Preklad projevu je strojovy a neopraveny, udelany v rychlosti, ale pro jeho dulezitost ho sem presto vkladam:
Zasedání online fóra "Davos agenda 2021
Vladimir Putin vystoupil na zasedání on-line fóra "Davos agenda 2021", které pořádá Světové ekonomické fórum.
On-line akce se bude konat od 25 do 29 ledna s účastí hlav států a vlád, šéfové největších mezinárodních společností, globální MÉDIA a mládežnických organizací z Asie, Evropy, Afriky, Blízkého Východu, Severní Ameriky a Latinské Ameriky.
K. Schwab: pane prezidente!
Vítejte v davoském týdnu. Rusko je významnou světovou velmocí s dlouholetou tradicí účasti na Světovém ekonomickém fóru.
V tomto historickém okamžiku se světu otevírá nové okno možností, jak se posunout z konfrontační éry do doby spolupráce. Možnost slyšet Váš hlas, hlas Prezidenta Ruské Federace, je velmi důležité, zejména v době, kdy existuje mnoho variant rozporu, různých přístupů, potřebují konstruktivní, upřímný dialog pro řešení našich společných problémů, pro odchod z éry polarity a izolace.
Včera jste telefonicky hovořil s prezidentem Bidenem a dohodli jste se na prodloužení smlouvy o strategických útočných zbraních, což je velmi pozitivní historické znamení.
COVID-19 ukázal, že jsme všichni zranitelní a vzájemně závislí. A stejně jako ostatní země se Rusko rozhodně neobešlo bez vlivu této pandemie. A samozřejmě se otevírají nové možnosti mezinárodní spolupráce, což nás všechny zajímá.
Pane prezidente, se zájmem si vyslechneme váš názor, názor na Rusko, pohled na současnou situaci, situaci v 21.století. Co je podle Vás potřeba udělat, aby lidé žili v míru a prosperitě?
Pane prezidente, svět čeká na vaše vystoupení.
V. Putin: Vážený pane Švábe, milý Klausi! Vážení kolegové!
V Davosu jsem byl mnohokrát na akcích, které pan Sváb pořádá, už od 90tych let. Právě si Klaus vzpomněl, že jsme se potkali v roce 1992. Kdyz jsem pracoval v Petrohradě opakovaně jsem se zúčastnil tohoto reprezentačního fóra. Rád bych vám poděkoval za to, že dnes existuje možnost vyjádřit svůj názor odborné komunitě, která se na tomto mezinárodně uznávaném místě shromažďuje díky úsilí pana Svába.
V první řadě bych vás, dámy a pánové, rád přivítal na Světovém ekonomickém fóru.
Je potěšující, že i přes pandemii, navzdory všem omezením, fórum stále pokračuje ve své práci. I když v online podobě, ale stále funguje a umožnuje, aby si účastníci v průběhu otevřené a svobodné diskuse vyměnili sva hodnoceni a předpovědi, coz částečně kompenzuje nedostatek přímé komunikace vůdcu států, představitelů světového obchodu a veřejneho publika, ktery se nahromadil v uplynulých měsících. To vše je důležité nyní, když máme tolik složitých otázek, které vyžadují odpověď.
Současné fórum je první na počátku třetího desetiletí 21. století a většina témat na něm je samozřejmě věnována hlubokým změnám, které se na planetě dějí.
Je opravdu těžké si nevšimnout zásadních transformací v globální ekonomice, politice, společenském životě, technologiích. Pandemie koronaviru, kterou Klaus právě zmínil a která se stala vážnou výzvou pro celé lidstvo, jen podnítila, urychlila strukturální změny, pro které byly předpoklady již dávno vytvořeny. Pandemie zhoršila problémy a nerovnováhy dříve nahromaděné ve světě. Existují všechny důvody k domněnce, že existují rizika dalšího nárůstu rozporů. A takové trendy se mohou projevit prakticky ve všech sférách.
V historii samozřejmě neexistují žádné přímé paralely. Ale někteří odborníci-respektuji jejich názor, přirovnávají současnou situaci k 30.letům minulého století. S takovou situací je mozne souhlasit nebo nesouhlasit. Ale v mnoha parametrech, v rozsahu a komplexním, systémovém charakteru vyzev, potenciálních hrozeb jsou určité analogie prece pozadovany.
Vidíme krizi dřívějších modelů a nástrojů ekonomického rozvoje. Posílení sociálního svazku: jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích. Už jsme o tom mluvili. Ale je to zase dnes způsobuje ostrou polarizaci veřejných názorů, podněcuje růst populismu, pravého a levého radikalismu, dalších extrémů, ke zostreni a zatvrzelosti vnitropolitickych procesů, včetně těch ve vedoucich zemích.
To vše nevyhnutelně ovlivňuje povahu mezinárodních vztahů, nepřidává jim stabilitu a předvídatelnost. Dochází k oslabení mezinárodních institucí, množí se regionální konflikty, degraduje se i systém globální bezpečnosti.
Klaus se nyní zmínil o mém včerejším rozhovoru s Prezidentem Spojených Států a o prodloužení smlouvy o omezení strategických útočných zbraní. Určitě je to krok správným směrem. Přesto se rozpory točí, jak se rika, po spirále. Jak známo, neschopnost a neochota řešit podobné problémy se v podstatě ve dvacátém století obratily ve II. sv. valku.
Samozřejmě, že nyní je takový globální" horký " konflikt, doufam, v zásadě nemožný. Moc v to doufam. Znamenal by konec civilizace. Ale opakuji, situace se může vyvíjet nepředvídatelně a nerizene. Pokud se ovšem neudela nic, aby se to nestalo. Existuje šance setkat se s tímto срывом ve světovém vývoji, hroznym bojem všech proti všem, se snahou umožnit ozehavy rozpor přes hledání "vnitřních" a "vnějších" nepřátel, s ničením nejen takovych tradicnich hodnot (nam v Rusku drahych), jako je rodina, ale i základních svobod, včetně práva volby a nedotknutelnost soukromí.
Podotýkám zde, že sociální a hodnotová krize se již projevuje negativními demografickými důsledky, kvůli nimž lidstvo riskuje ztratit celé civilizační a kulturní kontinenty.
Naší společnou odpovědností dnes je vyhnout se takové perspektivě, která vypadá jako ponurá antiutopie, zajistit vývoj na jiné, pozitivní, harmonické a tvůrčí trajektorii.
A v tomto ohledu se více zaměřím na ty klíčové výzvy, které podle mého názoru stojí před světovou komunitou.
První z nich je socioekonomická.
Ano, pokud budeme soudit podle statistik, i přes hluboké krize v letech 2008 a 2020, období posledních čtyřiceti let lze označit za úspěšné nebo dokonce za nadstandardní pro světovou ekonomiku. Od roku 1980 se globální HDP na paritu kupní síly v reálném vyjádření na obyvatele zdvojnásobil. To je určitě pozitivní ukazatel.
Globalizace a domácí růst vedly k silnému vzestupu v rozvojových zemích, což umožnilo více než miliardě lidí dostat se z chudoby. Takže, pokud budete mít úroveň příjmů v 5,5 dolaru na osobu a den (podle parity kupní síly), pak Světová banka odhaduje, že v Číně, například, jen počet lidí s nižšími příjmy se snížil z 1,1 miliardy v roce 1990 na méně než 300 milionů v posledních letech. To je jistě úspěch Číny. A v Rusku od 64 milionů lidí v roce 1999 do asi 5 milionů v současné době. A považujeme to i za posun vpřed v naší zemi po spravne linii.
Ale přesto hlavní otázka, odpověď, která v mnoha ohledech dává pochopení současných problémů – jaký byl charakter takového globálního růstu, který z toho získal hlavní přínos.
Jistě, jak již bylo řečeno, do značné míry zvítězily rozvojové země, které využily rostoucí poptávku po svých tradičních a dokonce i nových produktech. Výsledkem takového vstupu do globální ekonomiky však nebyla jen pracovní místa a exportní příjmy. Ale i sociální náklady. Včetně podstatného rozdílu v příjmech občanů.
A jak je to ve vyspělých ekonomikách, kde je úroveň průměrného blahobytu mnohem vyšší? Paradoxně to zní, ale problémy s vrstvením zde ve vyspělých zemích se ukázaly být ještě hlubší. Tak, podle odhadů Světové banky, pokud s příjmy méně než 5,5 dolaru na den ve Spojených Státech, například, v roce 2000 měla 3,6 milionu lidí, pak v 2016 již 5,6 milionu lidí.
Během stejného období vedla globalizace k výraznému nárůstu zisků velkých nadnárodních, především amerických a evropských společností.
Mimochodem, podle občanů je ve vyspělých ekonomikách Evropy stejný trend jako ve státech.
Ale opět, pokud mluvíme o zisku společností, kdo získal příjmy? Odpověď je známá, je zřejmá-jedno procento populace.
A co se stalo v životě ostatních lidí? Za posledních 30 let v řadě vyspělých zemí příjmy více než poloviny občanů v reálném vyjádření stagnovaly, nerostly. Ale náklady na školství, zdravotnictví se zvýšily. A víte, v jaké velikosti? Trojnásobně.
To znamená, že miliony lidí i v bohatých zemích přestaly vidět vyhlídky na zvýšení svých příjmů. Současně čelí problémům, jak udržet zdraví sobe a svým rodičům, jak zajistit kvalitní vzdělání dětem.
Hromadí se i obrovská masa lidí, kteří se ve skutečnosti ocitnou bez nároku na honorář. Tak, podle odhadů Mezinárodní organizace práce v roce 2019 21% nebo 267 milionů mladých lidí ve světě se nikde neucili a nikde nepracovali. A dokonce i mezi pracujícími (zde je zajímavý údaj), zije 30% s příjmem pod 3,2 dolaru na den v paritě kupní síly.
Takové deformace v globálním socioekonomickém vývoji byly přímým důsledkem politiky, která se uskutečnovala v 80. letech minulého století a která byla často vulgárně a dogmaticky prováděna. Základem této politiky byl takzvaný "Washingtonský konsensus". S nepsanými pravidly, kdy prioritou je růst ekonomiky založené na soukromém dluhu v deregulaci a nízkých daních pro bohaté a korporace.
Jak již bylo řečeno, pandemie koronaviru tyto problémy jen zhoršila. Loni byl propad globální ekonomiky nejvyšší od druhé světové války. Ztráty na trhu práce do července byly ekvivalentní téměř 500 milionům pracovních míst. Ano, do konce roku se podařilo polovinu z nich obnovit. Přesto jde o téměř 250 milionů ztracených pracovních míst. To je velké a velmi alarmující číslo. Jen za prvních devět měsíců loňského roku činily ztráty pracovních příjmů ve světě 3,5 bilionu dolarů. A tento ukazatel stále roste. A tím roste i sociální napětí ve společnosti.
Přitom postkrizová obnova není snadná. Pokud by před 20-30 lety mohl být problém vyřešen stimulační makroekonomickou politikou (tak se to dělá, mimochodem, stále), dnes se takové mechanismy již ve skutečnosti vyčerpaly, nefungují. Jejich zdroj je prakticky vyčerpán. To nejsou moje tvrzení (to neni z me hlavy).
Podle odhadů MMF se tak úroveň celkového dluhu veřejného a soukromého sektoru přiblížila hranici 200 procent globálního HDP. A v jednotlivých ekonomikách překročil 300 procent národního HDP. Přitom ve vyspělých zemích jsou úrokové sazby všude prakticky na nule. A v klíčových rozvojových zemich – na historicky minimální úrovni.
To vše činí stimulaci ekonomiky tradičními nástroji prostřednictvím navrsovani soukromých půjček v podstatě nemožné. Takzvané kvantitativní uvolňování, které pouze zvyšuje, nafoukne "bublinu" hodnoty finančních aktiv, což vede k dalšímu vrstvení ve společnosti. A rostoucí propast mezi "skutečnou" a "virtuální" ekonomikou (mimochodem řečeno, mi to velmi často říkají zástupci reálné ekonomiky z mnoha zemí světa, a myslím, že účastníci bussinnesu z dnešního setkání se mnou take budou souhlasit) představuje skutečnou hrozbu a nebezpecne, nepředvídatelné otresy.
Určité naděje, že se podaří" restartovat " předchozí růstový model, jsou spojeny s turbulentním technologickým vývojem. Ostatně posledních 20 let položilo základy pro takzvanou čtvrtou průmyslovou revoluci, která je založena na všudypřítomné aplikaci umělé inteligence, automatizovaných a robotických řešení. Pandemie koronaviru výrazně urychlila takový vývoj a jejich zavádění.
Tento proces však přináší i nové strukturální změny, především na trhu práce. Bez efektivních opatření státu tedy hrozí, že řada lidí zůstane bez práce. A často se jedná o takzvanou střední třídu. A ta je základem každé moderní společnosti.
A v této souvislosti o druhé zásadní výzvě nadcházející dekády-společensko-politické. Rostoucí ekonomické problémy a nerovnosti rozpolcuji společnost, vytváří sociální, rasovou, národnostní nesnášenlivost, a takový stres propukne napovrch i v zemích se, zdálo by se, dobře zavedenymi občanskými a demokratickými institucemi, urcenymi k uhlazovani, haseni podobnych jevu a excesu.
Systémové socioekonomické problémy vyvolávají takovou veřejnou nespokojenost, že to vyžaduje zvláštní pozornost, vyžaduje, aby tyto problémy byly řešeny v podstatě. Nebezpečná iluze, že se dají, jak se říká, ignorovat, přeskočit, zahnat někam do kouta, je plná vážných důsledků. V takovém případě bude společnost stále rozdělena politicky i společensky. Protože pro lidi důvod být nespokojen jsou ve skutečnosti v nějaké spekulativní nauky o věcech a reálných problémech, které se týkají každého, jakékoli názory, včetně politických, člověk opravdu není dodržován. Nebo jak si myslí, že se drží. Ale skutečné problémy vytvářejí nespokojenost.
Zdůrazním ještě jeden zásadní bod. Stále významnější roli v životě společnosti začaly hrát moderní technologické a především digitální giganty. Nyní se o tom hodně mluví, zejména pokud jde o události, které se ve státech odehrály v předvolební kampani. A to už nejsou jen nějaké ekonomické giganty, v jednotlivých oblastech de facto konkurují státům. Jejich publikum je počítáno miliardami uživatelů, kteří tráví v rámci těchto ekosystémů podstatnou část svého života.
Z pohledu samotných firem je jejich monopolní postavení optimální pro organizaci technologických a obchodních procesů. Možná ano, ale společnost má otázku: do jaké míry takový monopolismus odpovídá právě veřejným zájmům? Kde je hranice mezi úspěšnou globální firmou, žádoucích výhod a služeb, konsolidací velkých dat a snahu o hrubě, na vlastní pěst, řídit společnost, přesouvat legitimní demokratické instituce, ve skutečnosti, přivlastnit si nebo omezit přirozené právo jednotlivce sám se rozhodnout, jak žít, co si vybrat, jakou pozici svobodně vyjádřit? Všichni jsme to viděli právě ve státech a všichni chápou, o čem mluvím. Jsem si jistý, že drtivá většina lidí sdílí tento postoj, včetně těch, kteří se dnes účastní akce s námi.
A konečně, třetí výzvou, nebo spíše jasnou hrozbou, které můžeme čelit v nadcházejícím desetiletí, je další zhoršení celého komplexu mezinárodních problémů. Koneckonců, nevyřešené a rostoucí vnitřní socioekonomické problémy mohou vést k nalezení někoho, na koho se dá všechno hodit, obviňovat ze všech problémů a přesměrovat podráždění a nespokojenost svých občanů. A už to vidíme, máme pocit, že graduje zahraničněpolitická, propagandistická rétorika. Lze očekávat, že více agresivní stane a charakter praktických aktivit, včetně tlak na ty země, které nesouhlasí s rolí poslušných podařilo satelitů, použití obchodních bariér, нелегитимные sankce, omezení finanční, technologické, informační sféry.
Tato hra bez pravidel kriticky zvyšuje rizika jednostranného použití vojenské síly – to je nebezpečí, použití síly pod tím nebo jinak nepřirozený záminkou. To násobí pravděpodobnost vzniku nových "hotspotů" na naší planetě. To je všechno, co nás nemůže obtěžovat.
Nicméně, Vážení členové fóra, i přes tento druh spleti rozporů a výzev, musíme určitě neztratit pozitivní pohled na budoucnost, je třeba zachovat závazek k tvořivé agendy. Bylo by naivní nabízet nějaké univerzální zázračné recepty na řešení zmíněných problémů. Ale snažit se vypracovat společné přístupy, co nejvíce sblížit pozice, označit zdroje, které vytvářejí globální napětí, je pro nás všechny určitě nutné.
Znovu chci zdůraznit svou tezi: zásadním důvodem nestability globálního vývoje jsou do značné míry nahromaděné socioekonomické problémy. Proto klíčovou otázkou je dnes – jak budovat logiku akce, aby se jen rychle obnovit globální a národní ekonomiky, postižených následky pandemie průmyslu, a dosáhnout toho, aby takové obnovení bylo přesně jsou udržitelné v dlouhodobém horizontu a mělo kvalitní strukturu, pomáhalo překonat náklad sociální nerovnováhy. Zjevně s ohledem na již zmíněné omezení, makroekonomické politiky další vývoj ekonomiky bude ve vyšší míře založeno na rozpočtové pobídky, a klíčovou roli budou hrát státní rozpočty a centrální banky.
Ve vyspělých zemích a v části rozvojových již takové trendy pozorujeme. Zvyšování role států v socioekonomické sféře na národní úrovni samozřejmě vyžaduje větší odpovědnost, úzkou mezistátní interakci a v otázkách globální agendy. Na různých mezinárodních fórech neustále zaznívají výzvy k inkluzivnímu růstu, k vytváření podmínek pro dosažení důstojné životní úrovně každého člověka. Je to všechno v pořádku, v naprosto správném směru se uvažuje o takové naší společné práci.
Je naprosto jasné, že svět nemůže jít cestou budování ekonomiky pracující pro milion lidí nebo dokonce pro "zlatou miliardu". Je to jen destruktivní postoj. Takový model je z definice neudržitelný. Nedávné události včetně migrační krize to opět potvrdily.
Teď je důležité se od společného prohlášení jít do práce, poslat skutečné úsilí a zdroje na to, aby bylo dosaženo jak snížení sociální nerovnosti uvnitř jednotlivých zemí, tak i postupné přibližování se úrovni hospodářského rozvoje různých zemí a regionů planety. Pak nebude ani migrační krize.
Významy, akcenty takové politiky, která má zajistit udržitelný a harmonický rozvoj, jsou zřejmé. Co to je? Jedná se o vytvoření nových příležitostí pro každého, podmínky pro rozvoj a realizaci potenciálu člověka bez ohledu na to, kde se narodil a žije.
A zde uvedu čtyři klíčové priority. Jak se mi jeví jako priority. Nic, možná nic, co bych neřekl. Nicméně vzhledem k tomu, že Klaus dovolil vyjádřit svůj postoj k Rusku, tak to určitě udělám.
První. Člověk musí mít pohodlné prostředí pro život. Jedná se o bydlení a dostupnou infrastrukturu: dopravní, energetické, komunální. A samozřejmě ekologický blahobyt, na to by se nikdy nemělo zapomínat.
Druhé. Člověk si musí být jistý, že bude mít práci, která přinese trvale rostoucí příjem a tím i slušnou životní úroveň. Musí mít přístup k efektivním mechanismům učení v průběhu celého svého života, dnes je to nezbytně nutné, což umožňuje mu rozvíjet a budovat svou kariéru, a po jeho dokončení se dostat slušný důchod a sociální balíček.
Třetí. Člověk musí být jistý, že dostane kvalitní a efektivní zdravotní pomoc, když je to nutné, že systém zdravotní péče v každém případě zajišťuje mu přístup k modernímu úroveň služeb.
Čtvrtý. Bez ohledu na příjem rodiny by děti měly mít možnost získat slušné vzdělání a realizovat svůj potenciál. Takový potenciál má každé dítě.
Jedině tak bude možné zaručit co nejefektivnější vývoj moderní ekonomiky. Ekonomiky, kde lidé nejsou prostředkem, ale cílem. A pouze ty země, které budou moci dosáhnout pokroku po značených čtyřech směrech (nejsou vyčerpávající, řekl jsem pouze na to hlavní), ale pouze ty země, které budou moci dosáhnout pokroku alespoň v těchto čtyřech oblastech, zajistí si stabilní a komplexní rozvoj.
Právě tyto přístupy jsou základem strategie, kterou realizuje i moje země, Rusko. Naše priority jsou postaveny kolem člověka, jeho rodiny, zaměřena na demografický vývoj a úspory lidí, na zvyšování blahobytu lidí, chránit jejich zdraví. Snažíme se vytvořit podmínky pro důstojnou a efektivní práci a úspěšné podnikání, zajistit digitální transformaci jako základ technologického způsobu budoucnosti celé země, nikoliv úzké skupiny firem.
Na tyto úkoly se hodlá zaměřit úsilí státu, podniku, občanské společnosti, vytvořit v příštích letech stimulační rozpočtovou politiku.
Dosáhnout našich národních cílů rozvoje máme otevřeno pro nejširší mezinárodní spolupráci a věří, že spolupráce na globální sociálně-ekonomický program pozitivně ovlivnil by i na celkovou atmosféru ve světových záležitostech a provázanost při řešení naléhavých současných problémů, přidala bych se a vzájemné důvěry, která je nyní zvláště důležité, a to platí zejména.
Je zřejmé, že éra spojená se snahou vybudovat centralizovanou, unipolární světovládu tato éra skončila. Vlastně ani nezačala. Byl učiněn pouze pokus v tomto směru. Ale i to už je pryč. Podobný monopol byl prostě ve své podstatě v rozporu s kulturní, historickou multikulturou naší civilizace.
Realita je taková, že se ve světě utvářely opravdu různé vývojové centra, se svými osobitými modely, politickými systémy, veřejnými institucemi. A dnes je nesmírně důležité vytvořit mechanismy, jak sladit jejich zájmy, aby se rozmanitost, přirozená soutěž vývojových pólů neotočila s anarchií, řadou vleklých konfliktů.
Pro to, včetně, musíme věnovat budováním a rozvojem obecných institutů, na kterých leží zvláštní odpovědnost za stabilitu a bezpečnost ve světě, za tvorbu pravidel chování a v globální ekonomice, v obchodě.
Již několikrát jsem poznamenal, že mnohé z těchto institucí dnes zažívají daleko lepší časy. Pořád o tom mluvíme na různých summitech. Tyto instituce vznikaly samozřejmě v jiné éře, to je pochopitelné. A reagovat na dnešní výzvy jim může být objektivně i obtížné. Ale-chtěl bych zdůraznit - to není důvod, proč se jich vzdát, v podstatě nic nenabízí na oplátku. Zejména proto, že tyto struktury mají jedinečnou pracovní zkušenost a velký, v mnoha ohledech nerealizovaný potenciál. A musí být jistě úhledně přizpůsoben moderní realitě. Ale je ještě brzy vyhodit na skládku dějin. Je třeba s ním pracovat, používat ho.
Spolu s tím je samozřejmě důležité používat nové, další formáty interakce. Mluvím zde o tomto fenoménu jako o multilateralitě. Samozřejmě, může být také chápán různými způsoby, vlastním způsobem. Nebo jako prosazování svých zájmů, dávat podobu legitimity jednostranným jednáním, když ostatním nezbývá než souhlasně přikyvovat. Buď jde o skutečné Sjednocení snahy suverénních států řešit konkrétní problémy k celkovému prospěchu. Řeč v tomto případě může jít i o regulaci regionálních konfliktů, a o vytváření technologických aliancí, a o mnoha dalších destinací, včetně vytvoření přeshraničních dopravních, energetických koridorů a tak dále, a tak podobně.
Vážení přátelé, dámy a pánové!
Víte, je tu velmi široké pole pro spolupráci. Takové multilaterální přístupy skutečně fungují. Praxe ukazuje, že fungují. Připomínám, že v rámci, například, Астанинского formátu Rusko, Turecko a Írán mnoho dělají pro stabilizaci situace v Sýrii a nyní pomáhají regulaci v této zemi politický dialog. Samozřejmě spolu s dalšími zeměmi. Děláme to společně. A obecně bez úspěchu, chci to zdůraznit.
Ruskem byly provedeny, například, aktivní zprostředkovatelské úsilí, aby zastavit ozbrojený konflikt v oblasti enklávu náhorní Karabach, ve které jsou zapojeny nám blízké národy a státy – Ázerbájdžán a Arménie. Přitom jsme se snažili dodržovat klíčové dohody, kterých bylo dosaženo v Minské skupině OBSE, zejména mezi jejími spolupředsedy-Ruskem, USA a Francií. Také velmi dobrý příklad spolupráce.
Jak známo, v listopadu bylo podepsáno třístranné prohlášení Ruska, Ázerbájdžánu a Arménie. A důležité je, že je z velké části důsledně realizován. Podařilo se zastavit krveprolití. To je nejdůležitější. Podařilo se zastavit krveprolití, dosáhnout úplného příměří a zahájit stabilizační proces.
Teď před mezinárodním společenstvím a, nepochybně, před zeměmi, участвовавшими v řešení krize, má za úkol pomoci postiženým metro v řešení humanitárních problémů spojených s návratem uprchlíků, s obnovou zničené infrastruktury, ochranou a obnovou památek, historie, náboženství a kultury.
Nebo jiný příklad. Zdůrazňuji roli Ruska, Saúdské Arábie a Spojených států amerických, řady dalších zemí při stabilizaci světového energetického trhu. Tento formát se stal produktivní příkladem interakce států s různými, někdy dokonce naprosto противоположенными odhady globální procesy se svými мировоззренческими pozicemi.
Současně samozřejmě existují problémy, které se týkají všech států bez výjimky. Příkladem je spolupráce v oblasti vyšetření koronavirové infekce a boje proti ní. V poslední době se objevilo několik odrůd, jak je známo, této nebezpečné nemoci. A světové společenství musí vytvořit podmínky pro spolupráci vědců, odborníků, aby pochopilo, proč a jak probíhá například mutace koronaviru, čím se různé kmeny liší. A samozřejmě, že je třeba koordinovat úsilí celého světa, k čemuž vyzývá Generální tajemník OSN, k čemu jsme se chovali na summitu "dvacítky" není to tak dávno, se musí spojit a koordinovat úsilí celého světa v boji proti šíření nemoci a zvyšování dostupnosti tolik potřebné teď vakcín od коронавируса. Je třeba poskytnout pomoc těm státům, které potřebují podporu, včetně těch afrických. Mám na mysli zvýšení objemu testování a provádění očkování. Vidíme, že masové očkování je dnes dostupné především občanům vyspělých zemí. Zatímco stovky milionů lidí na planetě jsou zbaveny dokonce naděje na podobnou ochranu. V praxi by taková nerovnost mohla znamenat obecnou hrozbu, protože, a to je dobře známo, mnohokrát již bylo řečeno, že epidemie bude utažena, budou přetrvávat její nekontrolovatelné ohniska. Nemá žádné hranice.
Pro infekce a pandemie neexistují žádné hranice. Musíme se tedy poučit ze současné situace, navrhnout opatření, která mají zvýšit efektivitu systému sledování výskytu podobných onemocnění ve světě, vývoj podobných situací.
Dalším důležitým směrem, kde je nutná koordinace naší práce, v podstatě koordinace práce celého světového společenství, je ochrana klimatu a přírody naší planety. Nic nového tady také neřeknu.
Pouze společně můžeme dosáhnout pokroku v řešení těchto největších problémů, jako je globální oteplování, snížení lesního fondu, ztráta biologické rozmanitosti, nárůst objemu odpadu, znečištění oceánu povrchem a tak dále, najít optimální rovnováhu mezi zájmy ekonomického rozvoje a úspory životního prostředí pro současné a příští generace.
Vážení členové fóra! Vážení přátelé!
Všichni víme,že konkurence, rivalita mezi zeměmi ve světových dějinách se nezastavila, nezastavila a nikdy nepřestala. A rozpory, střet zájmů je vlastně také přirozená věc pro tak složitý organismus, jako je lidská civilizace. Ve zlomových okamžicích to však nezabránilo, ale naopak vedlo ke sjednocení úsilí na nejdůležitějších, skutečně osudových směrech. A to je podle mě právě takové období.
Je velmi důležité poctivě vyhodnotit situaci, zaměřit se ne na imaginární, ale na skutečné globální problémy, na odstranění nerovnováhy kritické pro celé světové společenství. A pak, jistě, můžeme uspět, důstojně reagovat na výzvy třetí dekády 21. století.
Skončil bych v tomto představení a chtěl bych vám poděkovat za trpělivost a pozornost.
Děkuji moc.
K. Šváb: moc děkuji, pane prezidente.
http://kremlin.ru/events/president/news/64938
