Máme tu poslední den roku. Kalendářního. Co si pamatuju, ptám se, proč se to slaví. Nejen, že je to jen poslední číslo kalendáře, astrologická ani solární rok taky nekončí - ale nenašla jsem nikdy důvod k jásotu a veselí. Snad že jsem nějak přežila? Nebo co, když nikdo neví, co další dny přinesou?
Ogar už výše popsal, co všechno je špatně a já si myslím, že myslící člověk to ví. Že mu to během života dojde a pokládá si stejné otázky = co je na Silvestra ke slavení.
Přesto, že mám takový postoj a oslavy tento den se mi zdají podivné, tak přesto popřeju do dalšího kalendářního roku hlavně hodně síly a taky vaší důvěry Bohu. Poslední roky jsou extrémně náročné a nedivím se, že mnohým už síly docházejí a přestávají vidět nějaké přijatelné "budoucno". Všichni to máme těžké... Někdo víc, někdo míň, někdo zvládá dobře, někdo hůř. A tak bych chtěla popřát všem dobrým a poctivým duším nový přísun sil a naděje. Ono už svítá... slunce vyjde co nevidět... A k tomu čekání se hodí verše od Puškina:
Svoboda
Práv ústavních si draze necením,
byť jiným snad se od nich mozek točil.
To vše jsou slova, slova, slova pouhá!
Práv jiných, lepších lačna jest má touha,
mně jiná, lepší nutna svoboda...
Buď vládu poslouchat, buď davy lidu –
toť jedno přec! Jeť lepší výhoda
krom sebe nemít pána, účty v klidu
jen sobě klást. Či pro panskou snad službu
bych krčil plece, svědomí a tužbu?
Ne! Po své vůli těkat kdekoliv,
jen božským krásám přírody se kořit
a v uměn dílo, v nadšenosti div
se v slastném vytržení mlčky nořit,
toť štěstí! To jsou práva!
Volnost
Chci zpívat volnost posvátnou
a zdrtit podlost vladařskou.
Ó žel! kam zrak své světlo metá,
zří zákony jen zdeptané,
zří všude biče, pouta kletá
a robské slzy bezbranné.
Hle, všude křivdy vláda bludná,
tma předsudků, lži chmurný hnus
a robství hrozný génius
a k slávě vášeň přeosudná.
Ó, zlosyne ty samozvolný,
jak mám tě v zášti s rodem tvým!
Tvůj zmar, tvých dětí úmor bolný
já s krutou slastí pozdravím!
Znak prokletí, jež sleduje tě,
skvrnou přírody a potupou jsi v světě.
Všední dav
Procul este profani
Mlč, bezduché ty robství v tlupě,
jež nádeničí pro zisk tupě!
Tvá nízkost ve mně budí hněv.
Jsouc červem, neznáš nebes dráhy,
znáš zisk jen, – ceníš jen dle váhy.
Pryč! Co mi po vás? Pěvec vřelý
svých dum vám nedá na pospas!
Byť v neřesti jste zkameněli,
vás neoživí lyry hlas!
Jste duši protivny jak hroby.
Vy za svá hlupství, za své zloby
jste dosud měli k výběru
bič, káznici a sekeru;
dost, chátro, vám je toho k spáse!
Z měst vašich smetí vymetá se.
Máme tu poslední den roku. Kalendářního. Co si pamatuju, ptám se, proč se to slaví. Nejen, že je to jen poslední číslo kalendáře, astrologická ani solární rok taky nekončí - ale nenašla jsem nikdy důvod k jásotu a veselí. Snad že jsem nějak přežila? Nebo co, když nikdo neví, co další dny přinesou?
Ogar už výše popsal, co všechno je špatně a já si myslím, že myslící člověk to ví. Že mu to během života dojde a pokládá si stejné otázky = co je na Silvestra ke slavení.
Přesto, že mám takový postoj a oslavy tento den se mi zdají podivné, tak přesto popřeju do dalšího kalendářního roku hlavně hodně síly a taky vaší důvěry Bohu. Poslední roky jsou extrémně náročné a nedivím se, že mnohým už síly docházejí a přestávají vidět nějaké přijatelné "budoucno". Všichni to máme těžké... Někdo víc, někdo míň, někdo zvládá dobře, někdo hůř. A tak bych chtěla popřát všem dobrým a poctivým duším nový přísun sil a naděje. Ono už svítá... slunce vyjde co nevidět... A k tomu čekání se hodí verše od Puškina:
**Svoboda**
Práv ústavních si draze necením,
byť jiným snad se od nich mozek točil.
To vše jsou slova, slova, slova pouhá!
Práv jiných, lepších lačna jest má touha,
mně jiná, lepší nutna svoboda...
Buď vládu poslouchat, buď davy lidu –
toť jedno přec! Jeť lepší výhoda
krom sebe nemít pána, účty v klidu
jen sobě klást. Či pro panskou snad službu
bych krčil plece, svědomí a tužbu?
Ne! Po své vůli těkat kdekoliv,
jen božským krásám přírody se kořit
a v uměn dílo, v nadšenosti div
se v slastném vytržení mlčky nořit,
toť štěstí! To jsou práva!
**Volnost**
Chci zpívat volnost posvátnou
a zdrtit podlost vladařskou.
Ó žel! kam zrak své světlo metá,
zří zákony jen zdeptané,
zří všude biče, pouta kletá
a robské slzy bezbranné.
Hle, všude křivdy vláda bludná,
tma předsudků, lži chmurný hnus
a robství hrozný génius
a k slávě vášeň přeosudná.
Ó, zlosyne ty samozvolný,
jak mám tě v zášti s rodem tvým!
Tvůj zmar, tvých dětí úmor bolný
já s krutou slastí pozdravím!
Znak prokletí, jež sleduje tě,
skvrnou přírody a potupou jsi v světě.
**Všední dav**
Procul este profani
Mlč, bezduché ty robství v tlupě,
jež nádeničí pro zisk tupě!
Tvá nízkost ve mně budí hněv.
Jsouc červem, neznáš nebes dráhy,
znáš zisk jen, – ceníš jen dle váhy.
Pryč! Co mi po vás? Pěvec vřelý
svých dum vám nedá na pospas!
Byť v neřesti jste zkameněli,
vás neoživí lyry hlas!
Jste duši protivny jak hroby.
Vy za svá hlupství, za své zloby
jste dosud měli k výběru
bič, káznici a sekeru;
dost, chátro, vám je toho k spáse!
Z měst vašich smetí vymetá se.