Během prací nezbytných pro údržbu pohřebního komplexu krále Amenhotepa III. objevili archeologové dvě velké sfingy postavené přibližně před 3 300 lety. Byly nalezeny poblíž dnešního města Luxor v tzv. „Chrámu milionů let“.
Osmimetrové vápencové sochy zobrazují krále Amenhotepa III. ve tvaru sfingy, tedy mytického stvoření, jenž má lví tělo a lidskou hlavu. Podle egyptského ministerstva turismu a starožitností je Amenhotep zobrazen s královským plnovousem a širokým náhrdelníkem, přitom na hlavě má mangustu.
Mangusta je dravec - zde.
Sochy byly objeveny egyptsko-německým týmem napůl ponořené do vody.
Dale byly nalezeny take tři žulové busty bohyně války Sekhmet. Bohyně je nejčastěji zobrazována jako lvice a je jí připisováno léčebné nadání. Kdysi se věřilo, že chrání faraony jednak během války, jednak i v běžném životě, údajně tato bohyně držela faraony v bezpečí po celý jejich život a doprovázela je do posmrtného života.
Miláček boha Amun-Re
Velké sfingy ukazují cestu procesí. Po restaurování bylo dokonce zjištěno, že sfingy mají na hrudi napsáno „miláček boha Amun-Re“. Amun-Re byl považován za nejdůležitějšího boha a byl uctíván jako stvořitel.
Král Amenhotep III. byl devátým faraonem 18. dynastie. Jeho vláda trvala téměř čtyři desetiletí, počínaje asi rokem 1390 před našim letopočtem. Za Amenhotepova vládnutí starověký Egypt byl na vrcholu mezinárodní prestiže a moci. Bylo nalezeno přes 250 jeho soch, což přesahuje množství soch jiných faraonů.
Pohřební komplex pro Amenhotepa byl postaven poblíž Nilu nedaleko starověkého egyptského hlavního města Théb. V dávnověku ho ovšem zničilo mohutné zemětřesení. Časem i jeho ostatky překryla poušť.
Od roku 1998 na tomto místě probíhají archeologické vykopávky, v jejichž důsledku probíhají i restaurační práce pod dohledem egyptského ministerstva cestovního ruchu. Cely clanek zde.

Nebyl to náhodou otec Tutanchamona ? Faraon, který se postavil Znacharům ?!

Amenhotep III byl otcem Achnatona (Amenhotep IV). Achnaton, jehož manželka byla Nefertiti, byl náboženský reformátor, dosti výjimečná osoba mezi faraony 18. dynastie. Založil v poušti nové sídelní město El-Amarna, umělecký styl , používaný v jeho době se nazývá amarnský a je opět velmi výjimečný, představoval dramatický zlom ve znázorňování faraona a jeho rodiny. Zemřel velmi mladý, asi ve věku 30 let, je možné, že byl zavražděn. Jeho jméno bylo odstraněno ze všech egyptských nápisů, měl být zapomenut. V souvislosti s novými objevy v Egyptě již zde bylo jeho jméno nedávno zmiňováno, psal jsem k tomu i příspěvek, ale vlákno nemohu najít.

Michaela1 - máte pravdu, nechtěl jsem mást čtenáře svým nickem v textu. Starověký Egypt a zejména 18. dynastie mě očarovala kdysi dávno po přečtení Egypťana Sinuheta od Mika Waltari. Od té doby jsem hltal knihy o Egyptě a v poslední době i megalitické kultury. Bohužel, většina opravdu důležitých informací o starověkých kulturách je tajena a to co je nám předkládáno, je hodně vzdáleno skutečnosti. Snad se blíží doba, kdy bude rouška tajemství poodhalena.

Quilgen - uvidíme co se z toho vyvine, třeba konečně jiný pohled na egyptskou historii. Těch objevů je v poslední době spousta. Třeba se konečně dovíme jak a kdo postavil egyptské pyramidy a k čemu sloužily, hrobky to určitě nejsou.
https://www.youtube.com/watch?v=RKudIvkMBwU

Tak jsem se podíval na panování Amenhotepa III. a jsou to zajímavé věci.
Amenhotep - v překladu Ra vladyka světového pořádku
První co mě zarazilo byla přesná analogie jeho početí s početím Ježíše Krista.
Za jeho vlády to byl zlatý věk Egypta. Jeho hranice se rozprostíraly až jižním hranicím současného Turecka. Manželka Amenhotepa Teja, byla vyobrazována, jako bohyně Hatchor, což byla bohyně lásky a války, která pošlapává chaos aby byl nastoleno vítězství.
V polovině jeho panování vznikla velká epidemie moru v Thébách, faraon i s rodinou prchá do severního hlavního města Mempfisu.
Umírali především ti kdo žili v komunitách - žreci, umělci, řemeslníci. Egypt v té době ztratil ohromné množství elity a jako důsledek Amenhotep si váží a vyznamenává bohyni Sekhmet, která je zároveň i dcerou Slunce i matkou epidemií, matkou chorob dobytka, odplatou hněvu. Toto je protipól bohyně Lásky a války Hatchor.
Amenhotep si tuto bohyni Sekhmet vážil tak, že v mnohých textech vyjmenovával různá jména, přičemž se věřilo, že jejich opakováním se vyjeví pravé jméno Božstva, které je ve skutečnosti tajné. Bohyně Sekhmet má ženské tělo a hlavu lva. (Nepřipomíná vám to čtení jmen židů nepřeživších holokaust, nebo čtení jmen zahynulých při zřícení Dvojčat?)
Sám Amenhotep se identifikoval s bohem moudrosti Tothem. Tak se nechal i zobrazovat, jako Bůh Toth.
Každý rok se konal velice starý rituál, svátek Set, při kterém se obnovovalo zdraví faraona. Při rituálu byl faraon oblečen do zlatého úboru, který představoval zlatého sokola, obklopen sochami Božstev, četli se různá zaklínaní, což působilo očistně, přičemž jej tito bohové vzali mezi sebe a pak se sochy bohů zakopali do země. Při tom se vypilo obrovské množství vína. Byl to epochální svátek. Ale to faraonu nepomohlo, jeho nezřízený život jej přivedl k obrovské nadváze, při výšce 160 cm. Což předznamenalo jeho konec.
Dvě sfingy, které jsou v Petrohradu, nejsou novoděly, ale originály dovezené z Egypta a představují právě Amenhotepa III. Obě sochy mají uraženy brady. Jedna se našla, je uložena v muzeu v Londýně. Rusové požádali o její odkoupení, no byli odmítnuti.

Takže v článku, který mluví o nálezu je nepravda. Bohyně Sekhmet není bohyní války, ale bohyní pandemie! Závěr si udělejte sami.

https://www.youtube.com/watch?v=b2z33luujLM&ab_channel=VictorSolkin

Ono je to s tou Sachmet trochu složitější - příběh O Záchraně lidstva před zkázou vykresluje dvojznačnost této bohyně velmi názorným způsobem. Popisuje dvojroli bohyň Hathor a Sachmet, které byly vlastně pouze jednou bohyní se dvěma rozdílnými povahami. Příběh vypráví o tom, jak rozhněvaný bůh Slunce Re rozhodl, že zničí lidstvo, protože už byl znechucený špatným jednáním lidí. Poslal tedy svou dceru bohyni Hathor, aby vykonala tento krvavý akt, ta však začala plenit v podobě krvežíznivé Sachmet. Když Re viděl obrovskou zkázu lidstva, rozhodl se, že se slituje a Sachmet zastaví. To však nemohl udělat jinak než lstí, proto navařil velké množství piva a obarvil ho odvarem z ibiškových květů, aby vypadal jako krev. Tuto tekutinu rozlil tam, kde se Sachmet teprve chystala zabíjet. Ta si opravdu myslela, že se jedná o krev, začala jezero vylizovat a opila se. V takovémto stavu nebyla schopná nikoho zabít a po probuzení se k Reovi vrátila opět jako radostná Hathor.
Sachmet byla často spojována a nemocemi. Vládla například morem a jinými zhoubnými nemocemi, což znamená, že mohla udělit smrtelnou ránu, ale také vyléčit člověka z nákazy. Léčitelská schopnost této bohyně byla často spojována s magií, protože byla zároveň velmi schopnou kouzelnicí. Byla také dárkyní plodnosti, stejně jako Bastet.