Dost mě zaujalo video s Janečkem, které jsem výše poslala, tak sem dám ukázku z toho rozhovoru pro zamyšlení:
Janeček:
"Je to tak, že já jsem od svého dětství až do svých třiceti x let, do doby před nějakými třinácti, čtrnácti lety, jsem byl člověk, který absolutně věřil filosofii náhodnosti, já jsem byl uplně na smrt přesvědčen o tom, že všechno je čistě náhodné. To bych nazval materialistická filosofie čisté náhodnosti. A byl jsem dokonce, a zpětně vidím, že to byla taková víra, že to bylo až neracionální. Ale každopádně já jsem tomu absolutně věřil a byl bych ochoten vsadit svůj život. Já si pamatuju, že jsem ve svých třiceti letech říkal, jak jsou lidé neracionální, že je to uplný nesmysl že věří nějakým signálům, nebo nějakým propojenostem, že věci jsou čistě náhodný a byl bych ochoten vsadit svůj život, kdybych je přesvědčil o tom aby nebyli neracionální. A měl jsem samozřejmě k tomu důvody, protože jsem studoval teorii pravděpodobnosti, také statistiku a viděl jsem jak si lidé nalhávají, jak sledují něco a teď si vybírají co se jim líbí a zahazují to co se jim nelíbí. Takže si tvoří nejrůznější spekulace a často to tak také je, prostě nejrůznější hypotézy, které vůbec nemají racionální základ. No, ale nicméně stalo se to, že jsem ve svém životě začal vidět věci, které byly šílený náhody. Tak jsem si říkal, ty náhody už jsou nějak moc, a zároveň jak jsem říkal, studoval jsem teorii pravděpodobnosti, tak jsem viděl, že člověk si vybírá to co se mu hodí, tak jsem tomu ještě nepodlehl. Ale začal jsem si sám pro sebe testovat, to co se ve světě děje, jestli je to náhoda a úplně s šokujícím prekvapením jsem zjistil, že se dějou věci synchronně, že se dějou věci tak, že je jasný že nejsou čistě náhodný. A tím že jsem pravděpodobnostní statistik, tak jsem si byl schopný dělat férový autosampler testy, ne že bych se sám sobě cheatoval, to už jsem věděl že se nešálím."
"To pro mě znamenalo totální zborcení paradigmatu náhodnosti. Já to nazývám takzvanou úzkou racionalitou. Já jsem byl a jsem stoprocentně racionální člověk, ale byl jsem kdysi takzvaně úzce racionální člověk. Věřil jsem úzký racionalitě. No a to paradigma čisté náhodnosti, to není tak, že to může být trošku špatně, tak to trošku opravíme. Jakmile je to špatně o piko-cokoliv, tak to znamená že je to úplně špatně, tam to nemůže být trošičku. Když je to trošičku špatně a není čistá náhodnost, tak se to celý bortí a je to úplně jinak. A to bylo vlastně poznání, ke kterýmu já jsem si začal všímat někdy před třinácti lety a to paradigma se mi totálně zbortilo a od té doby vlastně vytvářím nové paradigma a vnímám, že svět je vlastně mnohem krásnější a v jistém smyslu je i „magic“, dá se říct. Věci se dějou tak, že se vzájemně podporují, dobré věci ale třeba i ty špatné a skutečně záleží na našich myslích, na tom čemu se otevřeme, jak jednáme, jak dovedeme myslet abychom tu realitu posunovali a vytvářeli ještě mimo čistě tu fyzickou aktivitu, prostě svojí řekněme mentální energií a tak. A zároveň taky pro mě to znamenlo, to co bylo součástí toho velkého poznání, že já jsem dřív v byznyse byl přesvědčen o tom, že to co má jedině smysl je ta racionalita, úzká racionalita a člověk by měl odhodit emoce. Neřešit vůbec emoce a jenom čistě racionálně řešit věci. Což je sice ok, ale poučilo mě to v tom, že jako firma RSJ například, my jsme téměř zkrachovali. Nebo vlastně my jsme zkrachovali v roce 2004, prodělali jsme všechny peníze za jedno odpoledne. A já už jsem několik měsíců předtím měl špatný pocit, viděl jsem jak se obchoduje a měl jsem špatný pocit, že ty pozice jsou příliš velký a že to riziko je příliš velký a uplně mě to drásalo. Ale viděl jsem prostě ne, je to spočítaný, máme tady ty modely, musí to fungovat, prostě to jsou moje pocity, který jsou neracionální. Až pak když se to stalo, tak se zpětně se zjistilo, že tam byla matematická chyba. Ne teda moje, byla tam chyba kolegy, ale to na tom nic nemění. V korelační matici to bylo špatně udělaný. No a to mě hodně poučilo, že jsem si uvědomil, že člověk by měl naslouchat tý intuici, těm emocím. To byl takový ten počátek toho, že jsem se otevřel změnám. A dneska já vnímám, jak je to skutečně klíčový, jak je klíčový umět propojit levou mozkovou hemisféru - to rácio, a pravou - ty emoce a intuici, a že to je ta obrovitánská synergie, kterou máme. A když člověk používá jenom jedno, jenom čistě to rácio odřezaný, tak to je mnohem míň efektivní. Ještě horší je podle mého názoru, když člověk používá jenom ty emoce, a to jsou takový názory: musíme jenom cítit, hlavně nemyslet, tak to je cesta do katastrofy ještě větší. Ale ta synergie, to spojení je veliká síla."
"Já jsem si uvědomil, hned po revoluci, to mi bylo sedmnáct, že proto aby člověk v dnešním světě byl skutečně svobodný, tak musí být finančně nezávislý. A to neříkám, že je dobře. Ve společnosti H21 nemusí být člověk bohatý. Peníze, by neměly být kritériem. Finanční energie je tu proto abychom mohli žít, je to jen jistý druh energie, kterému by se vůbec nemělo přiládat takové důležitosti. A v dobře fungující společnosti, kde lidé jsou kreativní a neřeší to, jestli mají ten statek nebo onen. A v dobře fungující společnosti H21 není to, že by někdo měl problém s jídlem, základní potřeby jsou pokryty a mohou být pokryty. Dneska jsme v situaci, kdy máme technologie takové, že je to možné pro celý svět. Neděje se to, protože fungujeme špatně jako společnost, ale principiálně je to možné a tohle … možná malinko odbočím, ale to co je klíčové v dnešním světě je to, že my jsme uplně v prvotní situaci lidské historie. Nikdy v historii nebylo možné, aby lidé žili bez strádání. Aby mohla úzká elita lidí žít v pohodě, v luxusu, tak 96% těch zbylých muselo dřít a padat na hubu. Pak se to zlepšovalo, s industriální revolucí se to zlepšilo, mohlo to být menší procento ale vždycky to tak bylo. Ale dneska to tak vůbec nemusí být. Díky technologiím, schopnosti získávat energii, které už jsou i když zatím je to mimo fyzikální mainstream, spousta věcí je potlačených. Ale ty technologie máme. Jakmile se přehoupneme, jakmile projdeme tou současnou krizí, to co já nazývám dneska sociální singularitou 21 – singularita je bod zlomu. Je bod obrovské energie v malinkém časovém úseku nebo prostoru, jako třeba černá díra je singularita. Tak sociální singularita je letošní rok, kdy se všechno radikálně mění. A Covid je biologická rozbuška sociální singularity. Takže jakmile tím projdeme. A pokud projdeme, protože to je to důležité, tak můžeme jako lidé žít v úplně jiném světě, nemusíme mít starosti o ty materiální potřeby. A potom již ta finanční stránka nebude důležitá, nebude potřebná pro tu svobodu. Já vnímám, vidím svět, jako svět budoucnosti, jako svět svobody, kdy ta energie svobody je nalitá na společnost, kde lidé mohou být tvořiví. A to je ta pozitivní varianta, v kterou já doufám, věřím a snažím se pro ní udělat všechno. A samozřejmě pak jsou ještě další dvě katastrofický varianty, ale k tomu se můžeme dostat dál …"
Dost mě zaujalo video s Janečkem, které jsem výše poslala, tak sem dám ukázku z toho rozhovoru pro zamyšlení:
Janeček:
"Je to tak, že já jsem od svého dětství až do svých třiceti x let, do doby před nějakými třinácti, čtrnácti lety, jsem byl člověk, který absolutně věřil filosofii náhodnosti, já jsem byl uplně na smrt přesvědčen o tom, že všechno je čistě náhodné. To bych nazval materialistická filosofie čisté náhodnosti. A byl jsem dokonce, a zpětně vidím, že to byla taková víra, že to bylo až neracionální. Ale každopádně já jsem tomu absolutně věřil a byl bych ochoten vsadit svůj život. Já si pamatuju, že jsem ve svých třiceti letech říkal, jak jsou lidé neracionální, že je to uplný nesmysl že věří nějakým signálům, nebo nějakým propojenostem, že věci jsou čistě náhodný a byl bych ochoten vsadit svůj život, kdybych je přesvědčil o tom aby nebyli neracionální. A měl jsem samozřejmě k tomu důvody, protože jsem studoval teorii pravděpodobnosti, také statistiku a viděl jsem jak si lidé nalhávají, jak sledují něco a teď si vybírají co se jim líbí a zahazují to co se jim nelíbí. Takže si tvoří nejrůznější spekulace a často to tak také je, prostě nejrůznější hypotézy, které vůbec nemají racionální základ. No, ale nicméně stalo se to, že jsem ve svém životě začal vidět věci, které byly šílený náhody. Tak jsem si říkal, ty náhody už jsou nějak moc, a zároveň jak jsem říkal, studoval jsem teorii pravděpodobnosti, tak jsem viděl, že člověk si vybírá to co se mu hodí, tak jsem tomu ještě nepodlehl. Ale začal jsem si sám pro sebe testovat, to co se ve světě děje, jestli je to náhoda a úplně s šokujícím prekvapením jsem zjistil, že se dějou věci synchronně, že se dějou věci tak, že je jasný že nejsou čistě náhodný. A tím že jsem pravděpodobnostní statistik, tak jsem si byl schopný dělat férový autosampler testy, ne že bych se sám sobě cheatoval, to už jsem věděl že se nešálím."
"To pro mě znamenalo totální zborcení paradigmatu náhodnosti. Já to nazývám takzvanou úzkou racionalitou. Já jsem byl a jsem stoprocentně racionální člověk, ale byl jsem kdysi takzvaně úzce racionální člověk. Věřil jsem úzký racionalitě. No a to paradigma čisté náhodnosti, to není tak, že to může být trošku špatně, tak to trošku opravíme. Jakmile je to špatně o piko-cokoliv, tak to znamená že je to úplně špatně, tam to nemůže být trošičku. Když je to trošičku špatně a není čistá náhodnost, tak se to celý bortí a je to úplně jinak. A to bylo vlastně poznání, ke kterýmu já jsem si začal všímat někdy před třinácti lety a to paradigma se mi totálně zbortilo a od té doby vlastně vytvářím nové paradigma a vnímám, že svět je vlastně mnohem krásnější a v jistém smyslu je i „magic“, dá se říct. Věci se dějou tak, že se vzájemně podporují, dobré věci ale třeba i ty špatné a skutečně záleží na našich myslích, na tom čemu se otevřeme, jak jednáme, jak dovedeme myslet abychom tu realitu posunovali a vytvářeli ještě mimo čistě tu fyzickou aktivitu, prostě svojí řekněme mentální energií a tak. A zároveň taky pro mě to znamenlo, to co bylo součástí toho velkého poznání, že já jsem dřív v byznyse byl přesvědčen o tom, že to co má jedině smysl je ta racionalita, úzká racionalita a člověk by měl odhodit emoce. Neřešit vůbec emoce a jenom čistě racionálně řešit věci. Což je sice ok, ale poučilo mě to v tom, že jako firma RSJ například, my jsme téměř zkrachovali. Nebo vlastně my jsme zkrachovali v roce 2004, prodělali jsme všechny peníze za jedno odpoledne. A já už jsem několik měsíců předtím měl špatný pocit, viděl jsem jak se obchoduje a měl jsem špatný pocit, že ty pozice jsou příliš velký a že to riziko je příliš velký a uplně mě to drásalo. Ale viděl jsem prostě ne, je to spočítaný, máme tady ty modely, musí to fungovat, prostě to jsou moje pocity, který jsou neracionální. Až pak když se to stalo, tak se zpětně se zjistilo, že tam byla matematická chyba. Ne teda moje, byla tam chyba kolegy, ale to na tom nic nemění. V korelační matici to bylo špatně udělaný. No a to mě hodně poučilo, že jsem si uvědomil, že člověk by měl naslouchat tý intuici, těm emocím. To byl takový ten počátek toho, že jsem se otevřel změnám. A dneska já vnímám, jak je to skutečně klíčový, jak je klíčový umět propojit levou mozkovou hemisféru - to rácio, a pravou - ty emoce a intuici, a že to je ta obrovitánská synergie, kterou máme. A když člověk používá jenom jedno, jenom čistě to rácio odřezaný, tak to je mnohem míň efektivní. Ještě horší je podle mého názoru, když člověk používá jenom ty emoce, a to jsou takový názory: musíme jenom cítit, hlavně nemyslet, tak to je cesta do katastrofy ještě větší. Ale ta synergie, to spojení je veliká síla."
"Já jsem si uvědomil, hned po revoluci, to mi bylo sedmnáct, že proto aby člověk v dnešním světě byl skutečně svobodný, tak musí být finančně nezávislý. A to neříkám, že je dobře. Ve společnosti H21 nemusí být člověk bohatý. Peníze, by neměly být kritériem. Finanční energie je tu proto abychom mohli žít, je to jen jistý druh energie, kterému by se vůbec nemělo přiládat takové důležitosti. A v dobře fungující společnosti, kde lidé jsou kreativní a neřeší to, jestli mají ten statek nebo onen. A v dobře fungující společnosti H21 není to, že by někdo měl problém s jídlem, základní potřeby jsou pokryty a mohou být pokryty. Dneska jsme v situaci, kdy máme technologie takové, že je to možné pro celý svět. Neděje se to, protože fungujeme špatně jako společnost, ale principiálně je to možné a tohle … možná malinko odbočím, ale to co je klíčové v dnešním světě je to, že my jsme uplně v prvotní situaci lidské historie. Nikdy v historii nebylo možné, aby lidé žili bez strádání. Aby mohla úzká elita lidí žít v pohodě, v luxusu, tak 96% těch zbylých muselo dřít a padat na hubu. Pak se to zlepšovalo, s industriální revolucí se to zlepšilo, mohlo to být menší procento ale vždycky to tak bylo. Ale dneska to tak vůbec nemusí být. Díky technologiím, schopnosti získávat energii, které už jsou i když zatím je to mimo fyzikální mainstream, spousta věcí je potlačených. Ale ty technologie máme. Jakmile se přehoupneme, jakmile projdeme tou současnou krizí, to co já nazývám dneska sociální singularitou 21 – singularita je bod zlomu. Je bod obrovské energie v malinkém časovém úseku nebo prostoru, jako třeba černá díra je singularita. Tak sociální singularita je letošní rok, kdy se všechno radikálně mění. A Covid je biologická rozbuška sociální singularity. Takže jakmile tím projdeme. A pokud projdeme, protože to je to důležité, tak můžeme jako lidé žít v úplně jiném světě, nemusíme mít starosti o ty materiální potřeby. A potom již ta finanční stránka nebude důležitá, nebude potřebná pro tu svobodu. Já vnímám, vidím svět, jako svět budoucnosti, jako svět svobody, kdy ta energie svobody je nalitá na společnost, kde lidé mohou být tvořiví. A to je ta pozitivní varianta, v kterou já doufám, věřím a snažím se pro ní udělat všechno. A samozřejmě pak jsou ještě další dvě katastrofický varianty, ale k tomu se můžeme dostat dál …"
Upravené 23. 1. 2022 o 10:50
