Byl tady požadavek na uvedení důkazů z Mahabharáty o válce Bohů s Drakony a že se to týkalo Slovanů, resp. Praslovanů. Jak již bylo dokázáno DNA genealogii, přišli obyvatelé současné Indie na toto území ze severu, tj, území současného Ruska.
No a teď k důkazům.
Abyste se mohli přesvědčit, že jen tak nemluvím do větru, bude dobré, když tento můj příspěvek budete číst s mapou Ruska po ruce, hlavně povodí Volgy.
Jak víme, řeky jsou úložiště paměti. Proto jsem se soustředil na zeměpisné názvy zmíněné v Mahahbarátě. Co se týče samotného eposu začíná příběhem sporů národů Kuru, které žili mezi Indem a Gangou. Postupně k tomu základu byly přidávány další příběhy, které jsou obsaženy v 18 knihách. Jeden z příběhů, nazvaný „Les“, popisuje posvátné zdroje – řeky a jezera země starověkých Árijců, tedy zemi, na níž se odehrály události vyprávěné ve velké básni, Válka Bohů. Tato válka se odehrála u Kurukšetra několik tisíc let před naším letopočtem.
Kde konkrétně ale ten Kurukšetr byl? Tuto otázku zodpověděla samotná Mahabharáta. Jak jsem již dávněji psal ve vláknu Významové roviny Ruského jazyka o řekách, tak jedním z pradávných názvů řeky Volhy bylo Ra.
Podél břehů moří Vorukaš (Mléčné moře Mahábháraty, Bílé moře) a Ranha (Volga) se nacházela řada árijských zemí od Aryanam Vaeja na dalekém severu až po sedm indických zemí na jihu. Ranha.
Stejných sedm zemí je zmíněno v Rig Veda a Mahabharatě jako země mezi Gangou a Yamunou, v Kurukšetra. Říká se o nich: „Slavná Kurukšetra, všechny živé bytosti, stačí tam jít, zbavit se hříchů“ nebo „Kurukšetra je svatý oltář Brahmy; existují svatí bráhmani – mudrci. Kdo se usadí na Kurukšetře a nikdy nepozná smutek.“ Vyvstává otázka sama o sobě: co jsou to za řeky – Ganga a Jamuna, mezi nimiž leží země Brahma? Už jsme zjistili, že Ranha-Ganga je Volha. Staré indické legendy ale nazývají Jamunu jediným velkým přítokem Gangy, přitékajícím z jihozápadu. Podívejme se na mapu a bude nám jasné, že starověká Jamuna je řeka Oka. Není náhodou, že v toku Oky protékají řeky se jmény: Yamna, Yam, Ima, Imyev. Navíc podle árijských textů bylo druhé jméno řeky Jamuna - Kala. Až dodneška je ústí Oky místními nazýváno ústí Kala.
Nedaleko od pramene Jamuny (Oky) se tedy nacházel pramen řeky Sindhu tekoucí na východ a jih a vlévající se do Červonského (Černého) moře ("Sindhu" v sanskrtu - proud, moře). Na březích tohoto moře žili Sindové a nacházelo se město Sind (dnešní Anapa). Dá se předpokládat, že Sindhu starověkých neárijských textů je Don, jehož zdroje nejsou daleko od zdroje Oka. V rozhraní Volha-Oka je mnoho řek, jejichž jména nemají tisíciletí pod kontrolou. Dokázat to nevyžaduje mnoho úsilí. Stačí porovnat názvy řek Poochya s názvy "posvátných pramenů" v Mahábháratě, přesněji v té její části, která je známá jako "Procházka podél pramenů". Je v ní uveden popis více než 200 posvátných vodních nádrží starověké árijské země Bharata v povodí Gangy a Jamuny.
V soupisu řek je první název na Sanskritu a druhý název řeky v Ruštině.
Agastja Agaška
Kušika Kuška
Akša Akša
Manuša Manušinskoi
Apaga Apaka
Pariplava Plava
Arčika Arčikov
Plakša Plaksa
Asita Asata
jezero Ráma. Ráma
Achalja Achalenka
Sita Sita
Vadava Vad
Soma Som
Vamana Vamna
Sutirtcha Sutertki
Vanša Vanša
Tušin Tušina
Varacha Varacha
Urvašn Urvanovsky
Varadana Varaduna
Ušanas Ušanes
Kaveri Kaverka
Šankchini Šankini
Kedara Kindra
Šona Šana
Chubdža Kubdža
Šiva Šivskaja
Kumara Kumarevka
Jakšini Jakšina
Vůbec nepřekvapuje, že kromě doslovné shody názvů posvátných pramenů Mahábháraty a řek středního Ruska, korespondují i jejich vzájemné polohy.
Podle Mahábháraty se jižně od posvátného lesa Kamjaka vlévala do Jamuny řeka Praveni (tj. řeka Pra) s jezerem Godovari (kde „vara“ je v sanskrtu „kruh“). A co dnes? Stejně jako dříve se na jih od Vladimirských lesů řeka Pra vlévá do Oka (Jamuny) a leží u jezera God.
Dále Mahábhárata vypráví, jak mudrc Kaušika zaplavil řeku Para během sucha, která byla na jeho počest přejmenována. Pak ale epos hlásí, že nevděční místní stále nazývají řeku Para a teče z jihu do Jamuny (tedy do Oky). a co? Řeka Para až dosud teče od jihu k Oce a stejně jako před mnoha tisíci lety ji místní nazývají Para.
Dále se tam říká například o řece Pandya, která teče poblíž Varuny, přítoku Sindhu (Don). Řeka Panda se ale i dnes vlévá do největšího přítoku Donu – řeky Vorony (neboli Barony). Mahábhárata popisuje cestu poutníků: "Von Jala a Upajala, řeky vlévající se do Jamuny." Tečou teď někde řeky Jala ("jala" - "voda / řeka" v sanskrtu) a Upa-jala? Jsou to řeka Zhala (Tarusa) a řeka Upa, které se vlévají do řeky Oka poblíž. Právě v Mahabharatě byla poprvé zmíněna řeka Sadanapr (Velký Danapr) - Dněpr, tekoucí na západ z horního toku Gangy (Volhy).
Mahabharata se zmiňuje o lidech Kuru a Kurukšetra. Kurukšetra (doslova „Kurské pole“) a právě v jeho středu se nachází město Kursk, kam „Slovo o polku Igorovo“ umisťuje Kuriany – urozené válečníky.
O válečných lidech Krivi se také zmiňuje Rig Veda. Ale Lotyši a Litevci nazývají všechny Rusy „Krivi“, podle sousedního ruského etnika Krivichi, jehož městy byly Smolensk, Polotsk, Pskov a současné Tartu a Riga. Ale co samotné etnonymum Rusa – ruská země? Zmiňují se o nich ve starověkých mnoho tisíc let starých textech.
Země Bharaty, ležící podél Gangy (Volgy) a Jamuny (Oky) na Kurukšetře, byly jinak nazývány posvátnou, svatou nebo světlou zemí a v sanskrtu „Rusa“ znamená „světlá“.
Závěrem současná řeka Ganga, dostala název podle velké řeky Ranha (Volga) odkud přišli dnešní Indové.
V odkazu nejdete zakresleny řeky z povodí Volgy o kterých se mluví v Mahabharátě. Tyto řeky se na současném Indickém území nenachází.
https://lh3.googleusercontent.com/p6l1pp5tBEfWddxRhYI95mX4VD4Jhug_rbeA9GjZRQUXufLimAG4vrIaU8TdKyr7SrxeZEqgOcE32uz2wCIvbzT8YfCaspQhRVDIu1SacQ
Údaje jsem čerpal kromě vlastních výzkumů také z prací především etnografky a znalkyně sanskritu S.Žarnikové, Skljarova, Sundakova a dalších.
Byl tady požadavek na uvedení důkazů z Mahabharáty o válce Bohů s Drakony a že se to týkalo Slovanů, resp. Praslovanů. Jak již bylo dokázáno DNA genealogii, přišli obyvatelé současné Indie na toto území ze severu, tj, území současného Ruska.
No a teď k důkazům.
Abyste se mohli přesvědčit, že jen tak nemluvím do větru, bude dobré, když tento můj příspěvek budete číst s mapou Ruska po ruce, hlavně povodí Volgy.
Jak víme, řeky jsou úložiště paměti. Proto jsem se soustředil na zeměpisné názvy zmíněné v Mahahbarátě. Co se týče samotného eposu začíná příběhem sporů národů Kuru, které žili mezi Indem a Gangou. Postupně k tomu základu byly přidávány další příběhy, které jsou obsaženy v 18 knihách. Jeden z příběhů, nazvaný „Les“, popisuje posvátné zdroje – řeky a jezera země starověkých Árijců, tedy zemi, na níž se odehrály události vyprávěné ve velké básni, Válka Bohů. Tato válka se odehrála u Kurukšetra několik tisíc let před naším letopočtem.
Kde konkrétně ale ten Kurukšetr byl? Tuto otázku zodpověděla samotná Mahabharáta. Jak jsem již dávněji psal ve vláknu Významové roviny Ruského jazyka o řekách, tak jedním z pradávných názvů řeky Volhy bylo Ra.
Podél břehů moří Vorukaš (Mléčné moře Mahábháraty, Bílé moře) a Ranha (Volga) se nacházela řada árijských zemí od Aryanam Vaeja na dalekém severu až po sedm indických zemí na jihu. Ranha.
Stejných sedm zemí je zmíněno v Rig Veda a Mahabharatě jako země mezi Gangou a Yamunou, v Kurukšetra. Říká se o nich: „Slavná Kurukšetra, všechny živé bytosti, stačí tam jít, zbavit se hříchů“ nebo „Kurukšetra je svatý oltář Brahmy; existují svatí bráhmani – mudrci. Kdo se usadí na Kurukšetře a nikdy nepozná smutek.“ Vyvstává otázka sama o sobě: co jsou to za řeky – Ganga a Jamuna, mezi nimiž leží země Brahma? Už jsme zjistili, že Ranha-Ganga je Volha. Staré indické legendy ale nazývají Jamunu jediným velkým přítokem Gangy, přitékajícím z jihozápadu. Podívejme se na mapu a bude nám jasné, že starověká Jamuna je řeka Oka. Není náhodou, že v toku Oky protékají řeky se jmény: Yamna, Yam, Ima, Imyev. Navíc podle árijských textů bylo druhé jméno řeky Jamuna - Kala. Až dodneška je ústí Oky místními nazýváno ústí Kala.
Nedaleko od pramene Jamuny (Oky) se tedy nacházel pramen řeky Sindhu tekoucí na východ a jih a vlévající se do Červonského (Černého) moře ("Sindhu" v sanskrtu - proud, moře). Na březích tohoto moře žili Sindové a nacházelo se město Sind (dnešní Anapa). Dá se předpokládat, že Sindhu starověkých neárijských textů je Don, jehož zdroje nejsou daleko od zdroje Oka. V rozhraní Volha-Oka je mnoho řek, jejichž jména nemají tisíciletí pod kontrolou. Dokázat to nevyžaduje mnoho úsilí. Stačí porovnat názvy řek Poochya s názvy "posvátných pramenů" v Mahábháratě, přesněji v té její části, která je známá jako "Procházka podél pramenů". Je v ní uveden popis více než 200 posvátných vodních nádrží starověké árijské země Bharata v povodí Gangy a Jamuny.
V soupisu řek je první název na Sanskritu a druhý název řeky v Ruštině.
Agastja Agaška
Kušika Kuška
Akša Akša
Manuša Manušinskoi
Apaga Apaka
Pariplava Plava
Arčika Arčikov
Plakša Plaksa
Asita Asata
jezero Ráma. Ráma
Achalja Achalenka
Sita Sita
Vadava Vad
Soma Som
Vamana Vamna
Sutirtcha Sutertki
Vanša Vanša
Tušin Tušina
Varacha Varacha
Urvašn Urvanovsky
Varadana Varaduna
Ušanas Ušanes
Kaveri Kaverka
Šankchini Šankini
Kedara Kindra
Šona Šana
Chubdža Kubdža
Šiva Šivskaja
Kumara Kumarevka
Jakšini Jakšina
Vůbec nepřekvapuje, že kromě doslovné shody názvů posvátných pramenů Mahábháraty a řek středního Ruska, korespondují i jejich vzájemné polohy.
Podle Mahábháraty se jižně od posvátného lesa Kamjaka vlévala do Jamuny řeka Praveni (tj. řeka Pra) s jezerem Godovari (kde „vara“ je v sanskrtu „kruh“). A co dnes? Stejně jako dříve se na jih od Vladimirských lesů řeka Pra vlévá do Oka (Jamuny) a leží u jezera God.
Dále Mahábhárata vypráví, jak mudrc Kaušika zaplavil řeku Para během sucha, která byla na jeho počest přejmenována. Pak ale epos hlásí, že nevděční místní stále nazývají řeku Para a teče z jihu do Jamuny (tedy do Oky). a co? Řeka Para až dosud teče od jihu k Oce a stejně jako před mnoha tisíci lety ji místní nazývají Para.
Dále se tam říká například o řece Pandya, která teče poblíž Varuny, přítoku Sindhu (Don). Řeka Panda se ale i dnes vlévá do největšího přítoku Donu – řeky Vorony (neboli Barony). Mahábhárata popisuje cestu poutníků: "Von Jala a Upajala, řeky vlévající se do Jamuny." Tečou teď někde řeky Jala ("jala" - "voda / řeka" v sanskrtu) a Upa-jala? Jsou to řeka Zhala (Tarusa) a řeka Upa, které se vlévají do řeky Oka poblíž. Právě v Mahabharatě byla poprvé zmíněna řeka Sadanapr (Velký Danapr) - Dněpr, tekoucí na západ z horního toku Gangy (Volhy).
Mahabharata se zmiňuje o lidech Kuru a Kurukšetra. Kurukšetra (doslova „Kurské pole“) a právě v jeho středu se nachází město Kursk, kam „Slovo o polku Igorovo“ umisťuje Kuriany – urozené válečníky.
O válečných lidech Krivi se také zmiňuje Rig Veda. Ale Lotyši a Litevci nazývají všechny Rusy „Krivi“, podle sousedního ruského etnika Krivichi, jehož městy byly Smolensk, Polotsk, Pskov a současné Tartu a Riga. Ale co samotné etnonymum Rusa – ruská země? Zmiňují se o nich ve starověkých mnoho tisíc let starých textech.
Země Bharaty, ležící podél Gangy (Volgy) a Jamuny (Oky) na Kurukšetře, byly jinak nazývány posvátnou, svatou nebo světlou zemí a v sanskrtu „Rusa“ znamená „světlá“.
Závěrem současná řeka Ganga, dostala název podle velké řeky Ranha (Volga) odkud přišli dnešní Indové.
V odkazu nejdete zakresleny řeky z povodí Volgy o kterých se mluví v Mahabharátě. Tyto řeky se na současném Indickém území nenachází.
https://lh3.googleusercontent.com/p6l1pp5tBEfWddxRhYI95mX4VD4Jhug_rbeA9GjZRQUXufLimAG4vrIaU8TdKyr7SrxeZEqgOcE32uz2wCIvbzT8YfCaspQhRVDIu1SacQ
Údaje jsem čerpal kromě vlastních výzkumů také z prací především etnografky a znalkyně sanskritu S.Žarnikové, Skljarova, Sundakova a dalších.
Upravené 13. 2. 2022 o 10:43