438b-9cb3-1ac84951786d.jpg
Podobu může mít jakoukoliv, základem je strach a pumpování matrice cukrem a bičem, tady máš peníze nebo postavení, výhodu a jestli neuděláš to a to zkroutíme ti ruce, je pozdě litovat ztráty svobodné vůle, úpis ďáblu jen tak nezrušíš, to chce v sobě najít Martina Kabáta,
https://d27-a.sdn.cz/d_27/c_img_G_J/A50EMd.jpeg ale pro tyhle zrůdy je odporné sledovat dobro, vymluví se na ošklivé kulisy ve filmu, stáří snímku, diskreditaci herce nebo potomků, sdělení je nezajímá, nevěří na peklo ani nebe(HNŘ), ztratili víru a nahradili ji chtíčem(démon, zvíře, biorobot), neodvolají svá přání.
https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2019/07/raj.jpg
Válka je cesta pro "malé lidi", udělají cokoliv, aby se zbavili jinakosti druhých, říkají tomu vyštípání slabých výhonků, milují "Paradiesapfel", jak libě to zní, přežijí jen oni, už silní a nad bohem, malý Hitler si natahuje kůži spravedlivého spasitele.
https://ct24.ceskatelevize.cz/sites/default/files/styles/scale_1180/public/images/1528434-623043.jpg
Zrcadlo, padání masek, kůže "svatoušků" malého Hitlera, probuzení z programu Matrixu. Toto vyobrazení má povznášet, ukazovat Istinu za "naší pravdou", ale spíše děsí a odpuzuje nepochopením,
https://i2.wp.com/trip-point.ru/wp-content/uploads/2017/07/san-bartolomeo.jpg proto se znovu a znovu setkáváme v umění s tímto motivem, varování předků, pro bojácné jsou vyráběny pohádky, pro jiné poezie, písně, filmy. Oči a srdce z toho bolí, mnohé proto, že je zatím nepoužívali, lékem je odvrátit zrak, nic nedělat, snít svůj sen dál.
https://aluska.org/wp-content/uploads/2020/04/Sni%CC%81mek-obrazovky-2020-04-29-v-13.52.40.png
Obrazy předků jim připomínají jejich ubohost, zrcadlo je děsí, ví to, ale nemůžou si pomoct. Navenek svatoušci, uvnitř hoří nenávistí. Vymyslí cokoliv, aby se druzí nedívali, připraví famózní divadlo kde fašista zachraňuje ostatní před bubákem, hrbatým židem, cigánem, lůzou, čertem, vymyslí trapné pohádky o dobru a zlu, pro normálního člověka snadno rozpoznatelné, ale stádo řízené strachem poslouchá nové spasitele pasáčky, pravdu nevidí. Nejsou všichni ztraceni, jen se bojí pustit, nikdo je nesoudí dokud nezačnou přicházet k moci, nesmí se pak divit, že se probudí síla vzdoru nebo reflex obrany. Sílu, kterou probudí vychází ze srdce předků, kořenů živého stromu, ta jejich je ukrytá v jeskyni, temná, studená, prázdná, bezduchá, plná pověr na ovládání oveček, sliby a výhrůžky. Jenže tady se vás neleknem!!!
https://i.ytimg.com/vi/CTz2SSQJGfw/hqdefault.jpg
Další film je pro koceptuály klíčem k pochopení "černých svatoušků", ukazuje jednu z mnoha podob zla, fašismus, který může vzejít odkudkoliv. psal o tom Jung, Hašek, Čapek a další umělci napříč věky, věděli o tom a varují stále.
Noční host | celý film ČS
1:29:55
https://www.youtube.com/watch?v=pOdXLsp-pBs
Klíče k filmu: 11, cesta, děti z plakátu, řízení, alkohol, naivní 17-ctka, maska padoucha a hrdiny, zuby, najdete další?
Když jsem byl prcek svět se zdál krásný a bezstarostný.
Jednou jsem si hrál za panelákem na písku s ostatníma dětma a opodál na rozkvetlé louce byla maminka s chlapečkem, který byl jiný, choval se zvláštně, ostatních si nevšímal, zaujalo mě to. Kontrast zelené rozkvetlé jarní louky, smutná maminka a chlapeček jakoby zářil, byl hodně světlý, měl kudrnaté skoro bílé vlasy a jeho pohyby pomalé, vypadal šťastně. Poprosil jsem mamku a šli jsme k nim, jmenoval se Jindřich Nesvatba, měl leukémii a tohle byla jeho první vycházka mimo nemocnici, byl rád, že si s ním chci hrát a mě s ním bylo jako bych byl vedle andílka, ten zážitek byl tak silný, že se mi otiskl do podvědomí se všemi detaily. Za krátký čas jsem řekl mámě, že chci za ním na návštěvu, ve dveřích jenom jeho mamka říkala něco té mé, krátce a se slzami v očích, tenkrát jsem jen věděl, že to nejde a neuvidím ho, umřel, ale já ho mám už na vždy v srdci, tedy žije se mnou dál.
Vzpomínky jsou to jediné opravdové, důležité, to co nám nikdo nemůže vzít, říkala babička, ta která mi na hlavě hledal růžky, chtěla zjistit jestli, když mám za mamku poloviční Němku budu taky ďábelský, stejně jako se měnili celé národy před válkou. Trochu se jí nedivím, některé moje otázky a porovnání obrazů jí musely pěkně trénovat v sebeovládání. Dostával jsem lekce z koncepce a součástí byly také filmy o nacismu a jeho podobách. Konceptuál se dívá z nadhledu, emoce stranou, dávat otázky a porovnává se skutečností. Tak třeba u tědlech filmů mi babička říkala, že když je osvobodili z tábora měla 39 kilo na 170cm, já špunt na to, že mám 20a něco, že měla tedea proti mě skoro o půlku víc. Nejhorší prej byly nástupy v jakémkoliv počasí, několik hodin bez hnutí, porušení kázně, upadnutí, výstup z řady, cokoliv znamenalo bití, práce 16 hodin denně, na to jsem jí řekl, že den má 24 hodin a že měla teda 8 hodin na spánek, skoro jako já. Dědu jsem neviděl nikdy se smát, jen oči a občas se mu pohnul mohutný knír, vždycky u těhle mých šplechtů, výpočtů zářil a babička to dávala jen stěží, kvůli němu a někdy mi pak masírovala hlavinku jestli tam něco neroste. Říkal jí, klid, jestli srovnává a počítá, tak tvoří a nikdy už to nezapomene, tak mu to odpusť.
Tenkrát to byly pro mě bezstarostné chvíle, učení hrou, ale doprdele to mi neřekli, že až přijde tahle doba, tak se mi bude chtít každou chvilku blejt z toho co dnes a denně vidím všude kolem. Dávicí reflex se dá ovládat jen těžko, mě pomáhají cigarety, jsem tedy padlý v nastavení psychiky podle KSB, občas se snažím pozvednout, ale pokaždé, stačí vteřina pohledu do očí zvrácené psychiky trockistů nebo uvidět projíždějící supy toužící zasloužit si svůj chlebíček je mi na zvracení a jediné co zabírá, je cigaretový kouř, prosím tedy všechny vosy, aby si uvědomili, že jsou vidět. Po válce kouřilo hodně lidí, aby se vyrovnali se stresem a hrůzami války, dnes díky krátké paměti může kouřit už kdokoliv aniž by to používal proti zvracení. Kuřáci jsou dnes na ústupu, ne kvůli lepší době, ale díky slepotě, každá mince má holt dvě strany.
Tolik na úvod
Bylo by nefér, když se tady odhalují mise, abych taky nepřidal něco z mého života.
Jestli ti @Počtáři vadí, jak píšeš, že jsem padlej kuřák, tak v tom jedeš se mnou, i díky tobě kouřím často víc a těším se na dobu až to nebudu potřebovat, zatím tím chráním sebe i tebe, protože reflexy.
Ps: Rudolf Hrušínský hraje mistrně svoji roli a je to pan umělec, tvoří obraz, podobu té doby.
Dnes je to už jinak, máme šanci neopakovat chyby předků, jsme v tom společně. Mám doufám ještě přítele, potomka "sudetských Němců", poznal jsem ho jen krátce, ale našli jsme společnou řeč. Vyhnali mu prarodiče do zaslíbeného rajchu a vzali dva domy a všechno co k tomu patřilo, chtěl satisfakci, omluvu za křivdy, já zase znal ukrutnost té války a obyčejných lidí, ale tak jsem věděl, že děda, ikdyž dělama, zahnal zlo zpátky do jeskyně nikdy nesouhlasil s odsunem, věděl, že se to vrátí, tak zamíchal kartama, abych já ve vlastní krvi a rodině prožil všechny protiklady. Novému příteli jsem mohl tedy v duchu odpustit zlo války ztracených lidí, jen díky nadhledu, který jsem nekoupil ani si na něj nehraju a doufat, že on změní svá přání a odpustí všem kdo mu ublížili, protože tenhle kruh ničí všechny po staletí.
Nebuďme už dál vedeni hrstkou bláznů k vzájemné nenávisti, zkusme se dívat do budoucnosti a tvořme ji pro naše děti bezpečnou a světlou. Slunce patří neděli, dlouho spát, hodně jíst, večer do kina pak spolu jít. V životě tvořit a radovat.
Ještě poděkování panu prezidentovi za to, že nás nenechal navzájem se pobít(prezident 10mio.) a dostali jsme další šanci, můžeme to vidět různě, ale z nadhledu, děkuji nejvyššímu veliteli armády, protože jestli muž, voják jednou přísahá věrnost své vlasti, tak je to na celý život a bít se můžete kdekoliv, za mořem, doma v životě. Armáda je o srdci a já ho tam pořád mám, i díky mému dědovi.
Příjemný filmový zážitek