Dávám k pozornosti analýzu Vladimíra Kornilova (často je vidět v poředech u Solovjova) o současném právním sporu mezi Polskem a EU
Proces odchodu Polska z Evropské unie může začít zítra . Ne, ještě ne oficiální nebo rychlý. Pojem „legální Polexit“ (analogicky s Brexitem) je však již v polských médiích v plném proudu .
Faktem je, že v úterý je naplánováno zasedání Ústavního soudu v Polsku, které má v úmyslu posoudit 129stránkový požadavek předsedy vlády Mateusze Morawieckého, čí rozhodnutí mají v zemi přednost - evropského soudu nebo polských soudních orgánů? Žádost byla předložena 29. března, ale soud, který čelil tvrdé reakci Evropanů, verdikt odložil. Soud začal v dubnu a jednání bylo naplánováno na 13. května. Ale pod různými záminkami byli odloženi na 15. června. Proto zítra, v 11:00 místního času, začne ve Varšavě proces , který by se mohl stát mezníkem ve vztazích mezi Evropskou unií a Polskem.
Brusel minulý týden významně zvýšil sázky na tyto soudní spory, když evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders poslal dopis polskému ministrovi pro evropské záležitosti Konradovi Szymanskému, v němž požaduje, aby byla Morawieckiho žádost z tribunálu stažena. Pokud by Brusel chtěl více ublížit Polákům, těžko by mohl přijít s něčím lepším. Dopis komisaře byl vnímán jako urážka polských úřadů a ultimátum - tak polská média představila frázi „ Evropská komise si vyhrazuje právo přijmout vhodná opatření.“
Reynders dal Varšavě jeden měsíc na odpověď. Reakce zástupců polských orgánů však byla okamžitá. Moravetsky speciálně svolal tiskovou konferenci, aby kategoricky odmítl stáhnout svou žádost. Premiér uvedl, že to udělal proto, aby „navíc znovu potvrdil nadřazenost našeho právního zákona, naší ústavy, což je nejvyšší právní akt v našem právním systému, nad evropským právem“.
A to polský premiér se ještě snažil volit vhodná slova. Jeho kolegové byli kategoričtější a vydali proti Reyndersovi celou řadu útočných tirád. Polský ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor země Zbigniew Zöbro tak obvinili evropského komisaře z absence „dobrých mravů a kultury“. „Pan Reinders zjevně nepromoval na té dobré škole, která učí nejen základním principům kultury v oblasti politiky, ale také kulturu mezilidské komunikace,“ uvedl ministr .
Zöbro navíc souhlasil s tím, že Sovětský svaz prokazoval větší úctu k Polsku a jeho právnímu systému než současná Evropská unie. Ministr obvinil EU, že projevuje „aroganci a koloniální vidění Polska“, a vyslovil frázi, kterou mnozí vnímali jako pobuřující: „Nemohu si vzpomenout na jediného tajemníka z Moskvy, který napsal dopis Wojciechovi Jaruzelskému nebo jeho předchůdcům, který by požadoval odvolání nějaké žaloby do polského soudu. I v té době se zachovávalo zdání, že Poláci samostatně rozhodují v rámci skutečného socialismu a neřídí se pokyny a nařízení moskevských úředníků. “ Až donedávna byla taková srovnání nemyslitelná v zemi, kde byla oficiálně zakázána glorifikace komunistického systému.
A nešlo o náhodně vyřčenou frázi - Zobro několikrát v různých rozhovorech zopakoval srovnání současné Evropské unie s bývalým SSSR . Řekl například : „Neokoloniální myšlení bruselských elit je velmi jasné. Žádosti sovětských soudruhů byly formulovány také formou rady.“
Pokud současní polští ministři již mohou tolerovat takové do očí bijící urážky vůči Evropské unii (autor asi měl na mysli z pohledu EU), můžete si představit, co se děje ve sloupcích všech druhů pravicových a nacionalistických komentátorů v různých polských médiích. Ukázkovou je v tomto smyslu poznámka slavného polského analytika a spisovatele Miloše Manasterského. Přímo naznačuje potřebu odebrat Reindersovi dva polské řády udělené před šesti lety a také obviňuje bruselskou elitu z „neokoloniálních aspirací“ týkajících se Polska.
Manastersky náhle pochopil skutečnou roli svého státu v EU: "Když se Polsko v květnu 2004 stalo členem Evropské unie, radost v naší zemi byla všude. Těch několik skeptiků, kteří varovali, že jsme ještě nedosáhli ráje." byli vnímany, jako šílenci. <...> Bylo nám řečeno, že evropští vůdci, kteří s úsměvem přivítali Polsko v elitním klubu, jsou vedeni solidaritou a altruismem vůči nám. Nikdo neřekl, že do tohoto klubu vstupujeme pouze na úklid a podávání nápojů. “ Ano, varšavským analytikům trvalo dlouho, než pochopili skutečné cíle a záměry evropských elit ohledně Poláků.
Je třeba poznamenat, že dosud žádný ze zástupců polského politického mainstreamu nevznesl otázku odchodu z Evropské unie. Polexit drtivá většina Poláků nepodporuje. Proto politici sami nazývají tuto myšlenku „absolutní absurditou . “ V roce 2018 však Donald Tusk, bývalý polský premiér a poté šéf Evropské rady, upozornil na nebezpečí „náhodného ocitnutí se“ mimo EU . Mnoho polských analytiků věří, že otázka odchodu z Evropské unie vstoupí do politické agendy země bezprostředně poté, co Polsko přejde z kategorie hlavního spotřebitele evropských fondů k dárcům. A taková vyhlídka po odchodu Británie z EU se zdá být docela reálná. Poté se „prozření“ Poláků ohledně „altruismu evropských elit“ prudce zrychlí.
Napětí, které v posledních letech panovalo mezi Bruselem a Varšavou kvůli pokusům polských orgánů získat plnou kontrolu nad jejich soudním systémem, již dávno přerostlo v otevřenou právní válku. Pokud Ústavní soud rozhodne o nadřazenosti základního práva Polska nad evropskými zákony (a existuje jen málo pochybností o takovém verdiktu, vzhledem k postavení soudců, kteří jsou více než loajální současné vládě), mohlo by se to skutečně stát určitým bodem, kdy návrat už nebude možný a poté Evropská komise přejde k přísným sankcím vůči Polsku.
Polský publicista Jacek Karnowski věří , že současná právní konfrontace je mezníkem ve vztazích mezi jeho zemí a Evropskou unií. "Tlak na Varšavu roste," píše. "Začínají používat nástroje, které si dosud bylo těžké představit. V sázce je naše suverenita."
A výše zmíněný Manasterský vůbec vyhrožuje Evropě odporem proti pokusu o přeměnu Polska na kolonii a vytváří historické analogie. "S Poláky to není tak snadné," píše. "Každý, kdo se nám v minulosti pokoušel vládnout, to viděl. Vypořádali jsme se s mnohem dramatičtějšími situacemi. Navíc to nyní můžeme zvládnout, když jsme se přesvědčili, že Belgická čokoláda není o nic lepší, než polská, nemluvě o hranolkách s majonézou. “
Rozvířením takových protievropských emocí jasně připravují veřejnost pro vleklý konflikt s Bruselem. Podle francouzského specialisty na evropské právo, profesora Laurenta Pescha, může současné zhoršení právního konfliktu nakonec „vytlačit Polsko z EU“. Domnívá se , že „Pokud Polsko zruší rozhodnutí Evropského soudu , dostaneme přímý konflikt, a to nejen zjevný - se soudem, ale také se smlouvami v rámci EU. EU nebude měnit své smlouvy. Z pohledu EU bude třeba odpovědět na to finančními sankcemi. Polská vláda bude mít dvě možnosti: zaplatit nebo opustit Evropskou unii. Blížíme se k okamžiku, kdy nebude možné vést dialog, a začne otevřený konflikt. "
Obě strany jsou nyní přesvědčeny, že jejich soupeř blafuje. Varšava zjevně provokuje Brusel k zahájení sankčního řízení a pohrůžkám, že vůči Polsku uplatní článek 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví vystoupení nebo vyloučení státu. Evropská komise je přesvědčena, že Varšava nebude souhlasit s prudkým zhoršením konfliktu, aby nedošlo k Polexitu. Ale čím dále se tento spor vyvíjí, čím jsou větší emoce , tím méně zbývá možností pro „nekrvavé“ východisko z právní krize.
Polákům stále přísněji a otevřeněji dávají najevo: když jste souhlasili se vstupem do Evropské unie, jste se „dobrovolně a s písněmi“ vzdali své suverenity a proto nedělejte teď překvapený obličej a přesně sledujte nařízením evropských komisařů tak, jak dříve jste sledovali "radám" komisařů z Moskvy.
Dobrá lekce pro ty země, které si stále myslí, že evropská integrace je „cestou do nebe“.
https://ria.ru/20210614/polsha-1736857284.html
Dávám k pozornosti analýzu Vladimíra Kornilova (často je vidět v poředech u Solovjova) o současném právním sporu mezi Polskem a EU
Proces odchodu Polska z Evropské unie může začít zítra . Ne, ještě ne oficiální nebo rychlý. Pojem „legální Polexit“ (analogicky s Brexitem) je však již v polských médiích v plném proudu .
Faktem je, že v úterý je naplánováno zasedání Ústavního soudu v Polsku, které má v úmyslu posoudit 129stránkový požadavek předsedy vlády Mateusze Morawieckého, čí rozhodnutí mají v zemi přednost - evropského soudu nebo polských soudních orgánů? Žádost byla předložena 29. března, ale soud, který čelil tvrdé reakci Evropanů, verdikt odložil. Soud začal v dubnu a jednání bylo naplánováno na 13. května. Ale pod různými záminkami byli odloženi na 15. června. Proto zítra, v 11:00 místního času, začne ve Varšavě proces , který by se mohl stát mezníkem ve vztazích mezi Evropskou unií a Polskem.
Brusel minulý týden významně zvýšil sázky na tyto soudní spory, když evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders poslal dopis polskému ministrovi pro evropské záležitosti Konradovi Szymanskému, v němž požaduje, aby byla Morawieckiho žádost z tribunálu stažena. Pokud by Brusel chtěl více ublížit Polákům, těžko by mohl přijít s něčím lepším. Dopis komisaře byl vnímán jako urážka polských úřadů a ultimátum - tak polská média představila frázi „ Evropská komise si vyhrazuje právo přijmout vhodná opatření.“
Reynders dal Varšavě jeden měsíc na odpověď. Reakce zástupců polských orgánů však byla okamžitá. Moravetsky speciálně svolal tiskovou konferenci, aby kategoricky odmítl stáhnout svou žádost. Premiér uvedl, že to udělal proto, aby „navíc znovu potvrdil nadřazenost našeho právního zákona, naší ústavy, což je nejvyšší právní akt v našem právním systému, nad evropským právem“.
A to polský premiér se ještě snažil volit vhodná slova. Jeho kolegové byli kategoričtější a vydali proti Reyndersovi celou řadu útočných tirád. Polský ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor země Zbigniew Zöbro tak obvinili evropského komisaře z absence „dobrých mravů a kultury“. „Pan Reinders zjevně nepromoval na té dobré škole, která učí nejen základním principům kultury v oblasti politiky, ale také kulturu mezilidské komunikace,“ uvedl ministr .
Zöbro navíc souhlasil s tím, že Sovětský svaz prokazoval větší úctu k Polsku a jeho právnímu systému než současná Evropská unie. Ministr obvinil EU, že projevuje „aroganci a koloniální vidění Polska“, a vyslovil frázi, kterou mnozí vnímali jako pobuřující: „Nemohu si vzpomenout na jediného tajemníka z Moskvy, který napsal dopis Wojciechovi Jaruzelskému nebo jeho předchůdcům, který by požadoval odvolání nějaké žaloby do polského soudu. I v té době se zachovávalo zdání, že Poláci samostatně rozhodují v rámci skutečného socialismu a neřídí se pokyny a nařízení moskevských úředníků. “ Až donedávna byla taková srovnání nemyslitelná v zemi, kde byla oficiálně zakázána glorifikace komunistického systému.
A nešlo o náhodně vyřčenou frázi - Zobro několikrát v různých rozhovorech zopakoval srovnání současné Evropské unie s bývalým SSSR . Řekl například : „Neokoloniální myšlení bruselských elit je velmi jasné. Žádosti sovětských soudruhů byly formulovány také formou rady.“
Pokud současní polští ministři již mohou tolerovat takové do očí bijící urážky vůči Evropské unii (autor asi měl na mysli z pohledu EU), můžete si představit, co se děje ve sloupcích všech druhů pravicových a nacionalistických komentátorů v různých polských médiích. Ukázkovou je v tomto smyslu poznámka slavného polského analytika a spisovatele Miloše Manasterského. Přímo naznačuje potřebu odebrat Reindersovi dva polské řády udělené před šesti lety a také obviňuje bruselskou elitu z „neokoloniálních aspirací“ týkajících se Polska.
Manastersky náhle pochopil skutečnou roli svého státu v EU: "Když se Polsko v květnu 2004 stalo členem Evropské unie, radost v naší zemi byla všude. Těch několik skeptiků, kteří varovali, že jsme ještě nedosáhli ráje." byli vnímany, jako šílenci. <...> Bylo nám řečeno, že evropští vůdci, kteří s úsměvem přivítali Polsko v elitním klubu, jsou vedeni solidaritou a altruismem vůči nám. Nikdo neřekl, že do tohoto klubu vstupujeme pouze na úklid a podávání nápojů. “ Ano, varšavským analytikům trvalo dlouho, než pochopili skutečné cíle a záměry evropských elit ohledně Poláků.
Je třeba poznamenat, že dosud žádný ze zástupců polského politického mainstreamu nevznesl otázku odchodu z Evropské unie. Polexit drtivá většina Poláků nepodporuje. Proto politici sami nazývají tuto myšlenku „absolutní absurditou . “ V roce 2018 však Donald Tusk, bývalý polský premiér a poté šéf Evropské rady, upozornil na nebezpečí „náhodného ocitnutí se“ mimo EU . Mnoho polských analytiků věří, že otázka odchodu z Evropské unie vstoupí do politické agendy země bezprostředně poté, co Polsko přejde z kategorie hlavního spotřebitele evropských fondů k dárcům. A taková vyhlídka po odchodu Británie z EU se zdá být docela reálná. Poté se „prozření“ Poláků ohledně „altruismu evropských elit“ prudce zrychlí.
Napětí, které v posledních letech panovalo mezi Bruselem a Varšavou kvůli pokusům polských orgánů získat plnou kontrolu nad jejich soudním systémem, již dávno přerostlo v otevřenou právní válku. Pokud Ústavní soud rozhodne o nadřazenosti základního práva Polska nad evropskými zákony (a existuje jen málo pochybností o takovém verdiktu, vzhledem k postavení soudců, kteří jsou více než loajální současné vládě), mohlo by se to skutečně stát určitým bodem, kdy návrat už nebude možný a poté Evropská komise přejde k přísným sankcím vůči Polsku.
Polský publicista Jacek Karnowski věří , že současná právní konfrontace je mezníkem ve vztazích mezi jeho zemí a Evropskou unií. "Tlak na Varšavu roste," píše. "Začínají používat nástroje, které si dosud bylo těžké představit. V sázce je naše suverenita."
A výše zmíněný Manasterský vůbec vyhrožuje Evropě odporem proti pokusu o přeměnu Polska na kolonii a vytváří historické analogie. "S Poláky to není tak snadné," píše. "Každý, kdo se nám v minulosti pokoušel vládnout, to viděl. Vypořádali jsme se s mnohem dramatičtějšími situacemi. Navíc to nyní můžeme zvládnout, když jsme se přesvědčili, že Belgická čokoláda není o nic lepší, než polská, nemluvě o hranolkách s majonézou. “
Rozvířením takových protievropských emocí jasně připravují veřejnost pro vleklý konflikt s Bruselem. Podle francouzského specialisty na evropské právo, profesora Laurenta Pescha, může současné zhoršení právního konfliktu nakonec „vytlačit Polsko z EU“. Domnívá se , že „Pokud Polsko zruší rozhodnutí Evropského soudu , dostaneme přímý konflikt, a to nejen zjevný - se soudem, ale také se smlouvami v rámci EU. EU nebude měnit své smlouvy. Z pohledu EU bude třeba odpovědět na to finančními sankcemi. Polská vláda bude mít dvě možnosti: zaplatit nebo opustit Evropskou unii. Blížíme se k okamžiku, kdy nebude možné vést dialog, a začne otevřený konflikt. "
Obě strany jsou nyní přesvědčeny, že jejich soupeř blafuje. Varšava zjevně provokuje Brusel k zahájení sankčního řízení a pohrůžkám, že vůči Polsku uplatní článek 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví vystoupení nebo vyloučení státu. Evropská komise je přesvědčena, že Varšava nebude souhlasit s prudkým zhoršením konfliktu, aby nedošlo k Polexitu. Ale čím dále se tento spor vyvíjí, čím jsou větší emoce , tím méně zbývá možností pro „nekrvavé“ východisko z právní krize.
Polákům stále přísněji a otevřeněji dávají najevo: když jste souhlasili se vstupem do Evropské unie, jste se „dobrovolně a s písněmi“ vzdali své suverenity a proto nedělejte teď překvapený obličej a přesně sledujte nařízením evropských komisařů tak, jak dříve jste sledovali "radám" komisařů z Moskvy.
Dobrá lekce pro ty země, které si stále myslí, že evropská integrace je „cestou do nebe“.
https://ria.ru/20210614/polsha-1736857284.html
Upravené 16. 7. 2021 o 12:55